Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, co do částky [částka] a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši a částky [částka] z titulu smluvní pokuty. Uvedla, že uzavřela s žalovanou jako spotřebitelem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla sjednána na [datum] a konec kreditového rámce měl nastat [datum]. Žalované byla na její účet u [právnická osoba]. číslo [č. účtu] postupně vyplacena částka v celkové výši [částka] a žalovaná splatila na jistinu postupně částku v celkové výši [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž informovala žalovanou e-mailem ze dne [datum]. Žalobkyně se dožadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka] a poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka]. Dále se žalobkyně s odkazem na čl. VIII odst. 1 Smlouvy domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrován v bankovních i nebankovních registrech (NRKI a BRKI), insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované nahlédnutím do transakcí na jejím účtu, případně z výpisů z účtu žalované a jejích výplatních pásek. Takto byl ověřen příjem žalované ve výši [částka].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli Smlouvu dne [datum], jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, a to s využitím prostředků komunikace na dálku, když totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovní identity (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a autorizace ověření totožnosti žalované).
5. Ve Smlouvě byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka] platným do [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 1,016 % denně a splátky byly rozloženy na částku [částka] denně (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a z Rozpisu denních splátek).
6. Před uzavřením Smlouvy žalovaná ověřovala úvěruschopnost žalované (krom nahlížení do registrů) prostřednictvím nahlédnutí do jejího účtu a ze sdělení samotné žalované. Žalovaná uvedla, že pravidelné výdaje na bydlení má [částka], další nezbytné výdaje neuvedla a ostatní zbytné výdaje uvedla částkou [částka]. Sama žalovaná uváděla příjem [částka] čistého měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z výše příjmu žalované zjištěné žalobkyní součtem jejích příjmů uvedených ve výpisu z účtu žalované, který činil částku [částka] (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a Identifikovaných příjmů).
7. Žalovaná neplnila řádně sjednané splátky a dostala se do prodlení přesahujícího 90 dní, a proto přistoupila žalobkyně dne [datum] k výpovědi Smlouvy s okamžitou platností, což oznámila žalované prostřednictvím e-mailu zaslaného na adresu žalované uvedenou ve Smlouvě (zjištěno z e-mailu žalobkyně žalované ze dne [datum]).
8. Následně vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů, a to přípisem jejího právního zástupce ze dne [datum], který byl téhož dne odeslán a dostal se do dispozice žalované dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího lístku a informace [právnická osoba] o sledování zásilky).
9. V období od [datum] do [datum] byly na účet žalované vedený u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] připsány částky zaslané žalovanou v celkové výši [částka] (zjištěno ze sdělení ČS a.s. ze dne [datum]).
10. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelské úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Z žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně rezignovala na ověření skutečných příjmů žalované, když se nijak nezabývala nesrovnalostí mezi příjmy zjištěnými z výpisů z účtu a příjmy, které uvedla sama žalovaná. Především ale zcela rezignovala na zjištění skutečných nutných výdajů žalované, alespoň v rozsahu jejích skutečných výdajů na bydlení, když částka [částka], uvedená žalovanou, měla v žalobkyni vzbudit pochybnost o tom, zda se jedná o skutečnou výši nákladů žalované na bydlení a v tomto směru požadovat po žalované doložení jejích skutečných výdajů s bydlením souvisejících. Zkoumání majetkové situace žalované bylo proto učiněno pouze formálně a nemohlo žalobkyni poskytnout relevantní informace o skutečné majetkové situaci žalované. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
21. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
22. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalované byla poskytnuta částka [částka] a žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka], jak uvedla žalobkyně, když žádné další platby na úhradu jistiny nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Zbývá tedy doplatit na jistinu částku [částka] a tuto částku je žalovaná povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaná nějak brojila proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené žalobkyní, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovenou lhůtu pro zaplacení zesplatněného úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kterým marně uplynula lhůta k plnění dle předžalobní výzvy, která byla doručena žalované dne [datum]. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem v převážené části neúspěšná a nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení tedy má žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.