22 C 373/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 19 557 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 společností [právnická osoba], [adresa] [IČO] IČO, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., sídlem [adresa], IČO [IČO], obchodní rejstřík [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], postupník a nový věřitel. Žalobkyně je českou obchodní společností, předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel [právnická osoba] je českou obchodní společností, předmětem podnikání je mj. poskytování, zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 4. 10. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], poskytl žalovanému úvěr v původní výši 16 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 10. 12. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok 3 557 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka celkem 19 557 Kč, sestávající z celkové nesplacené jistiny úvěru 16 000 Kč a smluvního úroku 3 557 Kč, nejpozději splatných 10. 12 2024, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, kde žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Poté se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem a vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Následně byl seznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl. Jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, mj. číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, kde měl veden peněžní účet, trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími ze smlouvy. Žalovaný takto uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru a ten úvěr žalovanému vyplatil 4. 10. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu], platbu úvěru identifikoval variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, přesto nebyl žalovaným vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem, poté i předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 16. 4. 2025. Neměl-li by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žádá tato, nechť je tento nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena, žalobkyně navrhuje důkaz dotazem na banku žalovaného [jméno FO] [Anonymizováno] a. s., zda byla v měsíci říjnu roku 2024 provedena uvedená platba na bankovní účet č. [č. účtu], zda je tento účet bankovním účet žalovaného, žalovaný k němu měl dispoziční oprávnění, což prokazuje, že žalovanému byla konkrétního dne původním věřitelem prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat. Výzva k plnění byla zaslána 16. 4. 2025.

2. Žalovaný ve věci neučinil žádného vyjádření.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli že žalobní nárok není důvodným.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 4. 10. 2024 byla za užití prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota], produkt „[Anonymizováno] “, jejímž předmětem byl kontokorentní úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný byl specifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, číslem mobilního telefonu. Celková výše úvěru činila 16 000 Kč, splátka určena na základě automatického výpočtu 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, každý 30. den ode dne čerpání úvěru do úplného splacení, maximální počet minimálních měsíčních splátek – 11. a 12. splátka nesplaceného zůstatku úvěru. RPSN činila 660 %, zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, účet k poskytnutí úvěru č. [č. účtu], účet pro splácení úvěru [č. účtu], v. s. [Anonymizováno]. Sjednána byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. (smlouva na čl. 17-21 spisu)

7. Dle výpisu z běžného účtu [právnická osoba]. byla dne 3. 10. 2024 zúčtována příchozí úhrada č. [hodnota], č. ú. [č. účtu], [Jméno žalovaného] ve výši 0,01 Kč. (výpis z účtu na čl. 25 spisu)

8. Žalobkyně eviduje Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota], kde je uvedeno poskytnutí úvěru 4. 10. 2024 16 000 Kč na účet č. [č. účtu] z účtu č. [č. účtu], úhrada je evidována z účtu č. [č. účtu] dne 8. 11. 2024 ve výši 3 812 Kč. (potvrzení o finančních transakcích na čl. 22 spisu)

9. Společnost [právnická osoba]. sdělila, že ke jménu osoby [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného] je veden účet č. [č. účtu], k účtu není evidován disponent. V dotazovaném období (4. 10. 2024) byla na daný účet zúčtována příchozí platba 16 000 Kč. (sdělení na čl. 52 spisu)10. [právnická osoba]. sdělila, že z účtu č. [hodnota] byla dne 8. 11. 2024 zúčtována částka 3 812 Kč na účet s variabilním symbolem [var. symbol], protiúčet [č. účtu].11. Společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako postupitel a společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] jako postupník uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek dne 12. 12. 2024, kdy dne 12. 12. 2025 byl sepsán Dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, jímž byla nahrazena Příloha č. 1 a Příloha č. 2 smlouvy o postoupení pohledávek. Přílohou smlouvy o postoupení pohledávek je seznam pohledávek, kde je vedena pohledávka za žalovaným. (smlouva o postoupení pohledávek na čl. 33-43 spisu, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek + příloha č. 1 + příloha č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek na čl. 26-28 spisu, seznam pohledávek na čl. 44-45 spisu)12. Dopisem ze dne 16. 4. 2025 bylo žalovanému adresováno Oznámení o postoupení pohledávky. Téhož dne byla žalovanému adresována předžalobní výzva k plnění právním zástupcem žalobkyně. (dopis na čl. 29 spisu, dopis na čl. 30 spisu, podací lístek na čl. 16 spisu)13. Dopisy ze dne 9. 11. 2024, 10. 12. 2024 bylo žalovanému adresována výzva k úhradě před podáním žaloby. (dopisy na čl. 23, 24 spisu)14. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:15. Dne 4. 10. 2024 byla za užití prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota], produkt „[Anonymizováno] “, předmětem byl kontokorentní úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný byl specifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, číslem mobilního telefonu. Splátka byla určena na základě automatického výpočtu 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, každý 30. den ode dne čerpání úvěru do úplného splacení, maximální počet minimálních měsíčních splátek – 11. a 12. splátka nesplaceného zůstatku úvěru. RPSN 660 %, zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně, účet k poskytnutí úvěru č. [č. účtu], účet pro splácení úvěru [č. účtu], v. s. [Anonymizováno]. Smluvní pokuta činila 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 3. 10. 2024 byla z běžného účtu [právnická osoba]. zúčtována příchozí úhrada č. [hodnota], č. ú. [č. účtu], [Jméno žalovaného] ve výši 0,01 Kč. Žalobkyně eviduje Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota], dle níž úvěr byl poskytnut dne 4. 10. 2024 ve výši 16 000 Kč na účet č. [č. účtu] z účtu č. [č. účtu], úhrada je evidována z účtu č. [č. účtu] dne 8. 11. 2024 ve výši 3 812 Kč. Částka úvěru ve výši 16 000 Kč byla dle sdělení společnosti [právnická osoba]. poukázána dne 4. 10. 2024 na účet vedený ke jménu osoby [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného], č. ú. [č. účtu], k němuž není evidován disponent. Pakliže žalobkyně eviduje úhradu na daný závazek ve výši 3 812 Kč dne 8. 11. 2024, tak ze sdělení společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že uvedeného dne byla odúčtována částka v žalobkyní evidované výši. K plnění na závazek leží břemeno tvrzení a důkazní na žalovaném. Pakliže tento netvrdil ani neprokazoval ničeho, přičemž žalobkyně sama tvrdí úhradu na závazek ve výši 3 812 Kč, je tak hodnoceno, že uvedená úhrada byla realizována. Společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , postupitel, a společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], postupník, uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek dne 12. 12. 2024, kdy téhož dne byl sepsán Dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, jímž byla nahrazena Příloha č. 1 a Příloha č. 2 smlouvy o postoupení pohledávek. Přílohou smlouvy o postoupení pohledávek je seznam pohledávek, kde je vedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 16. 4. 2025 bylo žalovanému adresováno Oznámení o postoupení pohledávky. Téhož dne byla žalovanému adresována předžalobní výzva k plnění právním zástupcem žalobkyně. Dále byla výzva k plnění adresována žalovanému dopisy ze dne 9. 11. 2024 a ze dne 10. 12. 2024.16. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů odkázaných žalobkyní, kdy žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil. Lze tak vzít za prokázané, že na účet vedený ke jménu žalovaného byla připsána částka 16 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně, kdy následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.17. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).18. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.26. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na účet označený žalovaným, k čemuž došlo.27. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.28. V souzené věci je však nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.29. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně veškerá svá zjištění v rámci kontraktačního procesu omezil na zjištění údajů od žalovaného, které byly uvedeny v návrhu na uzavření smlouvy, kdy z této listiny je zřejmé, že údaje, kterými žalovaný specifikoval svoji osobní a majetkovou situaci jsou zcela nedostatečnými. Žalovaný uvedl pouze své osobní údaje, nadále již pouze stvrdil v rámci předpřipraveného formuláře, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není v exekuci či insolvenci, není v tíživé finanční situaci, není si vědom evidence v žádné databázi dlužníků. Dále bylo součástí předpřipraveného formuláře prohlášení, že s předstihem se žalovaný seznámil s předsmluvními informacemi, s celým obsahem smlouvy, přílohami, sazebníkem, bylo mu poskytnuto vysvětlení dle zákona o spotřebitelském úvěru, všemu rozumí a se vším souhlasí. Ke kontraktačnímu procesu je nutným zdůraznit, že byl veden za užití prostředků komunikace na dálku, nebyla žádná osoba, která by s žalovaným byla v kontaktu a která by od něj vyžádala patřičné doklady, dotazovala se jej na rozhodné skutečnosti. V 8.10.57 hodin byl žalovanému odeslán potvrzovací kód, přičemž již v 8.11.25 hodin žalovaný potvrdil návrh smlouvy. Je tudíž zřejmým, že žádná relevantní komunikace o majetkové a osobní situaci žalovaného nemohla proběhnout a žalovaný se ani nemohl za takto krátkou dobu seznámit s odkázanými dokumenty.30. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, potažmo pouze na sdělení jeho základních osobních údajů a potvrzení žalovaným, že na jeho straně nejsou závazky, je dostatečná bonita k plnění, aniž byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, respektive zjištěny podrobně příjmy a výdaje žalovaného, ale také jeho osobní situace. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.31. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.32. Žalovaný obdržel částku 16 000 Kč, přičemž na daný závazek bylo plněno 3 812 Kč, kdy zde je rozhodným výhradně právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, na který bylo plněno. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 12 188 Kč (16 000 Kč – 3 812 Kč) a je tudíž povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 19 557 Kč, byl tak žalobní návrh ve výši 7 369 Kč (19 557 Kč – 12 188 Kč) zamítnut.33. Žalovaný byl zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky 12 188 Kč od 20. 4. 2025. do zaplacení ve výši 12,75 %. K tomuto je třeba odkázat ustanovení § 605 o. z., dle nějž lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 do tří dnů ode dne výzvy, kdy do počátku lhůty se nezapočítává 16. 4. 2025, lhůta tří dnů končí 19. 4. 2025, počínaje 20. 4. 2025 je tak žalovaný v prodlení. V té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě úroku z prodlení z částky 19 557 Kč od 11. 12. 2024 do 19. 4. 2025 a dále z částky 7 369 Kč od 20. 4. 2025, byl žalobní návrh zamítnut.34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 653 Kč. Tyto náklady v nekrácené výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému byla dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025 přiznána odměna za úkony právní pomoci, jimiž je převzetí věci, předžalobní výzva, podání žalobního návrhu ve výši 400 Kč za úkon a náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5, písm. a) citované vyhlášky celkem 3x 100 Kč = 300 Kč, kdy úkony právní služby byly učiněny dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) citované vyhlášky v příslušném znění. Dále náklady řízení sestávají z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 315 Kč. Celkem tak 2 615 Kč. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 19 557 Kč, úspěšnou byla pro částku 12 188 Kč, neúspěšnou byla pro částku 7 369 Kč. 19 557 Kč = 100 %, 12 188 Kč = 62,32 100 % - 62,32 % = 37,68 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 62,32 % - 37,68 % = 24,64 %, 25 % po zaokrouhlení. 25 % z částky 2 615 Kč činí 653 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 653 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.).35. Žalovaný byl zavázán plnit v zákonné pariční lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř.