Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Na odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba]., IČ [IČO], uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné smluvní podmínky smlouvy a Ceník. Na základě této smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka], který se žalovaný zavázal vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž splátky měly být hrazeny formou inkasa. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 12,99 % ročně až do úplného splacení jistiny úvěru. Součástí smlouvy bylo i ujednání, že žalovaný je v případě prodlení povinen platit úrok z prodlení i z dlužných úroků, nejen jistiny. Žalovaný se však dostal opakovaně do prodlení s úhradou povinných splátek, a z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního práva a ke dni [datum] prohlásila vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních závazků žalovaného za splatné. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele ze shora uvedené pohledávky vůči žalovanému z titulu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Uzavření postupní smlouvy bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], smluvního úroku v kapitalizované výši [částka] splatného k [datum] a úroků z prodlení v kapitalizované výši [částka] splatného k [datum]. Dále se žalobkyně domáhá rovněž zaplacení úroku ve výši 12,99 % ročně z dlužných poplatků ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 12,99 % ročně z jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný neuhradil uvedený dluh ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby v této věci.
2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že věřitele informoval o svém nástupu výkonu trestu, neboť v této době nebude schopen úvěr splácet. Předpokládal, že je pojištěn pro případ neschopnosti splácet úvěr, tedy že bude po dobu výkonu jeho trestu pojišťovna splácet. Uvedl, že by bylo v jeho možnostech splácet cca 500 Ke měsíčně, neboť je zaměstnán s měsíční mzdou cca [částka]. Dále žalovaný upozornil soud na to, že je nutné se zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila řádně svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] nazvané „Smlouva o [právnická osoba] “, resp. návrhu a akceptace smlouvy, má soud za prokázané, že žalovaný jednal se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] dne [datum] o uzavření smlouvy o úvěru (zjištěno z návrhu na uzavření Smlouvy o [právnická osoba] ze dne [datum] a akceptace návrhu z [datum]). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem (zjištěno ze souhrnného výpisu pohybů na účtu). Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně čerpaný úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši [částka]. V rámci smluvních podmínek byla sjednána úroková sazba ve výši 12,99 % (vyplynulo z návrhu na uzavření Smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum]). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy č. [hodnota] získala od žalovaného informace o jeho majetkových poměrech. Žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjmem cca [částka] (zjištěno z prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně provedla také výpis žalovaného z dostupných databází a výpis z běžného účtu, z nějž bylo možné zjistit pravidelnou mzdu žalovaného v období uzavření úvěrové smlouvy, v rozhodujícím období z účtu odcházely platby nájemného [částka] a splátky dluhů. Na svůj dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný zaplatil celkem [částka] (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovního podacího archu. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít, byla smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právnímu předchůdci žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne [datum]). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měl právní předchůdce žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnost na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.
11. V projednávané věci prověřil právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že se spolehl na údaje uvedeným samotným žalovaným. Žalovaný uvedl, že má příjem [částka] měsíčně. Právní předchůdkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného. V dostupných rejstřících nebyly o žalovaném záznamy. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů ani příjmů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Pouze na základě žalovaným poskytnutých údajů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný je schopen splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měl její právní předchůdce v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde nebyly dostatečné informace o schopnosti žalovaného splatit úvěr mu poskytnutý. Právní předchůdce žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměl úvěr žalovanému poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdce žalobkyně učinil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni (jako právnímu nástupci) vrátit pouze jistinu úvěru.
12. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], tedy jistiny úvěru podle smlouvy č. [hodnota] po odečtení žalovaným zaplacených splátek [částka] včetně příslušenství v relevantní výši (výrok I.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta a to včetně příslušenství a poměrné části úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, vyšel soud ze závěru, že žalovaný přistoupil na splatnost určenou žalobkyní ve výzvě k plnění a určil soud lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 31,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud posoudil jako neúčelně vynaložené náklady na vyjádření z [datum], [datum] a [datum].