Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 632,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 47 632,56 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 897,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 871,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 873,88 Kč, úroku ve výši 18,7 % ročně z částky 51 175,96 od 17. 6 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 175,96 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 626,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku s tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka] a ten se ji zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách, spolu s úrokem ve výši 18,7 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný svoji povinnost nesplnil zcela, takže se dostal do prodlení, dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], dlužné poplatky ve výši [částka], úrok ve výši 18,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a z informací získaných z registrů BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, databáze MVČR. Na svůj dluh žalovaný zaplatil pouze celkem [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o půjčce č. [hodnota], kterou uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne [datum] (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce), poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit v 20 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 18,7 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši [částka] měsíčně, celková měsíční splátka včetně pojištění tak činila [částka] (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý, žije v pronajatém domě/bytě, jeho příjem činí [částka] měsíčně a další příjem nemá. Mezi své výdaje žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši [částka], dále výdaje na živobytí ve výši [částka] a rodinné náklady ve výši [částka] (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). Žalovaný nesplácel svůj závazek řádně a včas v důsledku čehož přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k okamžitému zesplatnění celé pohledávky, což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena dne [datum] na společnost I-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. (dále jen „společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno] “) a společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pohledávku za žalovaným dále dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (prokázáno Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum], přílohou k této smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2025/6 ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu).
4. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Ze žalobkyní předložených listin se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS - nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti), ISIR, Databáze neplatných dokladů, interní Black list, celkové rizikové vyhodnocení bylo dle interního postupu stanoveno na úroveň třídy B, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 99 %. Deklarovaný příjem [částka] předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě žalovaným doloženého výpisu z účtu, počítala s příjmem [částka]. Výdaje deklarované žalovaným předchůdkyně žalobkyně oproti údajům uvedeným na žádosti navýšila, zohlednila výdaje ve výši [částka], z toho výdaje na splátky půjček [částka], výdaje na bydlení vč. hypotéky a úvěrů ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka] a ostatní výdaje ve výši [částka]. Podle vyhodnocení žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem [částka] a byl tedy schopen půjčku splácet (prokázáno žádostí o půjčku, protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného z období od [datum] do [datum]).
16. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zejména v otázce jeho výdajů, když zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalované alespoň v rozsahu jejích mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Právní předchůdkyni žalobkyně mělo být na první pohled zřejmé, že tvrzení žalovaného, že jeho měsíční životní výdaje na bydlení činí [částka], výdaje na živobytí činí [částka] a rodinné náklady činí [částka] měsíčně, zcela zjevně neodpovídají reálným nákladům pracující osoby (i proto je žalobkyně na základě interních statistik navýšila, zohlednila výdaje ve výši [částka], z toho výdaje na splátky půjček [částka], výdaje na bydlení vč. hypotéky a úvěrů ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka] a ostatní výdaje ve výši [částka]). Zákon vyžaduje, aby poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudil úvěruschopnost na základě informací „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených…“ z relevantních zdrojů (včetně spotřebitele, případně databází) - viz § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně se posuzuje zejména schopnost splácet na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční situaci. Faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zvláště za situace, kdy z výpisu z účtu předloženého žalovaným nevyplývá výše těchto výdajů, pouze z něj vyplývá, že příjmy žalovaného jsou každý měsíc bezezbytku spotřebovány. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
17. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
18. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka] a na úvěr byla uhrazena částka ve výši [částka]. Žalobkyni proto náleží z titulu nesplacené jistiny částka ve výši [částka]. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně počátku prodlení žalovaného vyšel soud z předložené výzvy k úhradě zaslané žalovanému dne [datum], kdy soud vycházel z domněnky § 573 o. z., proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení od [datum]. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně důvodný a soud mu proto vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 80,36 % a žalovaný v rozsahu 19,64 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů ve výši [částka], tedy v rozsahu 60,72 % z částky [částka], tj. z účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka], dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
20. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).