Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 839,60 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 300 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 361,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 452,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 510,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem v částce 2 644,23 Kč a úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 12 810,02 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 22 661,60 Kč s dalším příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Na odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřela dne 28. 7. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238088104, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o obsažené na další straně smlouvy. Z titulu této smlouvy o půjčce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 65 týdenních splátkách ve výši 465 Kč, přičemž poslední splátka měla být dle smlouvy žalovaným zaplacena dne 26. 10. 2022. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 15 168 Kč, který zahrnuje součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou 21,69 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 817 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky 1 500 Kč a náklady za službu komfortního a flexibilního splácení 3 851 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou povinných splátek, poslední splátku uhradil dne 29. 11. 2021, poté zaplatil žalovaný na svůj dluh ještě 1 000 Kč. Úvěr měl být žalovaným splacen do 26. 10. 2022. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo ve smyslu článku 11 smluvních podmínek na zaplacení celé zbývající části dlužné částky 12 810,02 Kč na jistině a 9 851,58 Kč na dlužném poplatku, neboť marně uplynula lhůta od zaplacení poslední splátky žalovaným a splátka nebyla uhrazena. Žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroku ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny podle smluvních podmínek, který požaduje od 27. 10. 2022 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 644,23 Kč a od 28. 9. 2023 ve výši 21,69 % ročně z jistiny do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 10. 4. 2022, kdy nastalo prodlení se zaplacením celé dlužné částky, do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 292,35 Kč a dále do zaplacení. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele ze shora uvedené pohledávky vůči žalovanému z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 21. 9. 2023. Uzavření postupní smlouvy bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 27. 9. 2023. Na svůj dluh zaplatil žalovaný 6 700 Kč. Žalovaný neuhradil uvedený dluh ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby v této věci.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238088104, smluvních podmínek, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], IČO: [IČO] dne 28. 7. 2021 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek za úvěr ve výši 15 168 Kč, který zahrnuje úrok 9 817 Kč, zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, služba flexibilního a komfortního splácení 3 851 Kč. Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně čerpaný úvěr včetně poplatku v 65 týdenních splátkách ve výši 465 Kč. V rámci smluvních podmínek byla sjednána úroková sazba ve výši 88 % (vyplynulo ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 7. 2021). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 11. 2021. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy získal od žalovaného informace o jeho majetkových poměrech. Žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání a je svobodný. Nemá auto, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako kuchař s pravidelnými příjmy 15 620 Kč. Výdaje žalovaného činily 4 000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty). Na svůj dluh ze smlouvy žalovaný zaplatil celkem 6 700 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], IČ: [IČO] a žalobkyně uzavřeli dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávek za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a poštovního podacího archu. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
4. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradila.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít, byla smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
12. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právnímu předchůdci žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měl právní předchůdce žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnost na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.
13. V projednávané věci prověřil právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že se spolehl na údaje uvedeným samotným žalovaným. Žalovaný uvedl, že bydlí s rodiči, má výdaje cca 4 000 Kč a je zaměstnán za cca 15 600 Kč měsíčně. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Pouze na základě žalovaným poskytnutých údajů. Ve spojení s touto informací pak žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.
14. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měl její právní předchůdce v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde nebyly dostatečné informace o schopnosti žalovaného splatit úvěr mu poskytnutý. Právní předchůdce žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměl úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdce žalobkyně učinil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni (jako právnímu nástupci) vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 452,62 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek 6 700 Kč včetně příslušenství v relevantní výši (výrok I.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebya odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
15. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř., dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měl žalovaný převážný úspěch, proto rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.