Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia) 9 709 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 14. 3. 2026 do zaplacení,b) 11 180 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 14. 3. 2026 do zaplacení,a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcia) 27 047 Kč spolu s úrokem z prodlení 2 533,98 Kč, úrokem z prodlení 12 % ročně částky 14 854,88 Kč od 25. 11. 2025 do 13. 3. 2026 a z částky 5 149,88 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, úrokem z prodlení 0,5 % ročně z částky 9 709 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, úrokem 1 409,05 Kč a úrokem 8 % ročně z částky 14 137,91 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,b) 33 980,01 Kč spolu s úrokem z prodlení 4 515,76 Kč, úrokem z prodlení 12,75 % ročně částky 18 762.86 Kč od 25. 11. 2025 do 13. 3. 2026 a z částky 7 582,86 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, úrokem z prodlení 1,25 % ročně z částky 11 180 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, úrokem 2 391,47 Kč a úrokem 8 % ročně z částky 18 092,84 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 10. 10. 2023 jeho předchůdce společnost [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 1 038 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 11 390 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 719 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 719 Kč.
2. Dne 28. 6. 2023 uzavřeli věřitel a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 1 268 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 12 250 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 462 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 4 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč.
3. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 10. 10. 2023 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s pevným úrokem 1 038 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 11 390 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 719 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 719 Kč (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek). Žalovanému byly prostředky vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy (prokázáno smlouvou) a dosud na ni uhradil v 5 nepravidelných splátkách částku 7 291 Kč (prokázáno transakční historií). V době uzavření smlouvy byly poskytovány úvěry s úrokovou sazbou 9,53 % ročně (prokázáno sjetinou statistik ČNB).
6. Dále bylo po provedeném dokazování prokázáno, že dne 28. 6. 2023 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s pevným 1 268 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 12 250 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 462 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 4 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek). Žalovanému byly prostředky vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy (prokázáno smlouvou) a dosud na ni uhradil v 7 nepravidelných splátkách částku 13 820 Kč (prokázáno transakční historií). V době uzavření smlouvy byly poskytovány úvěry s úrokovou sazbou 9,65 % ročně (prokázáno sjetinou statistik ČNB).
7. Žalobce nabyl obě pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, což věřitel žalovanému oznámil (prokázáno touto smlouvou včetně oznámením o postoupení pohledávek). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2026 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou). Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil.
8. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání okolnosti, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. Soud jej proto poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalobce tvrdil, že zkoumal příjmy žalovaného tak, že zjistil, že je zaměstnán na dobu neurčitou (prokázáno pracovní smlouvou), jeho čistý příjem osciluje mezi 30 000 Kč a 43 000 Kč (prokázáno výplatními páskami) a bydlí u otce, kde přispívá částkou 3 500 Kč (prokázáno čestnými prohlášeními). Z výplatních pásek je nepochybné, že žalovaný má srážky od 4 000 do 8 605 Kč. Soudu pak je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému bylo jen v letech 2019-2023 vedeno 7 exekucí.
9. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely 2 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
10. Soud uzavřel, že věřitel nezkoumal schopnost žalovaného dluh řádně splnit, když nezkoumal jeho osobu v dostupných registrech, a tedy výší jeho pohledávek. Z výplatních pásek bylo při tom zřejmé, že z jeho příjmů probíhají srážky, které zjevně korespondují s výší příjmu. Odpovídají tak potenciálně exekučním srážkám. Za této situace bylo na místě se zaměřit na výdajovou stránku žalovaného.
11. U zápůjčky ze dne 10. 10. 2023 pak i bylo zřejmé, že žalovaný předcházející dluh nehradil řádně. Žalovaný měl hradit částku 3 320 Kč každý měsíc, avšak od června do října v této výši neuhradil jedinou splátku. Pokud v té době již měl problémy s hrazením dřívější zápůjčky, nebyl důvod se domnívat, že žalovaný bude schopen hradit i nyní poskytnutou půjčku.
12. Věřitel tak v posuzování schopnosti žalovaného dluh splnit nedostál svým povinnostem a způsobil tím neplatnost obou smluv. Soud za této situace žalobci jako právnímu nástupci žalovaného přiznal nárok na uhrazení závazku dle § 87 zákona.
13. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalovaného dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalovaného dluh uhradit na základě předložené výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přičemž takové okolnosti by byl povinen tvrdit a prokazovat žalovaný (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měl žalovaný k dispozici, a tedy bylo v jeho možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).
14. Obecně se dluh se stává splatným na základě výzvy podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li v řízení prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy že výzva byla dlužníku doručena 3. den (v případě doručování do zahraničí 15. den) od odeslání dlužníku.
15. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost na den 13. 3. 2026. Dnem následujícím se dostal žalovaný do prodlení.
16. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnuté jistiny ponížené o již uhrazené splátky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu.
17. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly nebo které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.