Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

24 C 188/2024

Soud: Okresní soud Praha-východDatum rozhodnutí: 30. 9. 2024Č. j.: 24 C 188/2024-59Soudkyně: Mgr. Hana ZdeňkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 2. 2025Předmět řízení: pro zaplacení 100 345,08 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPY:2024:24.C.188.2024.59
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 885,08 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 513,54 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 885,08 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 460 Kč, co do úroku 9,9 % ročně z částky 97 885,08 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaný úrok ve výši 6 918,22 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 486,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně zdůvodnila svou žalobu tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřela, po posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, dne 31.1.2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky žalobkyně, Sazebník a oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru žalobkyni splatit nejpozději k 15.1.2031, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 523 Kč, se splatností k 15. dni v měsíci. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na 9,9 % ročně. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádě a včas, žalobkyně tak v souladu se smluvními ujednáními přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení do 24.1.2024. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 97 885,08 Kč a úvěrových poplatků ve výši 2 460 Kč (tj. poplatek ve výši 3 x 500 Kč za zaslání upomínky, 9 neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění po 120 Kč). Žalobkyně dále požadovala zaplacení výpůjčního úroku ve výši 9,9 % ročně z dlužné nesplacené jistiny, který za období ode dne poslední úhrady- tj. 15.6.2023 do dne vydání historického výpisu - tj. 1.2.2024 kapitalizovala částkou ve výši 6 918,22 Kč a dále zákonného úroku z prodlení, který rovněž kapitalizovala částkou ve výši 513,54 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho více neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 31.1.2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky žalobkyně, Sazebník a oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný úvěr v uvedené výši čerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru žalobkyni splatit nejpozději k 15.1.2031, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 523 Kč, se splatností k 15. dni v měsíci. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na 9,9 % ročně. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádě a včas (poslední splátku zaplatit dne 15.6.2023), žalobkyně tak v souladu se smluvními ujednáními přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky (dopisem ze dne 6.12.2023) a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení do 24.1.2024. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 97 885,08 Kč a úvěrových poplatků ve výši 2 460 Kč (tj. poplatek ve výši 3 x 500 Kč za zaslání upomínky, 9 neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění po 120 Kč). Žalobkyně dále požadovala zaplacení výpůjčního úroku ve výši 9,9 % ročně z dlužné nesplacené jistiny, který za období ode dne poslední úhrady- tj. 15.6.2023 do dne vydání historického výpisu - tj. 1.2.2024 kapitalizovala částkou ve výši 6 918,22 Kč a dále zákonného úroku z prodlení, který rovněž kapitalizovala částkou ve výši 513,54 Kč. Dne 20.2.2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný žalovanou dlužnou částku nezaplatil.

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle věty prvé § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nijak nedoložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ani k tomu nedoložila potřebné podklady dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně pouze obecně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z údajů o žalovaném uvedených žalovaným, podle toho žalobkyně vycházela z toho, že měsíční příjmy žalovaného dosahují 30 000 Kč, žije ve vlastní nemovitosti, vyživuje 1 dítě do 10ti let. Dále žalobkyně k otázce posouzení úvěryschopnosti žalovaného doložila jen výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 8.7.2022 do 6.1.2023, z nichž však jako příchozí platby vyplývají toliko buďto hotovostní vklady nebo převody různě vysokých částek od„ [příjmení] [jméno]“, z nichž není patrné, z jakého titulu byly tyto platby na účet žalovaného zasílány. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalovaného dle názoru soudu dostatečně doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovaným jakkoliv ověřila (např. pracovní smlouvou, výplatními pásky, nájemní smlouva atd., výpisem z katastru nemovitostí). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, absolutně nemohla dle názoru soudu dostát svým povinnostem ve smyslu § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že z půjčené jistiny žalovaný splatil toliko 2 115 Kč.

14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací o žalovaném, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, přičemž o nedostatečném posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr svědčí i způsob, jakým byla smlouva uzavřena a že žalovaný na úvěr hradil pouze několik splátek. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, respektive to soudu neprokázala. Protože před uzavřením smlouvy nedošlo k posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dán důvod neplatnosti předmětné smlouvy (a to i s ohledem na výši poskytnutého úvěru).

16. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 588 o.z. tak, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovaného řádně neposoudila jeho úvěruschopnost v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (jelikož finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 97 885,08 Kč, a to bez obchodních úroků, poplatků za upomínky a poplatků za pojištění. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z., který soud přiznal ve výši a od data požadovaného žalobkyní ve výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná tedy zamítnuta (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 486,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 014 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 345,08 Kč sestávající z částky 2 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 870 Kč ve výši 602,70 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací