Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka], jakožto dlužné jistiny, poplatku ve výši [částka], úroku z jistiny ve výši [částka] do zesplatnění dne [datum], úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení úroku ve výši 14,75% ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat opakovaně bezúčelový úvěr až do výše [částka], a to bezhotovostně a žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby do doby dokud neuhradí celou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně prohlásil závazky vůči žalovanému za splatné a vyzval žalovaného k úhradě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla právním předchůdcem žalobkyně pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný však na předmětný dluh ničeho neuhradil. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně na dotaz soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost dle sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů a dále dle výpisů z bankovního účtu žalovaného. Výpisy z bankovního účtu však žalobkyně nedoložila.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v samotném návrhu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka]. Žalovaný měl splatit celkově [částka]. Roční procentní sazba nákladů činila 61,13 % a zápůjční úroková sazba činila 48 % ročně.
5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem [částka] a splatil [částka].
6. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovaného k opětovnému splácení, a to nejpozději do 30 dnů od obdržení této upomínky.
7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovaný celkově čerpal [částka].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě svého dluhu, a to nejpozději do [datum].
11. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
12. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Z předložených podkladů nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, jakož i na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného. Výpisy z bankovního účtu však žalobkyně nedoložila, a proto nebylo možné ověřit, zda skutečně došlo k posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného v rozsahu nezbytném pro odborné zhodnocení jeho schopnosti splácet úvěr. Pouhé odkazy na statistická či interní data nemohou nahradit reálné zjištění skutečných výdajů spotřebitele, zejména jeho pravidelných a nezbytných nákladů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti zásadní. Žalobkyně ani netvrdila, jaké konkrétní zjištění měla být z výpisů z účtu žalovaného učiněna, jaké příjmy a jaké výdaje žalovaného byly zohledněny při posuzovaní jeho úvěruschopnosti. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána toliko formálně, tedy nikoli řádně a s odbornou péčí na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
22. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
23. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovaný celkově čerpal [částka] a splatil celkem [částka]. Žalobkyni proto náleží z titulu bezdůvodného obohacení částka [částka]. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně data prodlení žalovaného vyšel soud z předložené výzvy k úhradě zaslané žalovanému dne [datum], kdy soud vycházel z domněnky § 573 o. z. a lhůty k zaplacení do [datum], kterou žalobkyně žalovanému poskytla. Den následující po uplynutí této lhůty se tedy žalovaný dostal prokazatelně do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně důvodný a soud mu proto vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když náhrada nákladů by náležela žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, tomu však žádné náklady řízení nevznikly (výrok III).