Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 12 818,40 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 24 818,40 Kč od 8. 7. 2021 do 28. 9. 2024 a z částky 12 818,40 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem a úrokem zavázala vrátit 7. 7. 2021. Žalovaná dluh přes výzvu nesplnila. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč (prokázáno sdělením banky), kterou se spolu s poplatkem a úrokem zavázala vrátit 7. 7. 2021v celkové částce 17 279,77 Kč (po slevě) / 25 199,77 Kč (před slevou). Sleva byla spojena s řádným uhrazením dluhu (prokázáno smlouvou). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno touto smlouvou). Postoupení bylo oznámeno žalované spolu s předžalobní výzvou, přičemž lhůta k plnění jí byla stanovena do 28. 9. 2024 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou). Jiné skutečnosti nebyly soudu prokazovány, žalobce se k jednání nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř.
4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
5. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná ve lhůtě do 29 dnů od poskytnutí prostředků zavázala vrátit částku nejméně 17 279,77 Kč, což je částka, se kterou velká část populace není v jednom měsíci schopna disponovat, měl se věřitel velmi podrobně zabývat možností žalované tento dluh splnit. Vzhledem k tomu, že k této otázce nepředložil jediný relevantní důkaz, uzavřel soud, že věřitel tuto povinnost zcela ignoroval, čímž zatížil kontraktační proces vadou, která způsobuje absolutní neplatnost.
6. Soud za této situace žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele přiznal poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. počítaným od okamžiku, kdy se podle předložených důkazů dostala žalovaná do prodlení. K tomu došlo marným uplynutím lhůty, které žalobce stanovil v předžalobní výzvě. Výši úroku z prodlení stanovil soud s ohledem na nařízení 351/2013 Sb. ve výši, která maximálně odpovídala výši požadované žalobou.
7. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.
8. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když veškeré další plnění bylo požadováno z neplatné smlouvy. Dále soud zamítl úrok z prodlení za období, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaná v prodlení byla.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.