22 C 270/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 40 845,36 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřené 5. 3. 2025 společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , OR [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] [adresa], původní věřitel a postupitel a společností [Jméno žalobkyně]., sídlem [adresa], IČO [IČO žalobkyně], postupník a nový věřitel. Původní věřitel je česká obchodní společnost, předmět podnikání poskytování, zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je česká obchodní společnost, předmět podnikání je kolektivní investování, zejména investice do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzická osoba nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 3. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr 25 000 Kč, měl být splacen nejpozději 29. 12 2023. Žalovaný úvěr v této výši čerpal, do uvedeného data splatnosti však poskytnuté prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru 25 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 15 845,36 Kč, splatné 29. 12. 2023. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, kde se žalovaný nejdříve registroval zadáním osobních údajů, uvedeny v návrhu, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru, navržená výše úvěru 25 000 Kč, splatnost (případně prodloužená splatnost) 29. 12. 2023. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky 3. 1. 2023 na bankovní účet [č. účtu], uvedený žalovaným. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést i druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu, apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód [Anonymizováno]), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“. Žalobkyně sděluje, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr, k čemuž žalobkyně neoznačuje žádných dalších důkazů. Dále žalobkyně odkazuje článek XV. odst. 3 smlouvy o úvěru, kdy má úvěrující právo klientovi plnícímu své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný ale nehradil řádně, k datu splatnosti, ani datu sepisu návrhu neuhradil ničeho. Proto žalobkyně žádá výši poplatku za poskytnutí „před slevou“. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval, původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil 3. 1. 2023. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, viz přiložený výpis bankovního účtu žalobkyně (potvrzení o provedené platbě), přesto nebyl dosud uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, ale bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 15. 3. 2025. Neuznal-li by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhuje žalobkyně, nechť je v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. K prokázání toho, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, odkazuje žalobkyně banku žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s., zda mu byla v lednu 2023 zaslána na účet č. [č. účtu] částka 25 000 Kč, v. s. [Anonymizováno], zda je majitel účtu žalovaný. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 40 845,36 Kč nejpozději splatných dne 29. 12. 2023.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně výslovně uvedeným již v žalobním návrhu a za předpokládaného souhlasu žalovaného, § 101, odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], byla DNE 30. 12. 2022 prostřednictvím prostředků na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno], jednorázový a bezúčelný spotřebitelský úvěru, celková výše úvěru 25 000 Kč, úroková sazba 12 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 15 845,36 Kč, roční procentní sazba nákladů 204,15 %, počet splátek 12, výše splátky 3 538 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru 12 měsíců, periodicita splátek spotřebitelského úvěru měsíční, datum poskytnutí úvěru 4. 1. 2023, splatnost poskytnutého úvěru 29. 12. 2023, způsob vyplacení úvěru bezhotovostním bankovním převodem, přičemž žalovaný ve smlouvě uvedl č. ú. [č. účtu]. Celková částka k úhradě 42 454,67 Kč před slevou. (smlouva na čl. 20-23 spisu)

7. Pro daný smluvní vztah byl vystaven Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dle nějž celková výše spotřebitelského úvěru činí 25 000 Kč, úvěr je poskytnut k žádosti klienta o poskytnut úvěru, bude-li vyhodnocena pozitivně schopnost klienta splácet úvěru, bude mu vyplacen bezhotovostně na jeho účet bez zbytečného odkladu. Klient je povinen vrátit úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách á 3 538 Kč nejpozději do 12 kalendářních měsíců od jeho poskytnutí bezhotovostní formou na bankovní účet věřitele ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Celková částka, jíž je třeba zaplatit činí 42 455 Kč. Zápočet plateb je nejdříve na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úrok, jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady věřitele, smluvní pokuty, úrok z prodlení. Pevná roční zápůjční úroková sazba činí 12 % p. a. RPSN činí 204,1 %. Do RPSN není zahrnuto: náklady splatné pro neplnění některé z povinností klienta dle smlouvy; náklady, jejichž výše není ke dni vyhotovení těchto informací úvěrujícímu známa; náklady jejichž zahrnutí do RPSN není povinné; v případě odlišnosti skutečnosti od těchto předpokladů se může výše RPSN lišit. Datum vyhotovení informací 30. 12. 2022. (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 17-19 spisu)

8. Dne 2. 3. 2025 vystavila [právnická osoba]. Potvrzení o platbě, dle nějž dne 3. 1. 2023 byla na účtu č. [č. účtu] vedeném ke jménu majitele [právnická osoba]. zúčtována platba 25 000 Kč, výdej, číslo protiúčtu [č. účtu], zpráva pro příjemce „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, bezhotovostní platba, ID operace [Anonymizováno]. (potvrzení o platbě na čl. 16 spisu)

9. Majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Na tento účet byla zaevidována příchozí platba 25 000 Kč z účtu č. [č. účtu]. (sdělení banky na čl. 37 spisu)

10. Dne 5. 3. 2025 byla uzavřena Dílčí smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa], a žalobkyní. Seznam pohledávek obsahuje pohledávku za žalovaným ve výši 40 485,36 Kč z titulu smlouvy č. [Anonymizováno]. (dílčí smlouva o postoupení pohledávek na čl. 15 spisu, seznam pohledávek na čl. 28-32 spisu)

11. Žalovanému bylo adresováno Oznámení o postoupení pohledávky společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa] dopisem ze dne 15. 3. 2025. Téhož dne byla žalovanému adresována právním zástupcem žalobkyně výzva k úhradě dluhu. Doporučený dopis adresovaný žalovanému podán právním zástupcem žalobkyně téhož dne. (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby na čl. 25 spisu, podací lístek na čl. 24 spisu)

12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], byla prostřednictvím prostředků na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno], jednorázový a bezúčelný spotřebitelský úvěru, celková výše úvěru 25 000 Kč, úroková sazba 12 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 15 845,36 Kč, roční procentní sazba nákladů 204,15 %, počet splátek 12, výše splátky 3 538 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru 12 měsíců, periodicita splátek spotřebitelského úvěru měsíční, datum poskytnutí úvěru 4. 1. 2023, splatnost poskytnutého úvěru 29. 12. 2023, způsob vyplacení úvěru bezhotovostním bankovním převodem, žalovaný ve smlouvě uvedl č. ú. [č. účtu]. Celková částka k úhradě 42 454,67 Kč před slevou. [právnická osoba] smluvní vztah byl vystaven Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dne 2. 3. 2025 vystavila [právnická osoba]. Potvrzení o platbě, dne 3. 1. 2023 byla na účtu č. [č. účtu] vedeném ke jménu majitele [právnická osoba]. zúčtována platba 25 000 Kč, výdej, číslo protiúčtu [č. účtu], zpráva pro příjemce „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, bezhotovostní platba. Majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, kdy na tento účet byla zaevidována příchozí platba 25 000 Kč z účtu č. [č. účtu]. Dne 5. 3. 2025 byla uzavřena Dílčí smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa], a žalobkyní. Seznam pohledávek obsahuje pohledávku za žalovaným ve výši 40 485,36 Kč z titulu smlouvy č. [Anonymizováno]. Žalovanému bylo adresováno Oznámení o postoupení pohledávky společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa] dopisem z 15. 3. 2025 a téhož dne právním zástupcem žalobkyně výzva k úhradě dluhu. Doporučený dopis adresovaný žalovanému podán právním zástupcem žalobkyně téhož dne.

14. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil. V řízení nelze vzít z žádné důkazu za prokázané, že žalovaný cokoliv plnil.

15. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

16. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Soudem bylo vzato za prokázané, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami (úplatou).

23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

24. V projednávané věci bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že stranami sporu byla sjednána smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

25. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

26. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit úrok ve výši 12 % ročně a dále i poplatek za sjednání úvěru ve výši 15 845,36 Kč, kdy celková částka k úhradě tak činila při splátkách 3 538 Kč měsíčně a dvanáctiměsíční době trvání úvěru 42 454,67 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 15 845,36 Kč při poskytnutí částky 25 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil úrok 15 845,36 Kč za poskytnutí jistiny 25 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z.

27. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. V souzené věci je však nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

32. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, což se podává v zásadě již ze skutkových tvrzení žalobkyně, která uvedla, že podkladem pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly vstupy, které tento sám právnímu předchůdci žalobkyně sdělil, když kontraktační proces byl veden prostředky komunikace na dálku. Při zkoumání úvěruschopnosti je však nutné se zaměřit a zjistit, ověřit, jak příjmy klienta, tak i jeho výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. To však zde nenastalo, když žalovaný zadal pouze prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně požadavek na poskytnutí úvěru, k tomuto pouze formálně vyplnil určité údaje, přičemž úvěr byl následně poskytnut. To, že posouzení úvěruschopnosti nemohlo být provedeno řádně, je patrné i z elektronického systému soudu, kde je vedeno 25 záznamů, kdy žalovaný je vedený výhradně jako osoba povinná v rámci rejstříku EXE nebo žalovaná v rámci rejstříku C. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

33. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.

34. Žalovaný obdržel částku 25 000 Kč, přičemž neplnil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 25 000 Kč a je tudíž povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Pakliže se žalobkyně nadále domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 15 845,36 Kč (40 845,36 Kč – 25 000 Kč), byl návrh jakožto nedůvodný zamítnut.

35. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 25 000 Kč od 30. 12. 2023, když k tomuto datu měl žalovaný vědomí, že předmětnou částku je povinen plnit. Domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 15 845,36 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, byla žaloba jakožto nedůvodná zamítnuta.

36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

37. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky 40 845,36 Kč, úspěšnou byla pro částku 25 000 Kč. 40 845,36 = 100 %, 25 000 Kč = 61,20 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 61,20 % = 38,80 %; 61,20 % - 38,80 % = 22,40 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 538 Kč. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 634 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 2 100 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b odst. 1 písm. c), bodu 3, odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 504 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, měla úspěch jen co do výše 22,40 %, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 22,40 % z částky 4 538 Kč, tedy odměnu ve výši 1 017 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.).