Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 020 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 546,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 415,03 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem 30 % ročně z částky 19 346,22 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 408 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 180,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 824,09 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem 29,7 % ročně z částky 148 290,51 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 461,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na elektronický platební rozkaz) podanou u zdejšího soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 249 154,64 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 2. 1. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9103196980, na jejímž základě dne 3. 1. 2023 poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 64,30 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 1 330 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaný schopen částku splatit. Žalovaný však uhradil pouze šest splátek. Za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení před zesplatněním, pak právní předchůdkyni žalobkyně náleželo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na tuto smluvní pokutu v případě dvou splátek, tedy 998 Kč. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 22. 10. 2023 v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaný byl v prodlení s jednou ze splátek o déle než 65 dnů. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 22 435,03 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. I po zesplatnění úvěru pak žalobkyni v souladu se smlouvou náleží smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 30 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 2. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 17. 5. 2023, na jejímž základě dne 17. 5. 2023 poskytla žalovanému částku 150 000 Kč, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 79,06 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 11 592 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaný schopen částku splatit. Žalovaný však uhradil pouze jednu splátku. Za každou ze splátek, s níž byl žalovaný v prodlení před zesplatněním, pak právní předchůdkyni žalobkyně náleželo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na tuto smluvní pokutu v případě dvou splátek, tedy 998 Kč. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 20. 9. 2023 v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaný byl v prodlení s jednou ze splátek o déle než 65 dnů. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 177 232,09 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. I po zesplatnění úvěru pak právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smlouvou náležel smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 29,70 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele ze shora uvedených pohledávek vůči žalovanému z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 29. 6. 2023. Uzavření postupní smlouvy bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se touto žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 19 346,22 Kč, dlužného úroku za úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 3 088,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 642,05 Kč (0,1 % denně vyčíslené ke dni 16. 5. 2024), dlužného poplatku za pojištění 489 Kč, smluvní pokuty za prodlení splátek 998 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 432,03 Kč (zahrnující jistinu 19 346,22 Kč a dlužný kapitalizovaný úrok 3 088,81 Kč), a smluvního úroku ve výši 30 % ročně z částky 19 346,22 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 148 290,51 Kč, dlužného úroku za úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 28 941,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 43 356,47 Kč (0,1 % denně vyčíslené ke dni 16. 5. 2024), smluvní pokuty za prodlení splátek 998 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 177 232 Kč (zahrnující jistinu 148 290,51 Kč a dlužný kapitalizovaný úrok 28 941,58 Kč), a smluvního úroku ve výši 29,70 % ročně z částky 148 290,51 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení. Ke dni podání žaloby žalovaný na žalované plnění ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil uvedený dluh ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně před podáním žaloby v této věci.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o uzavření dohody o poskytnutí částky 20 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 64,30 % ve 48 měsíčních splátkách po 1 330 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 56 016 Kč. Bankovní spojení určil žalovaný na účet č. [č. účtu]. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil déle než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný by pak byl povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 64,30 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy).
4. Z dokumentu nazvaného „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy dne 2. 1. 2023 uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 29 000 Kč, zaměstnavatelem je společnosti [právnická osoba] Výdaje žalovaného byly určeny na částku 24 259 Kč (4 620 Kč životní minimum žalovaného, 4 639 Kč náklady na bydlení, 15 000 Kč splátky dalších dluhů). Bilance příjmů a výdajů žalovaného vycházela pozitivně na částku 4 741 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení (ne pronájem, u rodičů, státní či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Inkaso nebylo vyžadováno. Žalovaný uvedl, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech nebo výdajích.
5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v tomto registru ke dni 19. 12. 2022 neměl příznak ani žádné hodnocení.
6. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 29. 12. 2022 měl žalovaný skóre 487, což odpovídá nejlepšímu hodnocení klientů s nízkým rizikem.
7. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného [Anonymizováno] za období srpen 2022 až listopadu 2022, soud zjistil, že na tento účet je pravidelně 1x měsíčně připisována mzda cca 29 500 Kč. Z účtu jsou spláceny úvěry v částce 3 744,44 Kč, na účet byly čerpány další úvěry v částkách 45 000 Kč, 60 000 Kč a 200 000 Kč (od nebankovních poskytovatelů) a jsou z účtu prováděny platby třetím osobám v tisícových částkách.
8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 1. 2023 žalovanému zaslala částku 20 000 Kč na účet č. [č. účtu].
9. Z transakční historie ke smlouvě č. 9103196980 soud zjistil, že žalovaný zaplatil prvních sedm sjednaných splátek, každá ve výši 1 330 Kč.
10. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2023, soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o uzavření dohody o poskytnutí částky 150 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 79,06 % ve 30 měsíčních splátkách po 11 592 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 347 760 Kč. Bankovní spojení určil žalovaný na účet č. [č. účtu]. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil déle než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný by pak byl povinen žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 79,06 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy).
11. Z dokumentu nazvaného „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy dne 17. 5. 2023 uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 29 589 Kč, zaměstnavatelem je společnosti [právnická osoba] Výdaje žalovaného byly určeny na částku 11 117 Kč (4 860 Kč životní minimum žalovaného, 5 090 Kč náklady na bydlení, 0 Kč splátky dalších dluhů). Bilance příjmů a výdajů žalovaného vycházela pozitivně na částku 18 472 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení (ne pronájem, u rodičů, státní či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Inkaso nebylo vyžadováno. Žalovaný uvedl, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech nebo výdajích.
12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v tomto registru ke dni 12. 5. 2023 neměl příznak ani žádné hodnocení.
13. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 12. 5. 2023 měl žalovaný 5 žádostí u finančních institucí a má dluh po splatnosti ve výši 37 251 Kč.
14. Z potvrzení o provedených platbách k účtu č. [č. účtu] vedeného [Anonymizováno] za období leden 2023 až duben 2023, soud zjistil, že na tento účet je pravidelně 1x měsíčně připisována mzda cca 29 500 Kč.
15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 5. 2023 žalovanému zaslala částku 150 000 Kč na účet č. [č. účtu].
16. Z transakční historie ke smlouvě č. 9103229811 soud zjistil, že žalovaný zaplatil první sjednanou splátku ve výši 11 592 Kč.
17. Z oznámení zaslaného dne 20. 9. 2023 žalovanému soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši 148 290,51 Kč, nesplacené části úroku ve výši 28 941,58 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši 400 Kč.
18. Z dokumentu „Společné prohlášení o postoupení pohledávek“ včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023.
19. Z oznámení o postoupení pohledávky vyplynulo, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně měla od první předchůdkyně zmocnění k oznámení postoupení.
20. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vůči žalobkyni.
21. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 2. 1. 2023 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí částky 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byl schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala informace o jeho majetkových poměrech a výpisy z účtu, z nichž vyplynulo, že žalovaný je v pracovním poměru na dobu neurčitou a uvedl, že jeho čistá mzda činí cca 29 500 Kč měsíčně a že splácí splátky úvěru ve výši 15 000 Kč. Z výpisů z účtu vyplynulo, že žalovaný čerpal v době před uzavřením smlouvy několik úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalovaného, náklady na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jejích výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru SOLUS, v němž nebyl žalovaný veden, a z registru NRKI, dle kterého byl žalovaný hodnocen pozitivně, přičemž v takovém případě je smlouva hodnocena jako s nízkým rizikem. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ním dohodu. Na jejím základě žalovanému dne 3. 1. 2023 poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 64,30 % ve 48 měsíčních splátkách po 1 330 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 56 016 Kč. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že by uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále mohla požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil později než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazení celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný byl dle uzavřené dohody povinen právní předchůdkyni žalobkyně platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 64,30 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 6 splátek, na což byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn. Žalovaný však i přesto dlužné splátky neuhradil, a tak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala ke dni 22. 10. 2023 okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měl žalovaný uhradit v budoucnu. Žalovaný však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradil. Dne 17. 5. 2023 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí částky 150 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byl schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala informace o jeho majetkových poměrech a výpisy z účtu, z nichž vyplynulo, že žalovaný je v pracovním poměru na dobu neurčitou a uvedl, že jeho čistá mzda činí cca 29 500 Kč měsíčně a že nesplácí žádné splátky úvěrů. Z výpisů z účtu vyplynulo, že žalovaný dostával na účet pravidelně měsíčně mzdu. Právní předchůdkyně žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalovaného, náklady na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jejích výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru SOLUS, v němž nebyl žalovaný veden, a z registru NRKI, dle kterého byl žalovaný v prodlení s placením dluhu a měl 5 žádostí u bankovních institucí. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ním dohodu. Na jejím základě žalovanému dne 17. 5. 2023 poskytla částku 150 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 79,06 % ve 30 měsíčních splátkách po 11 592 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 347 760 Kč. Pro případ, že by žalovaný nehradil splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v případě, že by uhradil některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále mohla požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaný uhradí více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by žalovaný některou ze splátek zaplatil později než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazení celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovaného upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla mu alespoň 30 dnů na její zaplacení. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaný byl dle uzavřené dohody povinen právní předchůdkyni žalobkyně platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Dále pak měl žalovaný platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 79,06 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 1 splátku, na což byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn. Žalovaný však i přesto dlužné splátky neuhradil, a tak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala ke dni 20. 9. 2023 okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měl žalovaný uhradit v budoucnu. Žalovaný však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 2. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
28. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouvy, které měli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v úmyslu uzavřít, byly smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
29. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla právní předchůdkyně žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnost na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.
30. V projednávané věci prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného následujícím způsobem: Právní předchůdkyně žalobkyně od výše příjmu žalovaného (která byla podložena výpisy z účtu) odečetla částku životního minima za žalovaného a dále náklady na bydlení ve výši 4 250 Kč (přičemž není zřejmé, z jakého zdroje žalobkyně tuto částku získala, nevyžádala si žádné potvrzení). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala o žalovaném informace z registrů SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Výše měsíčních nákladů na bydlení přitom v souvislosti s informací, že žalovaný uvedl vyšší příjmy, než které odpovídají výpisům z jeho účtu, bez další kontroly nemohly obstát. Nadto mělo pro právní předchůdkyni žalobkyně být varující, že žalovaný čerpá na svůj běžný účet více úvěrů a v případě druhého prověřování úvěruschopnosti prohlásil, že žádné splátky na úvěry či zápůjčky neplatí. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby si vyžádala dodatečné informace ohledně toho, jakou má žalovaný konkrétní platební historii a morálku. Informace z nebankovního registru je vždy posuzovat v kontextu ostatních dostupných informací. Jak však soud uvedl výše, i informace poskytnuté žalovaným měly v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit určité pochybnosti. Ve spojení s touto informací pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný je schopen splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.
31. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla její právní předchůdkyně v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit úvěry mu poskytnuté. Právní předchůdkyně žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěry žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 020 Kč v případě první smlouvy, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek 7 980 Kč (výrok I.). Soud naopak žalobkyni nepřiznal smluvní úrok ve výši 3 088,81 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 5 642,05 Kč a poplatku za pojištění 489 Kč. Soud dále zamítl žalobkyní požadovaný smluvní úrok z jistiny do zaplacení ve výši 30 % ročně (výrok II.). Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 138 408 Kč v případě druhé smlouvy, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacené splátky 11 592 Kč (výrok III.). Soud naopak žalobkyni nepřiznal smluvní úrok ve výši 28 941,58 Kč a smluvní pokutu v celkové výši 43 356,47 Kč. Soud dále zamítl žalobkyní požadovaný smluvní úrok z jistiny do zaplacení ve výši 29,70 % ročně (výrok IV.). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % představované částkou 9 461,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 458 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 249 154,64 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 800 Kč ve výši 6 048 Kč. Z této částky je nutné vypočítat 20 % s ohledem na pouze částečný úspěch žalobkyně ve věci.