Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 456,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 456,79 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, co do částky 18 409,93 Kč, úroku ve výši 13,5 % ročně z částky 97 026,72 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 841,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 596,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 026,72 Kč od 16. 3. 2024 do 10. 4. 2024 a z částky 16 569,93 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 491,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 98 866,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 15.8.2022, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně požadovala 97 026,72 Kč jako nesplacenou část jistiny úvěru spolu s úvěrovými poplatky ve výši 1 840 Kč a s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení z částky 97 026,72 Kč ve výši 14,75 % ročně od 16. 3. 2024 do zaplacení, smluvním úrokem z částky 97 026,72 Kč ve výši 13,5 % ročně od 16. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 841,56 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 596,27 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, zaslala mu žalobkyně dne 10. 1. 2024 dopis, kterým jej vyzvala k okamžitému splacení úvěrové pohledávky do 28. 2. 2024. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 3. 4. 2024.
2. Podáním ze dne 2. 1. 2025 doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně způsobu, jakým ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že tuto ověřila vyhodnocením informací získaných z úvěrových registrů a interní databáze žalobkyně a dále lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a prověřením existence exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Dále žalobkyně ověřila, že občanský průkaz žalovaného není veden v databázi neplatných dokladů spravované [právnická osoba] a že se bydliště žalovaného nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu. Schopnost žalovaného splácet úvěr ověřila žalobkyně na základě čestného prohlášení žalovaného, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 50 000 Kč a z podnikatelské činnosti 500 000 Kč ročně, tj. 41 667 Kč měsíčně, plus 20 000 Kč je příjem rodinného příslušníka žalovaného. Výdaje žalovaného posoudila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovaným, které konfrontovala se statistickými údaji z analýzy regionálních dat [právnická osoba]; žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 40 999 Kč, sestávajících z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2 000 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány, neboť je možné je považovat za finanční rezervu žalovaného, kterou lze případně použít na úhrady závazků), výdajů na bydlení ve výši 23 470 Kč a částky představující životní minimum ve výši 4 620 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 3 778 Kč, výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 7 131 Kč. Porovnáním částky celkových příjmů a celkové částky ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému po poskytnutí úvěru zůstane 53 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež jeho úvěruschopnost byla zjevně dána.
3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15.8.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do 23. 8. 2022 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 15. 8. 2030 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla sjednána na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 13,50 % ročně, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 719 Kč. Poslední splátka připadající na 15. 8. 2030 byla stanovena na výši 1 693,99 Kč. Všechny splátky měly být hrazeny vždy k 15. dni v měsíci.
6. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 1. 2023 soud zjistil, že mezi účastníky došlo k dohodě o odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků na období od 15. 1. 2023 do 15. 2. 2023 včetně s tím, že žalovaný se zavázal splácet ode dne 15. 3. 2023 úroky za dobu před podpisem dodatku spolu s úroky za dobu odkladu splátek a dosud nesplacenou vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky po uplynutí doby odkladu splátek, a to v 86 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 780 Kč hrazených vždy do 15. dne v měsíci, kdy poslední splátka bude činit 1 620,89 Kč. Celková výše vyčerpané jistiny úvěru činila 98 971,19 Kč a žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu úvěru nejpozději do 15. 8. 2030.
7. Z historického výpisu úvěrového účtu ze dne 15. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 15. 8. 2022, a to v částce 100 000 Kč. Na splátky úvěru pak žalovaný uhradil dne 15. 8. 2022 částku 100 Kč, dne 16. 8. 2022 částku 100 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 100 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 1 125 Kč, dne 16. 9. 2022 částku 100 Kč, dne 15. 10. 2022 částku 100 Kč, dne 15. 10. 2022 částku 1 719 Kč, dne 17. 10. 2022 částku 100 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 120 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 1 719 Kč, dne 16. 11. 2022 částku 120 Kč, dne 15. 12. 2022 částku 120 Kč, dne 15. 12. 2022 částku 1 719 Kč, dne 16. 12. 2022 částku 120 Kč, dne 15. 1. 2023 částku 120 Kč, dne 17. 1. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 2. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 120 Kč, dne 27. 3. 2023 částku 500 Kč, dne 11. 4. 2023 částku 500 Kč, dne 14. 4. 2023 částku 1 780 Kč, dne 15. 4. 2023 částku 120 Kč, dne 25. 4. 2023 částku 1 780 Kč, dne 25. 4. 2023 částku 360 Kč, dne 15. 5. 2023 částku 120 Kč, dne 17. 5. 2023 částku 1 780 Kč, dne 15. 6. 2023 částku 120 Kč, dne 22. 6. 2023 částku 1 780 Kč, dne 22. 6. 2023 částku ve výši 240 Kč, dne 13. 7. 2023 částku ve výši 1,21 Kč, dne 15. 7. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 7. 2023 částku 1 780 Kč, dne 31. 7. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 8. 2023 částku 120 Kč, dne 17. 9. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 10. 2023 částku 120 Kč, dne 15. 11. 2023 částku 120 Kč a dne 15. 12. 2023 částku 120 Kč. Celkem tedy uhradil žalovaný 19 543,21 Kč.
8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 1. 2024 včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně přikročila touto výzvou k zesplatnění celé úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 15. 8. 2022 s tím, že splatnost celé pohledávky nastane 28. 2. 2024.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek ze smlouvy o úvěru č. ú. [tel. číslo].
10. Z výpisů z účtu žalovaného, které žalobkyně soudu přiložila ve svém vyjádření ze dne 3. 1. 2025 soud zjistil, že žalovanému v průběhu roku 2022 byly zasílány částky v řádů tisíců až desetitisíců korun.
11. Z informace o lustracích bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systémech BRKI/NRKI, přičemž žalovaný měl v době uzavírání předmětného úvěru č. [hodnota] další úvěr u jiného poskytovatele než žalobkyně, a to ve výši 215 346 Kč.
12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Ze žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně neprovedla důkladné posouzení příjmů a výdajů žalovaného, když vycházela pouze z prohlášení žalovaného a statistického modelu. Její závěry přitom nekorespondují s doloženými pohyby na účtu, z nichž byl soudu předložen pouze omezený výběr. Výpočet založený na příjmu žalovaného ve výši 41 667 Kč, příjmu rodinného příslušníka 20 000 Kč a výdajích 40 999 Kč, na jehož základě žalobkyně dovozuje zachování 53 % příjmů na nepravidelné výdaje, neodpovídá základní aritmetice a vychází z nedostatečně doložených údajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nadto žalobkyně zcela opomenula zohlednit další závazek žalovaného – půjčku ve výši 215 346 Kč. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
22. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
23. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta v rámci úvěru částky 100 000 Kč a na tento domnělý úvěr dle žalobkyní předložených výpisů z úvěrového účtu žalovaný zaplatil celkem 19 543,21 Kč, zbývá tedy doplatit na jistinu 80 456,79 Kč. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené právním zástupcem žalobkyně, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že právním zástupcem stanovenou lhůtu pro zaplacení zesplatněného úvěru do 10. 4. 2024 je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který právní zástupce žalobkyně stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne 3. 4. 2024. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 a 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 66 %, přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 % z celkových nákladů ve výši 23 411,80 Kč, tedy 7 491,80 Kč. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 955 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému přísluší odměna podle vyhlášky č. 177/1996, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) po 5 060 Kč, tři paušální náhrady nákladů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 16 080 Kč ve výši 3 786,80 Kč.