Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 807 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z této částky od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 302,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 870,16 Kč, úrokem 439,67 Kč, úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 10 807,41 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024 a z částky 2 000,41 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení 2 % ročně z částky 8 807 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 10 353,30 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 24. 1. 2023 došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] mezi žalovanou a věřitelem [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1 653 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 2 160 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná však dluh neuhradila, čímž se dostala do prodlení. Žalobce svůj nárok odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a požadoval předmětné platby spolu se zákonným úrokem z prodlení a dalším smluvním úrokem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel poté, co si nechal předložit smlouvu s výplatními páskami a prohlášení žalované (prokázáno těmito listinami) vyšel ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 15 764 Kč, bydlí u rodičů s výdaji v částce 4 860 Kč za bydlení. Náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady měla v částce 2 500 Kč a dále měla výdaje na další úvěry zajištěné nemovitostí určenou k bydlení v částce 2 000 Kč (prokázáno citovanými listinami). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná již v té době byla v prodlení s placením jiných dluhů, které musely být evidovány v registrech (např. dluh projednávaný pod sp. zn. [spisová značka]). Věřitel za této situace s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2023, na jejímž základě žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1 653 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 2 160 Kč (prokázáno předmětnou smlouvou). Žalovaná za celou dobu existence smlouvy uhradila platby 1 600 Kč a 1 593 Kč (prokázáno bilancí). Věřitel proto předmětnou pohledávku postoupil na žalobce, o čemž byla žalovaná informována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, ve které jí uložil dluh uhradit do 25. 9. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou).
4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]).
5. Soud uzavřel, že věřitel této povinnosti nedostál, když nezkoumal řádně výdaje žalované. Ta již v té době měla problémy se splácením úvěrů. Tato skutečnost byla již zjistitelná ze samotné žádosti, když muselo být pro věřitele minimálně podivné, že žalovaná má mít poskytnutý úvěr, který zajistila nemovitostí a který splácí po 2 000 Kč měsíčně. Soud za této situace konstatuje, že se věřitel měl zvlášť zaobírat výdajovou stránkou žalované. Tím, že tak neučinil, zatížil sjednávání smlouvy vadou, která má za následek neplatnost smlouvy.
6. Soud za této situace žalobci jako právnímu nástupci věřitele přiznal poskytnuté prostředky ponížené o již uhrazené splátky jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky soud stanovil na základě žalobcovy výzvy na den 25. 9. 2024. Soud proto žalobci přiznal ode dne následujícího též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Soud následně zamítl neplatně sjednané nároky (úroky a poplatky), již uhrazenou jistinu, jakož i úrok z prodlení za období, kdy žalovaná v prodlení nebyla. Soud dále zamítl úrok z prodlení z částky, se kterou žalovaná nebyla v prodlení, a úroky z prodlení ve výši přesahující zákonný rámec.
8. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.