Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 724,30 s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 65 724,30 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 323,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 098,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 604,83 Kč, úroku ve výši 14,49 % ročně z částky 68 047,82 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 323,52 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 65 724,30 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 595,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představujícím (částečně kapitalizovaný) sjednaný úrok a úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu č. [Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úrokem ve výši 14,49 % ročně a poplatky dle Smlouvy. Žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku [částka] na jistině, částku [částka] na poplatcích, částku [částka] na kapitalizovaném úroku za období od poskytnutí úvěru do [datum], na kapitalizovaném úroku z prodlení částku [částka] za období do [datum] a dále úrok ve výši 14,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, které neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, který deklaroval příjem [částka] měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala v databázích o jeho bonitě a důvěryhodnosti. Na základě transakcí na jeho účtu byl učiněn závěr, že jeho příjem je [částka] měsíčně, který představoval medián za posledních 5 měsíců. Dále byly vyhodnoceny výdaje žalovaného na částku [částka] měsíčně. Z toho bylo dovozeno, že žalovaný má platební kapacitu [částka] měsíčně a je tedy schopen předmětný úvěr splácet.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] Úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 14,49 % ročně, a to v pravidelných 96 měsíčních splátkách po [částka] a hradit poplatky za související služby (viz Úvěrová smlouva č. [Anonymizováno]). Celý úvěr byl žalovaným čerpán bezhotovostně dne [datum] (viz Výpis z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem [částka] měsíčně čistého a výdaje [částka] měsíčně bez splátek úvěrů a na dosavadní úvěry (bez kreditní karty a kontokorentu) splácí [částka] měsíčně (viz Žádost o úvěr). Poslední platba na předmětný úvěr byla žalovaným uhrazena dne [datum] (viz Historie transakcí žalovaného). Na předmětný úvěr žalovaný zaplatil celkem [částka] (viz Přehled splátek). Žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámila přípisem ze dne [datum] (viz Oznámení o zesplatnění úvěru). V měsíci červnu 2022 žalovaný ze svého běžného účtu u žalobkyně zaplatil trvalými příkazy na bydlení částku [částka], na úvěry částku [částka], na splátku hypotéky částku [částka] a na další pravidelnou platbu částku [částka], celkem [částka] (viz Výpis z běžného účtu žalovaného u žalobkyně za červen 2022). Před poskytnutím předmětného úvěru měl žalovaný půjčeno celkem [částka] a splácel měsíčně částku [částka] (viz Informace z [právnická osoba]). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celého dluhu do 7 dnů předžalobní výzvou, která byla odeslána dne [datum] (viz Předžalobní výzva a podací arch).
5. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná pro posouzení věci podstatná zjištění.
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sama uzavřela, že příjmy žalovaného činí v mediánu za 5 měsíců [částka] a v březnu 2022 činil jeho příjem pouze [částka]. Žalovaný oproti tomu měl již v té době poměrné vysoké splátky jiných úvěrů v celkové výši [částka], tedy jen v měsíci březnu mu příjem stačil toliko na úhradu splátek úvěru. V červnu 2022 pak měl pravidelné výdaje na svém běžném účtu hrazené trvalým příkazem v celkové výši [částka]. Pokud tedy za dané situace žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet měsíčně částku [částka], byl tento její závěr nesprávný, neboť již v době poskytnutí úvěru měl žalovaný problém hradit veškeré své povinné a nezbytné platby. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
17. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru (na úvěr ve výši 80 000 Kč byla uhrazena částka 14 275,70 Kč). Žalobkyně má tak nárok na zaplacení zbývající jistiny ve výši 65 724,30 Kč. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Žalovaný v řízení nijak nebrojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovená lhůta pro zaplacení úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako dodatečnou 7denní lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne 3. 11. 2025, která se považuje za doručenou dne 6. 11. 2025 podle § 573 o. z. (výrok I.). Ve zbytku je pak žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem neúspěšná jen v nepatrné části. Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů, pouze však v rozsahu účelně vynaložených nákladů, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 722 Kč a „převyšek“ nákladů na právní zastoupení nad náklady, které jsou požadovány v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedené řízení je vedeno mezi shodnými účastníky a bylo zahájeno pouze jeden den před zahájení tohoto řízení. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyni nic nebránilo, aby tyto dva nároky spojila do jediného návrhu; neučinila-li tak, šlo o náklady sice potřebné k bránění práva žalobkyně, nikoli však náklady účelně vynaložené. Výše nákladů tedy byla určena tak, jako by byly oba nároky součástí jediného návrhu. V takovém případě by náklady byly vypočítány ze základu 137 726,25 Kč. Sazba za jeden úkon právní služby by tak činil 6 620 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon by činila 450 Kč, a to za obě vedená řízení dohromady. Za tento druhý z podaných návrhů tak soud žalobkyni přiznal pouze „převyšek“ nad náklady, které byly požadovány v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], tedy 2 720 Kč, a to za tři úkony právní služby a DPH v sazbě 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů žalobkyni přiznána nebyla, neboť tato odpovídá plně výši požadované v prvně zahájeného řízení.