22 C 7/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 9. 2024 společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , zapsána v OR [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [adresa], původní věřitel a postupitel, a společností [Jméno žalobkyně]., sídlem [adresa], IČO [IČO žalobkyně], postupník a nový věřitel. Původní věřitel je českou obchodní společností, předmětem podnikání je poskytování, zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 3. 4. 2023 smlouvu o úvěru, dle níž byl poskytnut žalovanému úvěr 6 000 Kč, měl být splacen nejpozději 3. 5. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru 6 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 552,60 Kč, splatnost 3. 5. 2023. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, kde se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru (obchodní podmínky čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr). Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 6 000 Kč a splatností 3. 5. 2023. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky 3. 4. 2023 na bankovní účet [č. účtu], který žalovaný uvedl. Prostředky k potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména, příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést též druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu, apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem, což upravuje článek III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód [Anonymizováno]), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Dle článku XV. odst. 3 smlouvy o úvěru má úvěrující právo klientovi, který plní své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem nehradil řádně, k datu splatnosti, ani podání návrhu, neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje výši poplatku za poskytnutí „před slevou“. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 3. 4. 2023. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Platba úvěru byla identifkována uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, což vyplývá z výpisu z bankovního účtu (potvrzením o provedené platbě), přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 21. 9. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje tato, aby nárok v části jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Celková výše nároku po zohlednění případných dílčích plateb žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 12 552,60 Kč nejpozději splatných 3. 5. 2023.

2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřili, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

3. Žalovaný k návrhu neučinil žádného vyjádření.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli že žalobní nárok není důvodným.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 3. 4. 2023 byla za užití prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] mezi původní věřitelkou a žalovaným. Smlouvou byl sjednán jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, 40 % p. a., poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru po slevě 2 502,60 Kč, 6 552,60 Kč před slevou, datum poskytnutí úvěru 3. 4. 2023, doba trvání spotřebitelského úvěru 30 dnů, splatnost spotřebitelského úvěru 3. 5. 2023, splatný jednorázově, 1 splátka ve výši 8 574,73 Kč po slevě, 12 749,86 Kč před slevou, splatnost 3. 5. 2023, celkem k úhradě po slevě 8 574,73 kč, 12 749,86 Kč před slevou. RPSN 9 088,10 %. Číslo účtu žalovaného je uvedeno [č. účtu]. /smlouva na čl. 20-23 spisu/7. Dne 9. 9. 2024 vystavila [právnická osoba]. Potvrzení o platbě, kdy dne 3. 4. 2023 byla na účtu č. [č. účtu], [právnická osoba]. na stradě „dal“ zúčtována částka ve výši 6 000 Kč, splatnost 3. 4. 2023, číslo protiúčtu [č. účtu], v. s. [Anonymizováno]. (potvrzení o platbě na čl. 16 spisu)8. Společnost [právnická osoba]. sdělila, že vlastníkem účtu č. [hodnota] byl [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] Kč z účtu č. [č. účtu]. (sdělení na čl. 33-34 spisu)9. Žalobkyně eviduje Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dle nějž se jedná o úvěr 6 000 Kč, jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr, odeslán bezhotovostní platbou na bankovní účet klienta bez odkladu po uzavření smlouvy, doba trvání 30 dnů, povinnost vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem jednorázově nejpozději kalendářních 30 dnů od jeho poskytnutí úvěrujícím bezhotovostní formou na účet úvěrujícího uvedený ve smlouvě, celková částka k úhradě 8 575 Kč. Pevná zápůjční úroková sazba s předpokladem úrokového období 365 dnů činí 40 % p. a. RPSN 9 088,10 %. /standardní informace na čl. 17-19 spisu/10. Původní věřitelka, [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., jakožto postupitel, a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřely dne 12. 9. 2024 Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek. V Seznamu postupovaných pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným ve výši 12 552,60 Kč. /smlouva o postoupení pohledávek na čl. 15 spisu, seznam pohledávek na čl. 28 spisu/11. Původní věřitelka adresovala žalovanému dopis ze dne 21. 9. 2024, ve kterém oznámila, že svou pohledávku z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru postoupila žalobkyni. /oznámení na čl. 25 spisu/12. Právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému adresována předžalobní upomínka dopisem ze dne 21. 9. 2024 . Zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě dne 21. 9. 2024 zásilku adresovanou žalovanému. /dopis na čl. 25, 2. strana spisu, podací lístek na čl. 24 spisu/13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový děj.14. Dne 3. 4. 2023 byla za užití prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] mezi původní věřitelkou a žalovaným, jíž byl sjednán jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr 6 000 Kč, 40 % p. a., poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru po slevě 2 502,60 Kč, 6 552,60 Kč před slevou, datum poskytnutí úvěru 3. 4. 2023, doba trvání spotřebitelského úvěru 30 dnů, splatnost 3. 5. 2023, splatný jednorázově, 1 splátka ve výši 8 574,73 Kč po slevě, 12 749,86 Kč před slevou, splatnost 3. 5. 2023, celkem k úhradě po slevě 8 574,73 kč, 12 749,86 Kč před slevou. RPSN 9 088,10 %. Číslo účtu žalovaného je uvedeno [č. účtu]. Žalobkyně eviduje Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěr 6 000 Kč, jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr, odeslán bezhotovostní platbou na bankovní účet klienta bez odkladu po uzavření smlouvy, doba trvání 30 dnů, povinnost vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem jednorázově nejpozději kalendářních 30 dnů od jeho poskytnutí úvěrujícím bezhotovostní formou na účet úvěrujícího uvedený ve smlouvě, celková částka k úhradě 8 575 Kč. Pevná zápůjční úroková sazba s předpokladem úrokového období 365 dnů 40 % p. a. RPSN 9 088,10 %. Dne 9. 9. 2024 vystavila [právnická osoba]. Potvrzení o platbě, kdy dne 3. 4. 2023 byla na účtu č. [č. účtu], [právnická osoba]. odúčtována částka 6 000 Kč, splatnost 3. 4. 2023, číslo protiúčtu [č. účtu], v. s. [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba]. sdělila, že vlastníkem účtu č. [hodnota] byl [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] č. [č. účtu]. Původní věřitelka, [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., postupitel, a žalobkyně, postupník, uzavřely 12. 9. 2024 Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, v Seznamu postupovaných pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným 12 552,60 Kč. Původní věřitelka adresovala žalovanému dopis z 21. 9. 2024, oznámení o postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně žalovanému adresoval předžalobní upomínku dne 21. 9. 2024.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, § 2).18. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.24. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.25. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá plnění z titulu, jímž mělo být sjednáno, že bude rezervována finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, s tím, že za poskytnutí finančních prostředků bude poskytnuta úhrada, kdy takto měla být uhrazena jak poskytnutá jistina, tak sjednaná úhrada za poskytnutí finanční částky. V dané věci lze uzavřít, že právním titulem má být smlouva o úvěru, když finanční prostředky byly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na označený účet.26. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.27. V řešené věci je nutno konstatovat, že původní věřitelka nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z provedených důkazů se podává, což koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že kontraktační proces byl veden elektronickým způsobem za využití prostředků komunikace na dálku, přičemž tento způsob uzavření smlouvy vylučuje, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.28. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně svá zjištění omezil pouze na údaje uvedené druhou stranou kontraktačního procesu vedeného za užití prostředků na dálku. V rámci procesu uzavírání smlouvy tedy bylo se žalovaným komunikováno pouze elektronicky, a tak původní věřitelka mohla vycházet pouze z údajů uvedených žalovaným, nikoli však ze skutečně ověřených údajů o jeho příjmech, které by byly doloženy například potvrzeními zaměstnavatele či jinými relevantními doklady. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je však nutno hodnotit jeho příjmy a výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.29. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou.30. Žalovaný čerpal částku úvěru ve výši 6 000 Kč. Pro toto částku se tedy bezdůvodně obohatil a je tak povinen ji vrátit. Žalovaný byl tedy zavázán k úhradě částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 4. 5. 2023, když žalovaný měl vědomí, že k uvedenému datu musí jemu poskytnutí finanční prostředky vrátit, byť je držel bez právního titulu. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 6 552,60 Kč a úroku z prodlení z této částky, byla žaloba, jakožto nedůvodná, zamítnuta.31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci převážný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který byl ve věci převážně neúspěšným. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 12 552,606 Kč, úspěšnou byla pro částku 6 000 Kč, neúspěšnou byla pro částku 6 552,60 Kč. Žalovaná tedy byla ve věci převážně neúspěšným účastníkem řízení. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.