Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 497,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 243,26 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 514,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 309,31 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 728,30 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „společnost [Anonymizováno] “) uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala vrátit společnost [Anonymizováno] celkem částku [částka], a to v pravidelných 14 měsíční splátkách po [částka]. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odvozuje d Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které společnost [Anonymizováno] převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností od [datum]. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované společností [Anonymizováno] žalobkyně uvedla, že ta byla provedena na základě informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v Žádosti o úvěr a ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované. Dále byla provedena lustrace žalované v systémech BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Dne [datum] žalovaná požádala společnost [Anonymizováno] o úvěr ve výši [částka], který měl být splácen od října 2021 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. ke svým majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, což doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále uvedla, že má mzdu [částka], za bydlení měsíčně utratí [částka], za dopravu a jídlo [částka], má srážky ze mzdy [částka] a celkový měsíční výdej [částka]. Je vdaná, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost (viz Žádost o úvěr ze dne [datum]). Žalovaná pracovala jako telefonní operátorka pros společnost [právnická osoba] s pracovní smlouvou na dobu určitou, která jí byla opakovaně prodlužována na rok (viz Pracovní smlouva, Dodatek č. [hodnota] a Dodatek č. [hodnota]). Na základě této žádosti byla uzavřena mezi žalovanou a společnosti [Anonymizováno] Smlouva o úvěru č. [hodnota] dne [datum], na základě které společnost [Anonymizováno] poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši [částka], který měl být vrácen včetně všech nákladů na poskytnutí úvěru ve výši [částka] v 14 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (viz Smlouva o úvěru). Na tento úvěr žalovaná zaplatila v hotovosti celkem [částka] (viz Transakční historie žalované). Pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné Smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to ke dni [datum] (viz Smlouva o postoupení pohledávek, včetně Přílohy č. [hodnota], Oznámení o postoupení pohledávek).
5. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná pro posouzení věci podstatná zjištění.
6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce tři změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že společnost [Anonymizováno] a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že společnost [Anonymizováno] nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z listin, které žalovaná společnosti [Anonymizováno] předložila se podává, že jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši cca 7 tis. /5 tis./8 tis. měsíčně. Její faktický příjem se tedy pohyboval kolem [částka] měsíčně. Žalovaná sice uvedla bydlení u rodičů, ale tato skutečnost nebyla nijak ověřena. Za situace, kdy žalovaná pochází ze Slovenska, kde uvádí i svůj trvalý pobyt, není zřejmé, zda její rodiče vůbec pobývají v České republice. Bylo proto povinností společnosti [Anonymizováno], aby se otázkou nákladů žalované na bydlení blíže zabývala. Protože tak neučinila, bylo její zkoumání úvěruschopnosti pouze formální a nenaplnilo účel zákona. Soud proto uzavřel, že společnost [Anonymizováno] nesplnila svou povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
16. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši [částka]. Z historie transakcí se podává, že žalovaná uhradila na předmětný dluh částku celkem [částka]. Jistina tak byla ze strany žalované v plné výši uhrazena, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem zcela neúspěšná. Náhrada nákladů řízení by tedy příslušela žalované, které ovšem žádné náklady řízení nevznikly.