22 C 300/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 72 157,15 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Pohledávka vznikla ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené účastníky sporu dne 2. 4. 2024 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 42 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná 2. 5. 2024, konec kreditového rámce měl nastat 23. 9. 2025. Dle čl. I odst. 3 smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, jenž se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaným, a dále obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný dle čl. X odst. 3 smlouvy před jejím podpisem seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas, výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce těmito stanovené. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil, což vyplývá z PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, soudu předložen v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v jednotlivých registrech - výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [Anonymizováno]), výpis katastrálního rejstříku (kontrola platnosti adresy), výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb, případně i prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností [Anonymizováno] [právnická osoba] provozující a spravující registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, na jeho účtech. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 10 800 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru poskytnutého žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor „jine_creditworthiness.pdf“). Dále byla provedena lustrace dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného dne 1. 4. 2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí, ISIR, 2. 4.2024 neplatné doklady MV ČR. Žalovaný poté správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo, číslo bankovního účtu) stvrdil ve smlouvě. Nadto se identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč na účet žalobkyně společnosti [Jméno žalobkyně]. z jeho bankovního účtu číslo [č. účtu] zřízeného a vedeného na jeho jméno. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, nějž se přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejdříve zpřístupněn formulář SECCI (S. E. Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), jenž odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jíž odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru s formulářem SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou e-mailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 4. 4. 2024 1 000 Kč, 3. 8. 2024 3 045 Kč, 30. 7. 2024 2 000 Kč, 4. 9. 2024 3 177 Kč, 3. 4. 2024 1 500 Kč, 8. 5. 2024 1 500 Kč, 20. 5. 2024 95 Kč, 14. 6. 2024 400 Kč, 29. 8. 2024 2 600 Kč, 3. 9. 2024 2 500 Kč, 29. 7. 2024 8 500 Kč, 2. 4. 2024 7 000 Kč, 3. 4. 2024 1 200 Kč, 25. 6. 2024 12 300 Kč, 2. 8. 2024 1 000 Kč, 14. 6. 2024 94 Kč, 8. 10. 2024 125 Kč. Žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil dle čl. VII odst. 4 smlouvy volitelné služby - informační SMS servis za poplatek 60,48 Kč. Jedná se o volitelné služby, je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Žalovaný splatil na jistinu celkem 13 090,10 Kč dne 29. 4. 2024 195,79 Kč, 27. 5. 2024 294 Kč, 24. 6. 2024 12 299,21 Kč, 23. 7. 2024 45,61 Kč, 23. 8. 2024 74, 18 Kč, 1. 9. 2024 3,08 Kč, 24. 9. 2024 124,13 Kč, 24. 10. 2024 54,1 Kč, jež byly dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. [právnická osoba] podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, poté poplatků a poté na jistinu. Při prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Dle čl. 7 odst. 1 smlouvu tuto tak žalobkyně vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem z 31. 1. 2025, k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru 1. 2. 2025. Nesplacený dluh žalovaného tak činí celkem 70 864,35 Kč, kdy žalovaná částka sestává z jistiny 34 945,78 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 614,06 Kč, smluvního úroku 35 137,23 Kč, poplatku za službu „Presto“ 155,76 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 11,52 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Při sjednávání Smlouvy zvolil dle čl. VII odst. 4 smlouvy službu “Informační SMS servis”, v původní výši 60,48 Kč. Neměl-li by soud nárok žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, žádá žalobkyně, nechť je v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil, k čemuž odkazuje potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobkyně, svědčící o zaslání čerpání úvěru žalovanému, kdy bankou žalovaného je [právnická osoba]., kam byla v období 2. 4. 2024 - 31. 1. 2025 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. [č. účtu], v. s. [Anonymizováno], což prokazuje, že žalovanému byla v daném období poskytnuta žalobkyní uvedená částka, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobkyně je oprávněna dle čl. VIII odst. 1 smlouvy žádat při prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné 1. 11. 2024. Žalobce proto žádá smluvní pokutu 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně níž se žalovaný dostal do prodlení v každém kalendářním dni v určeném 90denním období 2. 11. 2024 – 31. 1. 2025.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za výslovného souhlasu žalobkyně vysloveného již v žalobním návrhu a předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Pakliže byl žalobní návrh částečně zamítnut, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli že žalobní nárok není důvodným.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 2. 4. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], bezúčelový úvěr, s možností opakovaného čerpání, závazek žalobkyně byl poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 10 700 Kč, konec doby kreditního rámce 24. 9. 2025, RPSN 1 618,57 %, úroková sazba pevná denní – denní úrok 0,983 %, datum splatnosti prvé splátky 30. den ode dne poskytnutí úvěru 2. 5. 2024, datum splatnosti úvěru – poslední den trvání smlouvy 24. 9. 2024, celková výše poplatku za vyplacení tranše 1,99 % z čerpané částky, variabilní symbol [var. symbol]. Sjednána byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je klient v prodlení do zaplacení. Žalovaný byl označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem, telefonem, číslo účtu [č. účtu]. Dle čl. I, odst. 3 smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky. Čl. III smlouvy obsahuje prohlášení klienta, že uvedl veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích, je si vědom trestněprávních následků, pokud je jeho tvrzení neúplné či nepravdivé. (smlouva o úvěru na čl. 17-19 spisu)

7. Žalobkyně vede Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno 2. 4. 2024 ke jménu žalovaného, kdy celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je uveden 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem je uveden 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 6 000 Kč, další nebytné výdaje činí 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 10 800 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 30 000 Kč, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč, disponibilní příjem 3 200 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Žalobkyně má vypracovánu Obecnou metodiku posouzení úvěruschopnosti [Anonymizováno]. (výpis o posouzení úvěruschopnosti na čl. 23 spisu, obecná metodika posouzení úvěruschopnosti na čl. 24-26 spisu)

8. Žalobkyně eviduje v elektronickém systému dokument Identifikované příjmy, dle nějž učinila ověření příjmu žalovaného dle výpisu z účtu, přičemž zjištěn byl příjem žalovaného ve výši 10 800 Kč. (Identifikované příjmy na čl. 28 spisu)

9. Žalobkyně disponuje scanem občanského průkazu žalovaného č. [hodnota]. (scan občanského průkazu na čl. 27 spisu)

10. Dle Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla pod variabilním symbolem [var. symbol] k protiúčtu č. [č. účtu] realizovány platby „Váš [Anonymizováno] úvěr“, ve dnech 2. 4. 2024 7 000 Kč, 3. 4. 20245 1 500 Kč, 3. 4. 2024 1 200 Kč, 4. 4. 2024 1 000 Kč, 8. 5. 2024 1 500 Kč, 20. 5. 2024 95 Kč, 14. 6. 2024 400 Kč, 14. 6. 2024 94 Kč, 25. 6. 2024 12 300 Kč, 29. 7. 2024 8 500 Kč, 30. 7. 2024 2 000 Kč, 2. 8. 2024 1 000 Kč, 3. 8. 2024 3 045 Kč, 29. 8. 2024 2 600 Kč, 3. 9. 2024 2 500 Kč, 4. 9. 2024 3 177 Kč, 8. 10. 2024 125 Kč. (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli – automatizovaný výpis z interního systému na čl. 29-30 spisu)11. [právnická osoba]. sdělila, že ke jménu žalovaného je veden účet č. [hodnota], kdy s variabilním symbolem č. [var. symbol] vždy s poznámkou „Váš [Anonymizováno] úvěr“ od 2. 4. 2024 byly připsány následující platby 2. 4. 2024 7 000 Kč, 3. 4. 20245 1 500 Kč, 4. 4. 2024 1 200 Kč, 5. 4. 2024 1 000 Kč, 9. 5. 2024 1 500 Kč, 20. 5. 2024 95 Kč, 14. 6. 2024 400 Kč, 14. 6. 2024 94 Kč, 25. 6. 2024 12 300 Kč, 29. 7. 2024 8 500 Kč, 31. 7. 2024 2 000 Kč, 2. 8. 2024 1 000 Kč, 5. 8. 2024 3 045 Kč, 29. 8. 2024 2 600 Kč, 3. 9. 2024 2 500 Kč, 4. 9. 2024 3 177 Kč, 8. 10. 2024 125 Kč. (sdělení na čl. 49-52 spisu)12. Žalobkyně adresovala žalovanému dopis ze dne 31. 1. 2025, jímž jej vyzvala k úhradě celkové dlužné částky s tím, že pro neplnění povinností ze smlouvy, neuhrazení závazků po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazený závazek je starší 91 dnů, vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností. (dopis na čl. 33 spisu)13. Žalobce eviduje ve svém elektronickém systému „Autorizace ověření totožnosti“, dle níž z protiúčtu s názvem [jméno FO] č. [č. účtu] byla na účet u bank Creditas dne 2. 4. 2024 odeslána autorizační platba – autorizace ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu spotřebitele. (Autorizace ověření totožnosti na čl. 22 spisu)14. Žalovanému byl adresován dopis Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025, právním zástupcem žalobkyně podaný k poštovní přepravě dne 21. 5. 2025. (dopis na čl. 21 spisu, podací lístek na čl. 20 spisu)15. [právnická osoba] § 120, odst. 2 o. s. ř. soud hodnotí záznamy elektronického systému soudu, z nějž se podává, že žalovaný je veden v 12 věcech jako žalovaný o úhradu finanční částky či jako osoba povinná.16. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 2. 4. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], bezúčelový úvěr, s možností opakovaného čerpání, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 10 700 Kč, konec doby kreditního rámce 24. 9. 2025, RPSN 1 618,57 %, úroková sazba pevná denní, denní úrok, 0,983 %, datum splatnosti prvé splátky 30. den ode dne poskytnutí úvěru 2. 5. 2024, datum splatnosti úvěru – poslední den trvání smlouvy 24. 9. 2024, celková výše poplatku za vyplacení tranše 1,99 % z čerpané částky, variabilní symbol [var. symbol]. Smluvní pokuta byla sjednána 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je klient v prodlení do zaplacení. Žalovaný byl označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem, telefonem, číslo účtu [č. účtu]. Dle čl. I, odst. 3 smlouvy jsou její nedílnou součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a dle čl. III smlouvy žalovaný prohlašuje, že uvedl veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích, je si vědom trestněprávních následků, pokud je jeho tvrzení neúplné či nepravdivé. Žalobkyně vede Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno 2. 4. 2024 ke jménu žalovaného. V tomto jsou uvedeny následující údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč, další nebytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 10 800 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 30 000 Kč, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč, disponibilní příjem 3 200 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Žalobkyně má vypracovánu Obecnou metodiku posouzení úvěruschopnosti [Anonymizováno]. Žalobkyně eviduje v elektronickém systému dokument Identifikované příjmy k ověření příjmu žalovaného dle výpisu z účtu, zjištěn byl příjem žalovaného ve výši 10 800 Kč a dále „Autorizaci ověření totožnosti“, dle níž z protiúčtu s názvem [jméno FO] č. [č. účtu] byla na účet u bank Creditas dne 2. 4. 2024 odeslána autorizační platba – autorizace ověření totožnosti spotřebitele [č. účtu] platby s poznámkou „Váš [Anonymizováno] úvěr“, 7 000 Kč, 1 500 Kč, 1 200 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 95 Kč, 400 Kč, 94 Kč, 12 300 Kč, 8 500 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 3 045 Kč, 2 600 Kč, 2 500 Kč, 3 177 Kč, 125 Kč. Žalobkyně adresovala žalovanému dopis ze dne 31. 1. 2025, jímž jej vyzvala k úhradě celkové dlužné částky s tím, že pro neplnění povinností ze smlouvy, neuhrazení závazků po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazený závazek je starší 91 dnů, vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností. Dále byl adresován dopis Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025, právním zástupcem žalobkyně. V elektronickém systému soudu je žalovaný je veden v 12 věcech jako žalovaný o úhradu finanční částky či jako osoba povinná.18. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, kdy z těchto se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.19. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).20. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.23. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.27. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.28. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude žalobkyní rezervována finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, žalobkyně se zavázala tyto rezervovat a následně převést na účet označený žalovaným.29. Ve věci bylo uzavřeno, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.30. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že tato svá zjištění vyjma vyžádání výpisu z účtu k zjištění příjmu žalovaného omezila na údaje uvedené žalovaným. Kontraktační proces byl veden za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě determinuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalovaného, tak byl omezen především na údaje uvedené klientem, kdy žalobkyně nadto zjistila, že tyto údaje žalovaný uvádí nesprávně, když ověřila (což byl jediný údaj, který ověřovala) příjem ve výši 10 800 Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně. Již tato skutečnost zároveň s tím, že žalovaný uváděl, že hradí další finanční závazky, měla žalobkyni vést ke zvýšené obezřetnosti při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Nadto nebyly žádným způsobem ověřovány výdaje žalovaného, ani jeho osobní situace, neboť i ta determinuje jeho majetkovou situaci (osoby závislé výživou na žalovaném, počet nevýdělečných osob v domácnosti, výdělečných osob v domácnosti). Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Již tato skutečnost musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl veden řádně. Pouze ta skutečnost, že žalobkyně má vypracovaný skóringový systém, na kterým v rámci jí předložených důkazů odkazovala, nedokládá, že úvěruschopnosti byla hodnocena řádně, neboť není rozhodnou samotná existence skóringového systému, ale vstupy do tohoto, protože nejsou-li tyto řádné, nemůže být řádný ani jeho výstup. Ta skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nebyla hodnocena řádně, se podává i z toho, že proti žalovanému je vedeno 12 věcí, kde je tento v pozici osoby žalované či povinné. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.31. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.32. Žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 48 036 Kč. Pakliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný částečně plnil, přičemž dlužná částka na jistině činí 34 945,78 Kč, tak v řízení nebylo ani tvrzeno, natožpak prokázáno, že žalovaný na tuto částku cokoliv plnil, přičemž břemeno tvrzení a důkazní zde leží na žalovaném. Žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 34 945,78 Kč. Domáhala-li se žalobkyně nadále uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 70 864,35 Kč - 34 945,78 Kč = 35 918,57 Kč a nadále úhradě částky 1 292,80 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.33. Žalobkyni náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z částky 34 945,78 Kč od 1. 2. 2025, když již k tomuto datu měl vědomí, že uvedenou částku musí vrátit. Domáhala-li se žalobkyně uložení žalovanému úhrady úroku z prodlení z částky 35 727,12 Kč – 34 945,78 Kč = 781,34 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut.34. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný. Tomuto však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.