Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal žalované částky s tím, že žalobce je provozovatel městské hromadné dopravy a žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum] a [datum] využil tyto prostředky bez platného dokladu o zaplacení jízdného. Žalobce se proto domáhal jízdného 30 Kč a přirážky 1 500 Kč za každou jízdu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován žalobcem, a to dne [datum] na lince tramvaje č. [hodnota] (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince metra C (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince tramvaje č. [hodnota] (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince tramvaje č. [hodnota] (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince tramvaje č. [hodnota] (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince metra C (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu), dne [datum] na lince metra B (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu) a dne [datum] na lince metra C (žalovaný nezaplatil jízdné ani přirážku k němu). Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil (prokázáno hlášenkami o přepravní kontrole z jednotlivých jízd). Výše jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a byly prokázány ceníkem PID. Splatnost pohledávek je v den provedení jízdy (prokázáno ceníkem PID). Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).
5. Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. (všechny předpisy aplikoval soud podle stavu platného a účinného v době provedení přepravy) a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil.
6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 240 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
8. Soud přistoupil k aplikaci § 14b a. t., neboť žalobce vede u zdejšího soudu velké množství žalob obdobného skutkového základu.