Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

35 C 341/2024

Soud: Okresní soud Praha-východDatum rozhodnutí: 18. 11. 2024Č. j.: 35 C 341/2024-20Samosoudce: Mgr. Ing. Viktor SmolíkAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 59 913,76 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPY:2024:35.C.341.2024.20
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku59 913,76 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 59 913,76 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se předmětné částky domáhal s tím, že dne 8. 11. 2023 uzavřel předchůdce žalobce společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c. (dále jen „věřitel“ nebo „předchůdce žalobce“) s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jehož základě žalovaný čerpal částku 59 913,76 Kč. Žalovaný měl splatit dluh ke dni 8. 3. 2024. Žalovaný dluh přes výzvu neuhradil. Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, takže nemohli být poučování dle § 118a o. s. ř. Soud tak vyšel toliko z navržených listinných důkazů, které žalobce předložil, případně navrhl vyžádat.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 27. 1. 2020 uzavřel žalobce se svým předchůdcem pokračující smlouvu o postoupení pohledávek a následně dne 18. 11. 2021 dodatek k této smlouvě. Žalobce předložil seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek, když předmětem postoupení byla i žalované pohledávka, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno z oznámení o postoupení pohledávek).Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 8. 11. 2023 úvěrovou smlouvou, a to aniž by jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit (k této skutečnosti žalobce nepředložil jediného důkazu), ve které se zavázal poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a ten se ji zavázal vrátit spolu s úrokem 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru (prokázáno předmětnou smlouvou, úvěrovými podmínkami a standardními informacemi ke spotřebitelskému úvěru). Dle záznamů věřitele ten měl uvedenou částku vyplatit dne 8. 11. 2023, což prokazoval bilancí a blíže neurčitým dokumentem označeným „EXTERNAL_PAYOUT“. Soud konstatuje, že tyto důkazy nepovažoval za dostatečně věrohodné. Žalobce tvrdil, že dne 8. 11. 2023 byla částka pod variabilním symbolem [VS] zaslána na účet žalovaného. Soud učinil dotaz na banku žalovaného, a ta negovala uvedenou platbu. Soud tak uzavřel, že věřitel žalovanému žádné prostředky neposkytl. Soud s ohledem na svůj právní názor další důkazy neprováděl a z dalších důkazů nezjistil žádné relevantní informace.Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).S ohledem na skutečnost, že předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, je předmětná smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že žalovanému ani nebyly poskytnuty prostředky, nemohl soud žalobci přiznat ani prostředky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací