Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 688,52 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci částku 22 034,53 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 1 314,30 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a z částky 67 688,52 Kč od 1. 7. 2025 do 28. 2. 2025, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 239,85 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 25. 9. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkově částku 12 311,48 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil.
2. Žalovaný nepopřel existenci předmětné pohledávky, zpochybnil však, zda žalobce řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit. Vzhledem k tomu, že žalovaný prodal letos v lednu dům a peníze byly připsány do jeho dispozice v únoru 2026, byl schopen z těchto prostředků uhradit předmětný dluh.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 25. 9. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek a potvrzením bankovní identity). Žalovanému byly prostředky vyplaceny zasláním na účet žalovaného (prokázáno potvrzením o platbě a sdělením banky). Žalovaný uhradil částku 12 311,48 Kč (žalovaný netvrdil, že by hradil více, než žalobce uvedl). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně, vyzval žalobce žalovaného k uhrazení celého dluhu (prokázáno zesplatňující výzvou). Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).
4. Žalobce k prokázání toho, zda zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit předložil metodologii, dokument o jeho postupu zkoumání a identifikované příjmové transakce. Při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit vycházel z toho, že žalobce má příjem okolo 100 000 Kč měsíčně, výdaje na půjčky 40 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 17 000 Kč, z čehož jsou živeni 4 členové domácnosti.
5. Příjmy žalobce sice zkoumal nahlédnutím do více účtů, avšak tyto účty nepředložil. Žalovaný při tom vykazoval vysoké množství plateb odpovídající tomu, že vykonává podnikatelskou činnost (soud v tomto směru provedl výpis ze živnostenského rejstříku). Soud tak předmětné transakce bez jakéhokoliv kontextu s ohledem na to, že jde zřejmě o příjmy podnikání, bez znalosti nákladů tohoto podnikání, nemohl považovat za relevantní příjem žalovaného. Z takto předložených důkazů nelze uzavřít, zda žalobce zkoumal řádně schopnost žalovaného dluh uhradit.
6. Jiné důkazy při tom žalobce nepředložil, k jednání se nedostavil, proto nemohl v tomto směru být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud za této situace uzavřel, že ke zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit nedošlo řádně.
7. Z provedeného dokazování pak bylo prokázáno, že žalovaný v lednu 2026 prodal svoji nemovitost, tedy nejpozději v únoru měl k dispozici prostředky, z nichž mohl dluh uhradit (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).
8. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné další relevantní skutečnosti. Další dokazování neprováděl soud pro nadbytečnost.
9. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
10. Vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal řádně schopnost žalovaného dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.
11. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalovaného dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) za situace, kdy z provedeného dokazování bylo prokázáno, že nejpozději 28. 2. 2026 byl žalovaný schopen dluh uhradit.
12. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky 12 311,48 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu vlivem schopnosti žalovaného jej splnit.
13. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly a které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 239,85 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 640 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 977,37 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 570 Kč ve výši 3 269,70 Kč.