Výrok
I. Řízení se, co do části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 855,70 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7 114,30 Kč, zastavuje.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 211,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 889,75 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 1 211,53 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 885,51 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1 211,52 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Úroky z prodlení a úroky následně žalobkyně kapitalizovala ke dni [datum]. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „společnost [Anonymizováno] “) uzavřela s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] celkem částku [částka], tj. jistinu [částka] a tzv. poplatek ve výši [částka], který se skládal z úroku ve výši 24,24 % ročně, poplatku za zpracování zápůjčky [částka] a poplatku za službu komfortní splácení ve výši [částka]. To vše měla žalovaná zaplatit v pravidelných 24 splátkách po [částka] měsíčně, a to do [datum]. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Následně uhradila žalovaná ještě částku celkem [částka] a částku [částka]. Celkem uhradila do podání žaloby [částka]. Úvěruschopnost žalované byla ze strany společnosti [Anonymizováno] zkoumána před uzavřením smlouvy na základě informací poskytnutých žalovanou a uvedených v její zákaznické kartě. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dovozovala ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou byla pohledávka za žalovanou převedena společností [Anonymizováno] na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Po podání žaloby žalovaná uhradila na předmětný dluh celkem [částka], které žalobkyně započetla ve výši [částka] na jistinu a v částce [částka] na kapitalizovaný úrok a v tomto rozsahu vzala před zahájení projednání věci samé žalobu částečně zpět. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž by potřeboval souhlas žalované.
4. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu projednal a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná a společnost [Anonymizováno] uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] poskytnutou částku a dále tzv. poplatek v celkové výši [částka], a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po [částka] s poslední splátkou ve výši [částka] (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Společnost [Anonymizováno] zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované na základě informací, které jí žalovaná poskytla, tedy že má základní vzdělání, žije v nájemním bydlení, pracuje na plný úvazek jako dělnice u společnosti [právnická osoba], čistý měsíční příjem má [částka] a další příjem domácnosti je [částka]. U společnosti [Anonymizováno] již splácí úvěr částkou [částka] měsíčně a odhadované výdaje má [částka] měsíčně (viz Zákaznická karta žalované). Společnost [Anonymizováno] převedla předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalované to společnost [Anonymizováno] oznámila přípisem ze dne [datum] (viz Oznámení o postoupení pohledávky). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádnou podstatnou skutečnost.
5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce tři změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že společnost [Anonymizováno] a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že společnost [Anonymizováno] nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ze samotných tvrzení žalované vyplývá, že její příjem byl velmi nízký, příjem dalšího člena domácnosti nebyl nijak zkoumán a nijak nebyly zkoumány ani skutečné výdaje žalované, alespoň v rozsahu výdajů zcela nezbytných, zejména výdajů na nájemní bydlení. Žalovanou tvrzené výdaje na veškeré její potřeby v jednom měsíci ve výši [částka] se jeví jako podhodnocené, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná bydlela v nájmu. Bylo proto povinností společnosti [Anonymizováno], aby se touto otázkou blíže zabývala. Pokud tak neučinila, bylo její zkoumání úvěruschopnosti pouze formální a nenaplnilo účel zákona. Soud proto uzavřel, že společnost [Anonymizováno] nesplnila svou povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
15. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s předmětným dluhem bylo ze strany žalované již uhrazeno celkem [částka] (z toho [částka] před podáním žaloby), soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně ani k výzvě soudu učiněné při jednání nedoložila, že částečné zpětvzetí žaloby bylo způsobeno chováním žalované, která plnila pod tíhnou žaloby, soud proto vycházel z toho, že z procesního hlediska zavinila zastavení řízení žalobkyně a ve zbytku nároku byla neúspěšná, proto by náhrada nákladů řízení náležela v plném rozsahu žalované, které však žádné náklady řízení nevznikly.