Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši a dále od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 22,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka] (dlužná jistina a poplatky) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) s žalovanou uzavřel dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty č. [hodnota] (dále jen „smlouva č. [hodnota] “), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka] a kreditní kartu MoneyCard Smart. Žalovaný se zavázal splácet úvěr každý měsíc částkou ve výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, včetně vyúčtovaných poplatků, částek po splatnosti a z částky, o kterou byl úvěrový rámec přečerpán. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně dne [datum] ukončil smlouvu a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka ze smlouvy č. [hodnota] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný však na předmětný dluh do dnešního dne ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky s trvalým pobytem v České republice, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I. bis“) a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“). Soud tak dospěl k závěru, že podle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí dané věci a podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Řím I je rozhodným právem právní řád České republiky.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v samotném návrhu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný je ženatý, bydlí v pronajaté nemovitosti, má pracovní poměr na dobu neurčitou, přičemž ke dni žádosti nebyl ve zkušební ani výpovědní lhůtě. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil [částka]. Náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši [částka], ostatní nezbytné měsíční náklady žalovaný uvedl ve výši [částka]. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného byl ve výši [částka], přičemž zdroj příjmu byl 1. Žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti PAL Wiping [právnická osoba]., jako dělník. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o vydání kreditní karty a poskytnutí revolvingového úvěru ve výši [částka].
6. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl před poskytnutím předmětného úvěru u právního předchůdce žalobkyně závazky se splátkami celkem [částka] měsíčně.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil že žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn opakovaně čerpat úvěr do výše [částka], a to prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl povinen splatit celý úvěr včetně úroků a veškerých poplatků. Splácení mělo probíhat průběžně ve výši alespoň minimální splátky. Minimální splátka byla stanovena na 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba pro hotovostní i bezhotovostní čerpání byla stanovena na 22,99 %.
8. Z platební historie bankovního účtu č. [č. účtu], který je veden na jméno žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný měl k dispozici úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný nakládal s částkou ve výši [částka], z čehož žalobkyni uhradil [částka].
9. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil svou pohledávku ze smlouvy č. [hodnota]. Důvodem bylo prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do [datum].
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal postoupit pohledávky specifikované v seznamu pohledávek na žalobkyni. V seznamu pohledávek byla i pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. [hodnota].
11. Z dohody právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že k postoupení pohledávek dojde až okamžikem zaplacení úplaty za postoupení.
12. Z potvrzení ze dne [datum] bylo zjištěno, že úplata za postoupení pohledávek byla zaplacena a došlo k postoupení pohledávek dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] na žalobkyni.
14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na možné řešení situace soudní cestou, v případě, že dluh neuhradí.
15. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
16. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
24. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Z žalobkyní předložených listin se podává, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zejména v otázce jeho výdajů, když zcela rezignoval na zjištění skutečných výdajů žalovaného alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Právnímu předchůdci žalobkyni mělo být na první pohled zřejmé, že tvrzení žalovaného o jeho nezbytných měsíčních nákladech ve výši [částka] a nákladech na bydlení ve výši [částka] zcela zjevně neodpovídá reálným nákladům ženaté osoby s nájemním bydlením. Faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů, zvláště pak za situace, kdy je příjmová stránka žalovaného poměrně nízká a je již zavázán k úhradě splátek ve výši přesahující polovinu jeho příjmů. Tvrzením žalovaného rovněž neodpovídá měsíční příjem domácnosti ve výši [částka], když žalovaný tvrdí, že zdroj příjmů je jen 1 a on má průměrný měsíční příjem ve výši [částka]. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
26. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
27. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a na úvěr bylo uhrazeno [částka]. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně data prodlení žalovaného vyšel soud z předložené výzvy k úhradě zaslané žalovanému, kdy soud vycházel z domněnky § 573 o. z. a lhůty k zaplacení do [datum], kterou žalobkyně žalovanému poskytla. Den následující po uplynutí této lhůty se tedy žalovaný dostal prokazatelně do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně důvodný a soud mu proto vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když náhrada nákladů by náležela žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, tomu však žádné náklady řízení nevznikly (výrok III).