Výrok
I. Manželství manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], rozené K.[Datum narození zainteresované osoby 1/0], uzavřené dne [datum] před městským úřadem [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manžel se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal rozvodu manželství, s tím, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. V manželství se začaly projevovat neshody pramenící z dlouhodobě neřešených problémů, z rozdílných názorů a představ o společném životě, které pak vedly i ke ztrátě veškerého citového vztahu mezi manželi. Obnovu soužití manželů již nelze očekávat, manželé nežijí ve společné domácnosti, jsou emočně odcizení a došlo mezi nimi ke ztrátě důvěry. Ještě před uzavřením manželství se manželům narodil jediný syn B. dne [datum], který je již zletilý.
2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila. Uvedla, že po téměř třiceti letech, kdy manželé společně budovali dům a podnikali, se manželka ocitla v situaci, kdy zůstala bez prostředků a s psychickými problémy. Manžel ji donutil v roce 2020 podepsat zúžení SJM o své obchodní podíly ve společnostech, a přestože jí přislíbil vypořádání, nikdy k němu nedošlo. To se stalo předmětem konfliktů účastníků. Dne [datum] manželka opustila společnou domácnost, ale učinila tak jen proto, aby si manžel uvědomil, že tato věc se musí dořešit. Manželka bydlí po podnájmech a chce se vrátit do společného domu v Měšicích. Stále doufá v obnovení manželství. Dále uvedla, že na rozvratu manželství porušením manželských povinností se nepodílela a rozvodem by jí byla způsobena újma.
3. Soud provedl důkazy listinami a účastnickými výslechy manželů, z nichž zjistil následující skutečnosti.
4. Z oddacího listu účastníků, výpisu z centrální evidence obyvatel a shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před městským úřadem [adresa]. Před uzavřením manželství se účastníkům narodil syn B., a to dne [datum], který je již zletilý. Další děti účastníci nemají.
5. Z účastnických výslechů manželů soud zjistil, že u obou manželů se jedná o manželství prvé, manželé jsou národnosti české, státní příslušnosti k České republice a jejich nejvyšší dosažené vzdělání je u obou středoškolské s maturitou.
6. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že manželé společnou domácnost nevedou, manželka se ze společné domácnosti odstěhovala [datum]. Zdrojem konfliktů a sporů v manželství bylo zúžení společného jmění manželů, k němuž došlo v roce 2020.
7. Z účastnického výslechu manžela soud zjistil, že příčinou rozvratu manželství je citové odcizení. Důvodem tohoto citového odcizení je skutečnost, že manželka v roce 2021 a 2022 odcestovala za prací do Afriky na Zanzibar. Tam byla asi 1 rok a 7 měsíců nepřetržitě. Manžel toto nechtěl, citového odcizení se již v té době bál. S manželkou se vídali v té době pouze párkrát v roce. Na podzim roku 2023 se situace zhoršila, měli oddělené ložnice, ale nedařilo se jim dodržovat pravidla, která si nastavili v průběhu 6měsíční cesty po Americe, nežili však v rozluce. Když se manžel [datum] vrátil domů z Bratislavy, kde byl se synem, byl dům z větší části zcela vyklizen, a to i od hodnotných věcí manželky (šperky, dárky od manžela) a ze společného účtu manželů byl vyveden 1 000 000 Kč na účet manželky. Manželovi to nebylo ze strany manželky nijak avizováno. Manžel zprvu vůbec nevěděl, kde manželka je, snažil se ji najít. V kuchyni našel pouze dopis, ve kterém manželka uvedla, že není v manželství šťastná, a že manžela definitivně opouští a v dalších záležitostech, že se má manžel obracet na právního zástupce manželky. Manžel se snažil manželku nějak kontaktovat, nabízel i rodinnou terapii nebo jiné řešení krize manželství, nikam to však nevedlo. Manželské společenství ve smyslu trávení společného času spolu manželé netvoří již od roku 2021, kdy manželka odjela na Zanzibar. Intimně pak spolu manželé nežijí asi 8 měsíců. Manžel má od dubna 2024 nový vztah a na obnovení manželského soužití již nemá žádný zájem. Manželka pracuje pro společnost [Anonymizováno] jako OSVČ s příjmem přes [částka] měsíčně, jezdí BMW 4, které mají manželé ve společném jmění.
8. Z účastnického výslechu manželky se podává, že manželé žijí v tuto chvíli v odloučení, jejich manželství není v dobrém stavu. Trvalo však velmi dlouho, přes 20 let. Manželé šli do vztahu naplno, společně podnikali, resp. manželka manželovi s podnikáním pomáhala. Do února 2024 vypadalo jejich manželství navenek spokojeně, i když za zavřenými dveřmi řešili už delší dobu nějaké problémy. Manžel měl v minulosti psychické problémy, i se psychicky zhroutil, manželka mu v té době pomáhala, ale bylo to pro ni vyčerpávající. Rodinná domácnost před odjezdem manželky do Afriky fungovala tak, že manželé byli hodně spolu, trávili spolu hodně času. V roce 2020 pak přišel manžel s tím, že by chtěl zúžit společné jmění manželů a v ten okamžik se manželka začala hodně bát, hodně se o tom hádali, přišlo jí to velmi nepartnerské po tolika letech společného podnikání a společného úsilí. Kdyby věděla dopředu, že se něco takového stane, nebo že by měli mít majetkové poměry nastaveny jinak, tak by do toho manželství tolik neinvestovala, a to jak po finanční, tak citové, resp. emoční stránce. Nakonec však návrh manžela podepsala, ale s tím, že se následně vypořádají. Manželka má za to, že manžel jí v této souvislosti slíbil, že jí dá do výlučného vlastnictví jejich dům, který mají ve společném jmění manželů na adrese [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa]. Pak přišla nabídka pracovat na Zanzibaru, to byla pro manželku velká pracovní příležitost, uvědomovala si, že se musí o sebe sama postarat a tuto nabídku přijala. S manželem si pak nastavili určitý režim návštěv, který docela fungoval, ale stále mezi nimi probublávala otázka zúžení společného jmění manželů. Když o tom nemluvili, tak to bylo v pořádku, ale manželka se k tomu stále vracela a nechtěla se s tím smířit. Po návratu ze Zanzibaru pak byli manželé na společné pěší pouti po Americe, která trvala 5 a půl měsíce a kde byli 24 hodin denně spolu. Tam probírali právě i otázky majetkové, kdy manžel přišel s tím, že by chtěl vypořádat společné jmění manželů, a to byly věci, které manželku hodně trápily a zraňovaly. Následně pak ztratila víru, že se v této věci dokážou s manželem dohodnout, ale i přesto spolu zůstali, protože spolu mají i velký kamarádský vztah a manželka má za to, že tento kamarádský vztah může přetrvávat i v případě, že by se nakonec rozvedli. Následně tedy manžel občas začal spát jinde, což manželka také velmi negativně prožívala a měla za to, že to není věc, která by nějak přispěla ke stabilizaci manželství. Intimně spolu žili i v posledním období soužití. Pro manželku je manžel osudovým mužem jejího života, ale věci, které se staly ohledně společného jmění manželů, nedokáže přejít, a proto odešla. Uvádí ale, že je pro ni z psychického hlediska zásadní vrátit se domů. Z domu neodcházela jen tak zbůhdarma, je zvyklá si věci zařídit a o sebe se postarat. Dopředu si tedy zajistila nájem. Aktuálně bydlí na adrese [adresa], v Holešovicích, kde má nájemní smlouvu na 1 rok a bydlí zde sama. Manželství trvalo přes 20 let, pro manželku tak není lehké vztah definitivně opustit, nebyla však schopná se s manželem dohodnout, a proto odešla. Rozvod by pro ni byl životní změna, která by ji dostala do finanční nejistoty, ekonomicky by na tom byla hůře než manžel a přišla by o nejbližšího člověka, což by pro ni byla i ztráta psychická. Společnosti Blackfish, pro kterou pracuje, fakturuje přes [částka] měsíčně a daní výdajovým paušálem ve výši 60 %. Ze společného účtu si vzala [částka], aby se zajistila, manželovi tam nechala investice v hodnotě [částka]. Po odchodu ji manžel kontaktoval, měli pár schůzek, ale pak to ustalo. Manželka si dokáže představit, že by se k sobě s manželem vrátili, byla by ochotna podstoupit mediaci nebo terapii. Nedokáže si však představit obnovení soužití, pokud by se nevyřešila otázka společného jmění manželů. Věří ale, že se to vyřeší. Po jejím návratu ze Zanzibaru ani jeden z manželů mediaci nebo terapii nenavrhoval, pouze spolu hodně mluvili. Byt si pronajala v lednu roku 2024 a už v té době měla v plánu se ze společné domácnosti odstěhovat. Manželovi to však nijak neavizovala. V té době, kdy se odstěhovávala ze společné domácnosti, si dokázala představit, že by se do společného domu vrátila. Zda v té době si myslela, že by se tam vrátila s manželem nebo bez manžela, to už nedokáže jasně říci. Již v říjnu roku 2023 kontaktovala [tituly před jménem] M. ohledně rozvodu.
9. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkové stavu věci. Manželé uzavřeli dne [datum] manželství před městským úřadem [adresa], ještě před uzavřením manželství se jim narodil syn B. dne [datum], další děti účastníci nemají. Manželství účastníků bylo dlouhodobě zatíženo nevyřešeným sporem souvisejícím se zúžením společného jmění manželů v roce 2020, které bylo provedeno ve prospěch manžela a manželce se nedostalo jí očekávané vypořádání. Mezi manželi došlo k citovému odcizení, které bylo velkou měrou způsobeno i tím, že manželka dlouhodobě (po dobu více než 1,5 roku) pobývala pracovně na Zanzibaru. Manželé již delší dobu netvoří manželské společenství a dne [datum] se manželka ze společného domu odstěhovala do nájemního bytu, který si předtím zařídila, a to s podstatnou částí (ne-li se všemi) svými věcmi. Ze společného účtu manželů si na svůj osobní účet převedla [částka]. Aktuálně pracuje jako OSVČ pro společnost [Anonymizováno], které fakturuje měsíčně přes [částka]. Manžel měl po odchodu manželky nejprve zájem na řešení celé situace, nyní však má již jiný vztah, a to od dubna 2024. Manžel obnovení manželského soužití vylučuje a nemá na něm již žádný zájem.
10. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
11. Podle § 755 odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu (a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo (b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
12. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
13. V předmětné věci soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků, když bylo prokázáno, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a manžel obnovení manželského soužití zcela vylučuje. Soud neshledal ani žádný z důvodů pro zachování manželství, když § 755 odst. 2 písm. a) o. z. za dané situace aplikovatelný není, protože jediný syn manželů je již zletilý a pro aplikaci § 755 odst. 1 písm. b) nejsou plněny zákonné podmínky. Pro aplikaci tohoto ustanovení musí být ke dni rozhodnutí soudu splněny kumulativně čtyři podmínky, a to (i) zájem nesouhlasícího manžela (např. požadavek péče v nemoci), (ii) hrozící zvlášť závažná újma v důsledku rozvodu (např. existenční nouze), (iii) mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství (např. doba trvání manželství, počet vychovaných dětí) a (iv) absence skutečnosti, že manželé společně nežijí po dobu alespoň tří let. Ze samotné výpovědi manželky je zřejmé, že nejsou splněny podmínky uvedené v bodu (i) a (ii). Soud uzavřel, že za situace, kdy sama manželka opustila společnou domácnost s úmyslem k manželovi se již nevracet (nutno podotknout, že se to nevylučuje s jejím přáním vrátit se do společného domu), není dán skutečný a kvalifikovaný zájem manželky na zachování manželství. Manželce také zjevně nehrozí závažná újma v důsledku rozvodu, neboť se sama zajistila pro odchod ze společné domácnosti, zařídila si nájemní bydlení a ze společných prostředků si vzala [částka]. Navíc má dobře placenou práci. Je tedy zřejmé, že rozvodem manželství jí nemůže vzniknout existenční nouze a jiná závažná újma nebyla tvrzena. Skutečnost, že po rozvodu manželství by na tom manželka byla finančně hůře než manžel nebo že by přišla o osobu nejbližší, není samo o sobě pro posouzení věci rozhodné. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že manželství účastníků již neplní žádnou ze svých funkcí a nejsou splněny ani podmínky pro zachování manželství navzdory přání jednoho z manželů v manželství již nesetrvávat, a proto návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I.).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle kterého v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení (výrok II).