35 C 65/2023

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 2. 2. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 550 Kč v 31 pravidelných týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo s účinností od 18. 12. 2020 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu.

2. Žalovaný se k žalobě, nevyjádřil.

3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2. 2. 2005 smlouvu, na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5 500 Kč. Celková částka byla splatná v 31 pravidelných týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný podpisem stvrdil, že hotovost v částce 10 000 Kč převzal. (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 5 sjednaly, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. V čl. 8 smluvních podmínek si strany ujednaly, že pokud žalovaný neuhradí včas splátku, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenních splátky žalovaného (prokázáno: smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 (prokázáno: smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 adresované žalovanému). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno: výzvou ze dne 11. 11. 2021 včetně podacího archu).
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroku plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti zpravidla téhož druhu. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
7. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, neboť jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.). Proti tomu právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.) Uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).
10. Zejména je třeba použít § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., podle nichž se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
11. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a které představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas.
12. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
13. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
14. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán tzv.„ souhrnný poplatek“ ve výši 5 500 Kč. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý.
15. Uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaný v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu„ souhrnný poplatek“. Pokud žalobce, respektive jeho právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku.
16. Ujednání o„ souhrnném poplatku“ však nemůže v uvedené spotřebitelské smlouvě obstát testem dobrých mravů nejen co do způsobu ujednání, ale zejména ohledně výše požadovaný úroků. Ze smlouvy vyplývá, že souhrnný poplatek (= úrok) s ohledem na výši poskytnuté půjčky a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti, je nepřiměřeně vysoký (činí 55 % z půjčené částky za 31 týdnů). Taková výše je nepochybně zcela nepřiměřeně vysoká, ujednání o úrocích je proto v rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Jedná se tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům (k tomu viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 22 Co 215/2015 nebo 27 Co 219/2015).
17. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 500 Kč. Tuto částku je pochopitelně nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku je z výše uvedených důvodů neplatné. Lze odkázat i na závěry Ústavního soudu, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 přijal a odůvodnil závěr, že ujednání spotřebitelské smlouvy zbavující spotřebitele práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen (neboť uhrazení jistiny znamená zastavení dalšího narůstání příslušenství a dalších sankcí), je takové ujednání neplatné pro rozpor s § 56 občanského zákoníku. Při neexistenci ustanovení o způsobu započítáváni v občanském zákoníku a neexistenci projevu vůle žalovaného, je třeba i v takovém případě aplikovat příslušné ustanovení obchodního zákoníku a započítávat platby nejprve na úroky (ty však platně sjednány nebyly) a poté na jistinu (§ 330 obch. zák.). Žalovanému tak zbývá uhradit částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky.
18. K postoupení pohledávky na žalobce došlo s účinností ke dni 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný měl prostředky vrátit v 31 týdenních a poslední splátku měl vrátit dne 13. 9. 2005. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny.
19. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (výrok I.). V případě uplatněného nároku na úhradu souhrnného poplatku žalobu soud jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že soud přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne 21. 9. 2005 s ohledem na to, že od tohoto data žalobce úrok z prodlení požadují a jedná se o datum, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením svého dluhu (§ 517 odst. 2 obč. zák., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600,38 Kč, přičemž tato částka představuje 26,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,33 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.