35 C 19/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že poté, co zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, s ním uzavřel dne 23. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl částku 90 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci spolu s úrokem 68,35 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5 512 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas takže žalobce předmětný dluh zesplatil ke dni 18. 8. 2024. Tím se součástí jistiny stalo i veškeré příslušenství a vznikla nová jistina. Žalobce na základě toho požadoval původní jistinu ve výši 89 614 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru do dne zesplatnění ve výši 15 153 Kč, smluvní pokutu za 2 neuhrazené splátky 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatnění pohledávky za 2 měsíce v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné nové jistiny, kterou kapitalizoval ke dni 1. 8. 2025 částkou 36 355,19 Kč a smluvní úrok z prodlení v limitech daných § 122 odstavec 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 23. 4. 2024 smlouvu u úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 90 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci spolu s úrokem 68,35 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5 512 Kč maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 120 % částky, kterou má žalovaný uhradit podle části A smlouvy. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou každé splátky a náklady uplatnění pohledávky 200 Kč za každý měsíc, kdy žalovaný bude v prodlení. Strany si též ujednaly právo žalobce dluh zesplatnit s tím, že v takovém případě přirostou úroky k jistině. V případě prodlení žalovaného se zaplacením takto vzniklé jistiny si strany ujednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny (prokázáno návrhem smlouvy, akceptací, dodatkem ke smlouvě a výpisem z účtu žalovaného). Žalobce poskytl žalovanému částku 90 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení ve spojení s výpisem z účtu). Žalovaný neplnil na základě smlouvy řádně (uhradil toliko 1 splátku dne 10. 5. 2024 v částce 5 600 Kč), takže byl 2x upomenut a následně mu byl dluh zesplatněn s účinností ke dni 18. 8. 2024. Přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno klientskou kartou, upomínkami, dokladem o zesplatnění, předžalobní výzvou). Obvyklé úroky poskytnuté bankami v místě a čase činily 9,02 % ročně (prokázáno sjetinou časových řad České národní banky získanou postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř.).

4. Žalobce před uzavřením smlouvy vycházel z příjmů žalovaného, které ověřil náhledem do banky (prokázáno těmito listinami), z prohlášení, že bydlí ve vlastním, z výdajů stanovenými na základě statistických modelů a na základě registrů NRKI a SOLUS (prokázáno těmito registry a hodnocením klienta) a uzavřel, že žalovaný má dostatečné rezervy mezi příjmy a výdaji, aby byl schopen dluh uhradit.

5. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

10. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 122 odst. 2 zákona, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobce mu poskytne finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, přičemž však celková částka, kterou měl žalovaný žalobci prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek uhradit, činila 264 576 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 68,35 % ročně.

15. Soud se nejprve zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě výpůjční úroková sazba činila 68,35 % ročně. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) činily 9,02 % ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než šestinásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný úrok za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok (odměny) sjednán, je proto absolutně neplatné.

16. Ze smlouvy je však nepochybné, že vůlí stran bylo sjednat úročení pohledávky. Soud proto stanovil úrok s ohledem na § 1802 o. z. za situace, kdy neexistuje právní předpis stanovující výši úroků, podle úroků poskytovaných bankami v místě a čase, tedy 9,02 % ročně.

17. Žalovaný uhradil na pohledávku částku 5 600 Kč. Tuto částku soud nejprve započetl s ohledem na splátkový kalendář na přirostlé úroky a poté na jistinu.

18. Soud pak shledal nárok žalobce oprávněným co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky 85 489,81 Kč, úroku 9,01 % ročně kapitalizovaného ke dni zesplatnění částkou 2 070,39 Kč, stejného úroku z této nové jistiny, který byl omezen dle smlouvy na částku 317 491 Kč, a co do úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud dále shledal nárok žalobce oprávněným co do sjednané smluvní pokuty ujednané mezi účastníky ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z., tedy co do částky ve výši 998 Kč (2 x 499), když v řízení bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dvou splátek (v důsledku čehož byl celkový úvěr zesplatněn) a dále co do sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do dne vyhotovení žaloby, tedy co do částky 30 383,38 Kč.

20. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

21. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl včetně částky 400 Kč sestávající z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, když tato platba byla sjednána způsobem, že se po obsahové stránce jedná o smluvní pokutu (žalobci by na tyto prostředky vznikl nárok, i kdyby nijak pohledávku nevymáhal), která však překračuje limit daný § 122 zákona, neplatně sjednaného úroku požadovaného nad rámec úroku přiznaného, smluvní pokuty a úroku z prodlení, které žalobce požadoval z částek, s jejichž placením nebyl žalovaný v prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 120,63 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 126 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 142 520 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 810 Kč ve výši 4 580,10 Kč.