Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 8. 3. 2024 z této částky do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 31 899 Kč spolu s úrokem z prodlení z 14,75 % ročně z této částky od 27. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 150 000 Kč od 27. 2. 2024 do 8. 3. 2024, částku 36 541,71 Kč, úrok ve výši 71,04 % ročně z částky 150 000 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 6 246,02 Kč, úrok 15 % ročně z částky 150 000 od 20. 3. 2024 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 546 048 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětného plnění s tím, že s žalovaným uzavřel dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč tak, že částku 32 460 Kč vyplatil žalovanému a zbývající část dluhu žalobce započetl na předcházející úvěr. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s úrokem 71,04 % ročně a poplatkem za pojištění 1 323 Kč měsíčně v 48 měsíčních splátkách po 10 803 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný hradil toliko částečně, takže žalobce požadoval uhrazení smluvní pokuty za 2 opožděné splátky 998 Kč, náhrady uplatnění pohledávky 400 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužných splátek v hodnotě 176 532,86 Kč, smluvní úrok v limitech dle zákona, poplatky za pojištění schopnosti splácet a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě měl žalobce žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč tak, že částku 32 460 Kč měl vyplatit žalovanému a zbývající část dluhu započíst na předcházející úvěr. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s úrokem 71,04 % ročně a poplatkem za pojištění 1 323 Kč měsíčně v 48 měsíčních splátkách po 10 803 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku a v případě zesplatnění smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou včetně dodatků, přihlášky k pojištění a kopií občanského průkazu). Žalobce žalovanému prostředky poskytl (prokázáno dokladem o vyplacení ve spojení s bankovním účtem žalovaného). Žalovaný hradil toliko částečně, takže žalobce dluh dopisem ze dne 25. 2. 2024 zesplatnil s účinností od 7. 3. 2024 (prokázáno výzvami včetně předžalobní výzvy a SMS zprávami).
4. Žalobce při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit vyšel ze skutečnosti, že žalovaný má příjem 26 341 Kč (prokázáno potvrzením a výpisy z účtu), má další úvěry v celkové hodnotě téměř milion korun (prokázáno sjetinou nebankovních registrů), splácí další úvěry, a to dle hodnocení klienta v částce asi 2 218 Kč, dle výpisu z účtu však nejméně přes 5 000 Kč. Žalovaný dle hodnocení klienta bydlí ve vlastním, jeho náklady na domácnost činí 3 925 Kč a ostatní náklady vychází z životního minima.
5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
6. V daném případě však žalobce nepostupoval s náležitou péčí, když z provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaný toliko tímto závazkem překročil nejvyšší hodnotu DSTI, jak ji doporučuje ČNB. Žalobce tak měl mimořádně zkoumat výši celkového zadlužení žalovaného. Z provedeného dokazování je pak nepochybné, že žalovaný měl další dluhy, které musel splácet. Žalobce se toliko spokojil s uvedením údaje o dluhu spláceném jemu, přičemž mu muselo být jasné, že z výpisů vyplývá nejméně jedna další splátka. Žalovaný navíc dle svých výpisů z účtů opakovaně sázel. Ze všech těchto důvodů nemohl žalobce u výdajů vycházet (jak to učinil) toliko ze statistických dat. Tímto svým postupem zatížil uzavírání smlouvy vadou, která způsobila neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní. Vzhledem k tomu, že neexistuje pojistný zájem (není smlouva, kterou měl žalovaný splácet a jejíž splátky mohly být pojištěny), není dána existence pojistné smlouvy (§ 2764 o. z.).
7. Soud za této situace uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) uhradit žalobci toliko jistinu, která mu byla poskytnuta. Spolu s ní pak žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., avšak až ode dne následujícího, po lhůtě stanovené výzvou k zaplacení. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.
8. Poté soud zamítl neplatně sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a pojistné, a to včetně úroku z prodlení z těchto částek. Nakonec soud zamítl též úrok z prodlení za dobu, ve které nebyl žalovaný v prodlení s hrazením dluhu.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.