Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] s měsíčními splátkami ve výši [částka] splatnými vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a ocitl se v prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. V reakci na to mu byla dne [datum] zaslána upomínka a následně dne [datum] druhá upomínka. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně proto předmětný úvěr zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámil dopisem z téhož dne, v němž jej zároveň vyzval k úhradě dlužných částek nejpozději do [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že provedla detailní rozbor úvěruschopnosti žalovaného, jehož záznam tvoří přílohu č. [hodnota] smlouvy o úvěru. Průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce byl zjištěn ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka], pravidelné finanční závazky ve výši [částka] měsíčně. Při zkoumání úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici 3 výplatní pásky žalovaného a 3 kompletní výpisy z jeho účtu. Dále provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že částka [částka] bude poskytnuta na úhradu dosavadního úvěru u žalobkyně[částka] částka, bude vyplacena na účet žalovaného a částka [částka] započtena na náklady žalobkyně na vyřízení úvěru. Úvěr měl být žalovaným splacen v pravidelných 72měsíčních splátkách po [částka]. Celkem měl žalovaný vrátit částku [částka]. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je vyučen, svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, průměrný měsíční příjem má [částka], nemá žádné mikropůjčky, žádné výdaje na sázky a hradí pouze na kartu [částka] měsíčně. Pravidelné výdaje na bydlení uvedl ve výši [částka] (viz Předsmluvní informace a Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.[hodnota] ze dne [datum] včetně Přílohy 1 a Přílohy 2).
5. Na základě smlouvy byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta dne [datum] částka v celkové výši [částka], a to ve dvou splátkách ve výši [částka] a ve výši [částka] (viz Potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] – 2x).
6. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením předmětného úvěru, když nezaplatil splátku splatnou [datum], k jejímuž zaplacení byl následně žalobkyní opakované upomínám dopisy i e-mailovými zprávami (viz 1. upomínka ze dne [datum] a 2. upomínka ze dne [datum])
7. Dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému přípis, kterým zesplatnila předmětný úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do [datum] (viz Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne [datum] včetně Podacího lístku z téhož dne).
8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], z nichž vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v listopadu 2022 cca [částka], v prosinci 2022 cca [částka] a v lednu 2023 cca [částka]. Na účtu žalovaného z tohoto období se pravidelně objevovaly platby ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zpravidla v částkách několika stovek korun. V listopadu 2022 takto proběhlo 20 plateb v celkové výši [částka], v prosinci 2022 proběhlo celkem [hodnota] takových plateb v celkové výši [částka] a v ledu 2023 celkem [hodnota] plateb v celkové výši [částka]. Žalovaný dále zaplatil v lednu 2023 Střední škole [adresa] částku celkem [částka] a [datum] zaslal platbu [částka] s označením „Tepláky. Zkusím příští týden doposlat.“. Z výpisů z účtu pak není zřejmé, jaké částky vynakládal žalovaný na bydlení (viz Výpisy z účtu žalovaného u ČSOB č. [č. účtu] za období listopad 2022 až leden 2023).
9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že účastníci zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Z žalobkyní předložených listin soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Z těchto se podává, že žalovaný měl zcela nestandardní opakované výdaje v řádech stovek korun, které však v součtu dosahovaly několika tisíc korun měsíčně. Z toho by bylo možné usuzovat na skutečnost, že tyto finanční prostředky jsou vynakládány v souvislosti s nějakou závislostí. V tomto směru měla žalobkyně činit další zkoumání poměrů žalovaného a nespokojit se s tím, že žalovaný sám uvedl, že na sázky vynakládá [částka]. Z provedeného zkoumání úvěruschopnosti pak není vůbec zřejmé, jaké byly mandatorní náklady žalovaného, alespoň v rozsahu nákladů na bydlení.
19. Žalobkyně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalované alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019-163: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Žalobkyni mělo být na první pohled zřejmé, že tvrzení žalovaného, že jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, zcela zjevně neodpovídá reálným nákladům na bydlením v [adresa]. Nadto v případě žalovaného žalobkyně nijak nezohlednila objektivní znaky nasvědčující tomu, že žalovaný jedná marnotratně. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
21. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Z tvrzení žalobkyně a předložených listin se pak podává, že žalovaný se dostal do prodlení až se splátkou úvěru splatnou dne [datum]. Předchozí splátky splatné od [datum] do [datum] byly tedy uhrazeny. Žalovaný tak uhradil celkem [hodnota] splátek po [částka] v celkové výši [částka]. Jistina ve výši [částka] byla tedy žalovaným uhrazena ještě před tím, než byl žalovaný vyzván k úhradě předmětného dluhu, proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když náhrada nákladů podle úspěchu ve věci by náležela žalovanému, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.