Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 175 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 12 175 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 11,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 2 825 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 825 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 11,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem v částce 7 135 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 403,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 5. 1. 2006 smlouvu o půjčce č. [tel. číslo], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 960 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila celkem toliko částku 2 825 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalované započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a předchůdcem žalobce došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na předchůdce žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností od 24. 8. 2018 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018.
2. Žalovaná se k žalobě, nevyjádřila.
3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobce je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.
4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:6. [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 5. 1. 2006 smlouvu, na základě které věřitel žalované poskytl částku ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celková částka byla splatná v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 15 000 Kč převzala. (prokázáno smlouvou o půjčce č. [tel. číslo]). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 5 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. V čl. 8 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaná neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenních splátky žalované(prokázáno: smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 (prokázáno: smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 adresované žalované). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018 (prokázáno: smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno: výzvou ze dne 11. 9. 2023 včetně podacího archu).7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního subjektu a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran, při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.8. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Žalovaná měla při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednala jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).11. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.12. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.13. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.14. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (vizterozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).15. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán tzv. „souhrnný poplatek“ ve výši 9 960 Kč. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý.16. Uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaná v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu „souhrnný poplatek“. Pokud žalobce, respektive její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku.17. Ujednání o „souhrnném poplatku“ však nemůže v uvedené spotřebitelské smlouvě obstát testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména ohledně výše požadovaný úroků. Ze smlouvy vyplývá, že souhrnný poplatek (= úrok) s ohledem na výši poskytnuté půjčky a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti, je nepřiměřeně vysoký (činí 66 % z půjčené částky za 52 týdnů). Taková výše je nepochybně zcela nepřiměřeně vysoká, ujednání o úrocích je proto v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Jedná se tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).18. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 2 825 Kč. Tuto částku je pochopitelně nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku je z výše uvedených důvodů neplatné. Lze odkázat i na závěry Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 přijal a odůvodnil závěr, že ujednání spotřebitelské smlouvy zbavující spotřebitele práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je takové ujednání neplatné pro rozpor s § 56 občanského zákoníku. Při neexistenci ustanovení o způsobu započítáváni v občanském zákoníku a neexistenci projevu vůle žalované, je třeba i v takovém případě aplikovat příslušné ustanovení obchodního zákoníku a započítávat platby nejprve na úroky (ty však platně sjednány nebyly) a poté na jistinu (§ 330 obch. zák.). Žalované tak zbývá uhradit částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky.19. K postoupení pohledávky na předchůdce žalobce došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, a na žalobce s účinností ke dni 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dne 17. 9. 2018. Žalovaná měla prostředky vrátit v 52 týdenních a poslední splátku měl vrátit dne 4. 1. 2007. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení se zaplacením jistiny.20. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (výrok [právnická osoba] případě uplatněného nároku na úhradu souhrnného poplatku žalobu soud jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že soud přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 5. 1. 2006 s ohledem na to, že od tohoto data žalobce úrok z prodlení požadují a jedná se o datum, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením svého dluhu (§ 517 odst. 2 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 403,90 Kč, přičemž tato částka představuje 62,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.