Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do nároku na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 13,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení úroku ve výši 11,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „banka“) s žalovaným uzavřela dvě úvěrové smlouvy, a to dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr ve výši [částka], když část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část převodem na běžný účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 11,70 % ročně (dále jen „úvěr 1“) a dále dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr ve výši [částka], úrok byl sjednán ve výši 13,40 % ročně (dále jen „úvěr 2“). Splátky úvěru a sjednané poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu z běžného účtu a byl povinen neocitnout se v prodlení. Protože se však žalovaný opakovaně dostal do prodlení s hrazením splátek, ukončila banka poskytování úvěru 1 přípisem ze dne [datum] a k uvedenému dni tento úvěr zesplatnila. Poskytování úvěru 2 ukončila banka přípisem ze dne [datum] a k témuž dni úvěr 2 zesplatnila. Pohledávky banky z titulu obou úvěrů byly následně postoupeny bankou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Dlužné částky představující nedoplatek jistiny poskytnutých úvěrů (ve výši [částka] u úvěru 1 a ve výši [částka] u úvěru 2), smluvní pokuty a poplatky, úroky a úroky z prodlení žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], zaslané následující den. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádostech o úvěr a potvrzení o příjmu. Výdaje byla bankou odhadovány dle statistických údajů a zohledňovány byly i dosavadní závazky žalovaného.
2. Žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl, že nesporuje, že si předmětné půjčky vzal, ale aktuálně nemá na to, aby je splácel, neboť je v tíživé finanční situaci, kterou se chystá řešit podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení oddlužením, neboť má množství exekucí. Jeho příjem z profese kuchaře je [částka] čistého, má dvě děti a třetí na cestě. Jeho manželka je na mateřské dovolené s dávkami mateřské ve výši [částka] měsíčně a po uhrazení všech mandatorních nákladů, kdy náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, zbývá rodině [částka] na měsíc.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav věci:
4. Žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že část úvěru ve výši [částka] bude použito ke splacení dřívější pohledávky banky za žalovaným a ve zbylé části pak neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného u banky. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 11,70 % ročně a úvěr měl být splacen ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky ze dne [datum]).
5. Úvěr 1 byl poskytnut a splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. [č. účtu]. Celý úvěr 1 byl žalovaným čerpán dne [datum], a to v částce 290 860,18 ke konsolidaci dřívějších závazků žalovaného a v částce [částka] na běžný účet žalovaného č. [č. účtu] (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu]).
6. Žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr 2 ve výši [částka] s úrokem ve výši 13,40 % ročně, který měl být splacen v 96 měsíčních splátkách po [částka] (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne [datum]).
7. Úvěr 2 byl poskytnut a splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. [č. účtu]. Celý úvěr 2 byl žalovaným čerpán dne [datum] (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu]).
8. Před uzavřením Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjčky ze dne [datum] žalovaný vyplnil dne [datum] žádost o úvěr, v níž uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí [částka], počet zdrojů příjmů jeho domácnosti je jeden a příjem celé jeho domácnosti je [částka], je svobodný, vzdělání má učňovské a bydlí v nájemním bydlení (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne [datum]). Dosavadní splátky u banky činily [částka] a příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu u banky (zjištěno z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum]).
9. Před uzavřením Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne [datum] žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v níž uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí [částka], což potvrdil jeho zaměstnavatel, příjem jeho domácnosti pak činí [částka] měsíčně, ač jeho domácnost má pouze jeden příjem, je svobodný, vzdělání má učňovské a bydlí v nájemním bydlení (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne [datum] a potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]). Dosavadní splátky u banky činili částku [částka] měsíčně (zjištěno z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum]).
10. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka žalovanému přípisem ze dne [datum] oznámila, že úvěr 1 (č. [č. účtu]) prohlašuje za splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ve výši [částka] (z toho nesplacená jistina činila částku [částka]) zaplatil do [datum] (zjištěno z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]).
11. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka žalovanému přípisem ze dne [datum] oznámila, že úvěr 2 (č. [č. účtu]) prohlašuje za splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ve výši 120 862,19 (z toho nesplacená jistina činila částku [částka]) zaplatil do [datum] (zjištěno z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]).
12. Banka postoupila pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota] na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a oznámila to žalovanému přípisem ze dne [datum] (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).
13. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužných částek vyplývajících z úvěru 1 a úvěru 2 přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum] (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] včetně podacího lístku).
14. Ze shora uvedených důkazů byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu pro posouzení věci. Další žalobkyní navržené důkazy proto soud pro nadbytečnost neprováděl.
15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že banka a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že banka nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Banka při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pochybila zejména v otázce zjišťování jeho mandatorních měsíčních výdajů (viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Bance bylo známo, že příjmy žalovaného nejsou příliš vysoké a při zohlednění obecně známých poměrů mělo být bance zřejmé, že pro žalovaného nebude jednoduché zajistit ze svého příjmu úhradu všech svých základních potřeb, a to zejména s ohledem na skutečnost, že uvedl, že žije v nájemním bydlení. Pokud za takové situace banka nezkoumala výdajovou stránku domácnosti žalovaného, alespoň co do jeho výdajů na bydlení, nemohla řádně posoudit, jaká je majetková situace žalovaného a zda je schopen poměrně vysoké úvěry (vzhledem k jeho příjmu) řádně splácet. Přitom nelze vycházet z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, že příjem jeho domácnosti činí [částka], když žalovaný zároveň uvedl, že jeho domácnost má pouze jediný, a to jeho příjem, který je ovšem podstatně nižší. Tato zřejmá nesrovnalost nebyla ze strany banky dále nijak zkoumána. Soud proto uzavřel, že banka nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
24. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
25. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z tvrzení žalobkyně o výši dosud neuhrazené jistiny obou úvěrů, když žalovaný v tomto směru ničeho netvrdil. Soud proto uzavřel, že na jistině úvěru 1 zbývá uhradit částku ve výši [částka] a na jistině úvěru 2 částku ve výši [částka]. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem [částka] jako nesplacenou jistinu úvěrů. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Žalovaný v řízení nijak nebrojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že bankou stanovená lhůta pro zaplacení zesplatněných úvěrů je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který banka stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne [datum], tj. od [datum] ve vztahu k úvěru 1 a ve výzvě ze dne [datum], tj. od [datum] ve vztahu k úvěru II (výrok I.). Ve zbytku je pak žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl (výrok II.).
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 9/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla se svým nárokem neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu. Žalobkyni tak přísluší plná náhrada nákladů ve výši [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.„) za čtyři úkony právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne [datum]) a tři paušální náhrady nákladů po [částka] (dle a. t. ve znění do [datum]) a jedna paušální náhrada nákladů ve výši [částka] (dle a. t. ve znění od [datum]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] (výrok III). Soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu odměny za zastoupení advokátem za vyjádření ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon právní služby, ale toliko o zcela jednoduché sdělení soudu, ani za podání ze dne [datum], neboť bylo povinností žalobkyně vyčerpávajícím způsobem tvrdit všechny rozhodné skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného již v žalobě, což je žalobkyni, s ohledem na její procesní aktivitu v těchto věcech, zcela jistě známo.
27. Platební povinnosti soud žalovanému stanovil v prodloužené pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř. s ohledem na jeho rodinnou a finanční situaci.