Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 019 od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost Emmas [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu [Anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný se úvěrovou smlouvou rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrok ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný nedostál svým povinnostem řádně úvěr splatit, a proto mu žalobkyně dne [datum] zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně vedle jistiny požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č[Anonymizováno] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], a to převodem na jeho běžný účet. Spolu s úvěrem měl žalovaný uhradit i poplatek za sjednání úvěru ve výši [částka] a úrok ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím úvěru do [datum] a veškeré platby označit variabilním symbolem [var. symbol], což je rodné číslo žalovaného (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum]).
5. Právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] přišla z účtu [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] potvrzovací platba ve výši [částka] (zjištěno z potvrzení o platbě).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku ve výši [částka] na účet [č. účtu] (zjištěno z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum]).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum])
8. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku).
9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Z žalobkyní předložených listin se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjištění informací o pravidelných příjmech a mandatorních výdajích žalovaného. V daném případě je absence řádného zkoumání úvěruschopnosti zřejmá již z úvěrových podmínek, kdy žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a v průběhu jednoho měsíce měl vrátit částku [částka]. Aby bylo možné uzavřít, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, muselo by být provedeno řádné zkoumání příjmů a mandatorních výdajů žalovaného, z něhož by vyplynulo, že je schopen splácet měsíčně částku [částka]. Ke zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně uvedla pouze to, že byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech a výslovně pak uvedla, že k otázce úvěruschopnosti nenavrhuje žádné důkazy. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
19. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
20. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka výši [částka] a na tento domnělý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem [částka] jako nesplacenou jistinu úvěrů. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené žalobkyní, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovená lhůta pro zaplacení zesplatněného úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který banka stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne [datum].
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 69 % a žalovaný v rozsahu 31 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů v rozsahu 38 % představující částku ve výši [částka]. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t. „) za dva úkony právní služby po [částka] dle a. t. ve znění do [datum] a jednom úkonu právní služby po [částka], včetně tří paušálních náhrad nákladů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] (výrok III).