Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 000 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 400 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení, zamítáIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 091,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 50 400 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřela dne 18. 8. 2023. Žalobu odůvodnila zejména tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry, tedy výši úvěru a dobu jeho splatnosti a po vyplnění registračního formuláře pomocí svých osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy souhlasil pro účely registrace a vstup do uživatelského účtu se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole ve formuláři s odkazem na smluvní dokumentaci. Registrace byla dokončena zadáním verifikačního kódu zaslaného mu SMS zprávou s tím, že totožnost žalovaného byla ověřena poskytnutím kopie jeho občanského průkazu a totožnost majitele účtu ověřovací platbou ve výši 1 Kč s tím, že k identifikaci plateb byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. Na základě uvedeného tak následně byla mezi účastníky uzavřena smlouva, dle níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trávní smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 12. 2023. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala z výpisu z bankovního účtu a z výplatních pásek žalovaného a dále podle informací uvedených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr, v níž deklaroval krom jiných i své výdaje, a dále lustrací ve veřejných registrech a databázích. Žalovaný ničeho neuhradil navzdory tomu, že byl před podáním žaloby k úhradě svého dluhu vyzván.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že 9. 8. 2023 byla k žádosti žalovaného uzavřena smlouva, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem s měsíční úrokovou sazbou 40 % a roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 5535,53 %, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení úvěrovaného s placením sjednaných plateb úvěru byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (článek 4.2 smlouvy). Bankovní účet žalovaného byl ve smlouvě označen č. [č. účtu]. Jako termín čerpání úvěru byl sjednán den 9. 8. 2023.
4. Z výplatnic žalovaného za období prosinec 2022 až červenec 2023 soud zjistil, že žalovaný byl v danou dobu zaměstnán u [právnická osoba]. a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání byl cca 45 000 Kč.
5. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu č. [hodnota] a z kopie řidičského průkazu č. [Anonymizováno] [Anonymizováno].
6. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. vyplynulo, že byla vyplacena jako čerpání dne 9. 8. 2023 částka 30 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u ČSOB, a. s. bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2023 byla jako čerpání vyplacena částka 6 000 Kč na účet č. [č. účtu],7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru z důvodu porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 99 350 Kč do tří dnů od doručení výzvy.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 9. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl ze strany zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 9. 8. 2023 prostřednictvím prostředků na dálku dohodu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem s měsíční úrokovou sazbou 40 % a roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 5535,53 %, smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena podle občanského průkazu a řidičského průkazu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, především z výplatnic žalovaného. Žalovanému byl na účet označený ve smlouvě zaslána dne 9. 8. 2023 částka 30 000 Kč a dne 18. 8. 2023 částka 6 000 Kč. Dne 9. 12. 2023 došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 99 350 Kč do tří dnů od obdržení dopisu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání; výzva byla žalovanému doručována dne 13. 9. 2024.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 75 zákona o spotř. úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít, byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.16. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.17. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr řádně prověřena. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalovaného, tedy kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se na jednání soudu dne 28. 1. 2025 nedostavila, z jednání se omluvila, a tím se připravila o možnost být soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně své povinnosti navrhovat důkazy na podporu svého tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet prověřovala řádně. Nadto se žalobkyně připravila o možnost být poučena, aby doplnila žalobní tvrzení ohledně druhé uzavřené úvěrové smlouvy či navýšení původního úvěrového rámce, neboť částka 6 000 Kč vyplacená dne 18. 8. 2023 byla poskytnuta nad původně sjednaný limit úvěru.18. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotř. úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.19. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalované poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 30 000 Kč dne 9. 8. 2023 a částku 6 000 Kč dne 18. 8. 2023 a že ničeho neuhradil. To také odpovídá zjištěním ze znění smlouvy, kde byl označen termín čerpání úvěru a účet, na nějž byl úvěr čerpán. Soud tak žalobě vyhověl co do čerpané jistiny ve výši 36 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 13. 12. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím byla žaloba zamítnuta.20. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jejím schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v průběhu řízení nijak nevyjádřila, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 % představované částkou 6 091,34 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 400 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Z této částky je nutné vypočítat 42 % s ohledem na pouze částečný úspěch žalobkyně ve věci.