Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 510 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 255,94 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 6. 11. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 510 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2025 uzavřené prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal dne 24. 1. 2025 spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], poskytla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázově do 23. 2. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. A č.l. 4.2.1. VOP výpisy z účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby kontomatik), případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období, přičemž z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu, a to dne 24. 1. 2025 v částce 10 000 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti a dostal se tak dne 24. 2. 2025 do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20. 5. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na společnost [právnická osoba], následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 560 Kč 0,1% denně z částky jistiny úvěru od 24. 2. 2025 do 6. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% p. a. z částky 10 000 Kč ode dne 24. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný do dnešního dne i přes předžalobní výzvu učiněnou prostřednictvím právního zástupce dne 11. 6. 2025 ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 150 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč jednorázově do 23. 2. 2025. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce (RPSN) činila 773,59%. Dle čl. VI. smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Všeobecné obchodní podmínky, editace profilu klienta, Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala dle údajů poskytnutých žalovaným v editaci profilu klienta. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela dále z toho, že žalovaný žije na adrese [Jméno žalované B], [adresa]. Domácnost má 3 členy, z toho příjem mají 2 členové domácnosti, přičemž čistý měsíční příjem je 10 190 Kč, bydlení vlastní, celkový příjem domácnosti 50 000 Kč, náklady na služby a energie 4 200 Kč a ostatní náklady 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, a to dne 24. 1. 2025 částku 10 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, potvrzení o platbě). Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20. 5. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na společnost [právnická osoba], následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (viz výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek).
7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum].
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
18. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.
19. V řízení bylo zjištěno, že svá zjištění k posouzení úvěruschopnosti omezila toliko na údaje uvedené žalovaným. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalovaného, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedl žalovaný. V řízení má soud tak za prokázané, že zkoumání údajů rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně omezila na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž by s odbornou péčí tyto údaje ověřila, např. aniž by údaje ohledně příjmů byly podloženy potvrzením zaměstnavatele žalovaného (v daném případě ani není uvedeno na základě jakých listin příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila). Rovněž právní předchůdkyně žalobkyně ani nepřezkoumávala listiny dokládající zejména výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně ani nezkoumala osobní situaci žalovaného, neboť i ta předurčuje jeho majetkovou situaci (osoby závislé výživou na žalovaném, počet nevýdělečných osob v domácnosti, výdělečných osob v domácnosti). Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Právní předchůdkyní žalobkyně zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, oděvy, atd. Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proveden s odbornou péčí a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
20. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. § 2991 a násl. o. z.
21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku ve výši 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 10 000 Kč, přičemž pohledávka vůči žalovanému byla smlouvami o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni a žalobkyní požadovanou částku je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Žalovaný bezdůvodné obohacení v této částce přesto do dnešního dne nevydal. Žalovaný řádně a včas neuhradil svůj závazek a dostal se tak dle § 1968 o. z. do prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto náleží žalobkyni též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 10 000 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.)
22. Domáhala-li se žalobkyně na žalovaném dále uložení povinnosti k úhradě částky ve výši 1 800 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, dále částky ve výši 150 Kč jako smluvního úroku, a rovněž částky ve výši 2 560 Kč jako smluvní pokuty, tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl (výrok II.).
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 68,92 % proti 31,08 % žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 37,84 % (68,92 % - 31,08 %) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 510 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 354,50 Kč, celkem tedy 8 604,50 Kč, z toho 37,84% činí 3 255,94 Kč.
24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).