Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 544 Kč spolu s úrokem z prodlení 273,37 Kč a úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 9 544 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 423,58 Kč spolu s úrokem 1 349,60 Kč, úrokem 12,75 % ročně z částky 9 999,57 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení 65,39 Kč a úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 2 423,58 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 097,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 15. 4. 2024 uzavřely strany smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované úvěrový rámec 10 000 Kč, na nějž načerpala celkově částku 10 682 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 1 138 Kč. Žalobce proto ke dni 20. 11. 2024 dluh zesplatnil. Přes výzvu žalovaná dluh neuhradila, takže žalobce požadoval zaplacení dlužné jistiny 9 999,57 Kč, poplatků 156 Kč, poplatků za pojištění 212,01 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč. Dále žalobce požadoval úroky a úroky z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 15. 4. 2024 uzavřely strany smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované úvěrový rámec 10 000 Kč, přičemž se zavázala dluh vrátit spolu s ročním úrokem 26,28 %, poplatky a pojištěním (prokázáno smlouvou a sdělením banky), na nějž načerpala celkově částku 10 682 Kč (prokázáno bilancí, když sdělení banky nebylo s ohledem na formu odpovědi dostatečně vypovídající a soud proto bilanci uvěřil). Žalovaná uhradila toliko částku 1 138 Kč (prokázáno bilancí). Žalobce proto ke dni 20. 11. 2024 dluh zesplatnil (prokázáno dopisem o zeplatnění). Nad tento rámce žalovaná ničeho neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu).
4. Soud se zaobíral i tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit. Při tom měl k dispozici údaje sdělené žalovanou (prokázáno smlouvou o úvěru), výpisy z registrů (prokázáno těmito výpisy), které zahrnul do úvěrové zprávy, karty klienta a ověření bonity (prokázáno těmito listinami). Z předložených důkazů však není možné zjistit, z jakých vstupních údajů vycházel, neboť mu žalovaná uvedla příjmy 35 000 Kč a výdaje 21 500 Kč, žalobce v kartě klienta pracoval s příjmy 5 000 Kč a v dokumentu ověření bonity s částkou 30 000 Kč. Není při tom na soudu, aby si domýšlel okolnosti případu na základě protichůdných důkazů, když k dané skutečnosti nebylo z žalobcovy strany učiněno jednoznačné tvrzení. Žalobce se k jednání nedostavil, takže v tomto směru nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř.
5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
6. V daném případě není z provedeného dokazování zřejmé, jak žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit. Jeho vlastní důkazy jsou zjevně vnitřně rozporné v oblasti příjmů a jeho tvrzení k nim nejsou dostačující. Soud uzavřel, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a důkazní v tomto ohledu. Soud proto uzavřel, že žalobce nezkoumal řádně schopnost žalované dluh splnit, čímž zatížil kontraktační proces vadou, která způsobila absolutní neplatnost smlouvy.
7. Soud proto žalobci přiznal toliko nároky z bezdůvodného obohacení, které stanovil v částce odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již uhrazené splátky, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.
9. Následně soud zamítl nárok na neplatně sjednané úroky, poplatky a náklady na vymáhání a dále jistinu v rozsahu, ve které již byla žalovanou řádně uhrazena.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 097,36 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 967,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 967,58 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč.