Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 843 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 843 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 504 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 554 Kč od 22. 5. 2023 do 13. 2. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 2 711 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 0,25 % ročně z částky 12 554 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněným pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 4. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 15 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 554 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 20. 4. 2023 ve znění dodatku ze dne 25. 4. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit do 12. 5. 2023 spolu s poplatkem ve výši 2 554 Kč. Zápůjčka byla žalované poskytnuta na základě její žádosti prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby parametry zápůjčky (splatnost a výši) a poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalované jednak z kopie občanského průkazu, jednak ověřovací korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva byla následně uzavřena elektronicky prostřednictvím PINu, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo [tel. číslo] žalovanou. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek žalobkyni nezaplatila řádně a včas, a to ani přes zaslané upomínky.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 7. 2024, č.j. [spisová značka], vyslovil Obvodní soud pro Prahu 3 místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu Praha-východ jako soudu místně příslušnému.
3. Na výzvu Okresního soudu Praha-východ učiněnou usnesením ze dne 15. 10. 2024, č.j. 39 C 185/2024-79, kdy soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení uvedené v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a dále, aby označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení o tom, že žalované zaslala dne 28. 5. 2023, 4. 6. 2023, 11. 6. 2023, 20. 6. 2023 a 5. 7. 2023 upomínky, žalobkyně podáním soudu sdělila, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude, a tedy že je srozuměna s tím, že soud dospěje k závěru, že předmětná smlouva je neplatná a rozhodne o vydání bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.
6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5 400 Kč na účet žalované č. ú. [č. účtu] a žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem ve výši 1 404 Kč do 12. 5. 2023.
8. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 4. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byl uzavřen dodatek ke smlouvě o zápůjčce ze dne 20. 4. 2023, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 4 600 Kč na účet žalované č. ú. [č. účtu] a žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem ve výši 1 150 Kč do 12. 5. 2023, tedy celkem žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 2 554 Kč.
9. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 vedeného u [právnická osoba]. bylo zjištěno, že účet č. ú. [č. účtu] je veden na jméno žalované a dne 20. 4. 2023 na něj byla žalobkyní odeslána částka 5 400 Kč a dne 25. 4. 2023 částka 4 600 Kč.
10. Z upomínek ze dne 28. 5. 2023, 4. 6. 2023, 11. 6. 2023, 20. 6. 2023 a 5. 7. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k zaplacení dluhu, avšak na základě výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 15. 10. 2024, č.j. [spisová značka], kterým byla žalobkyně vyzvána, aby soudu označila a soudu předložila důkazy prokazující odeslání těchto výzev, žalobkyně soudu sdělila, žádná další tvrzení (tedy ani důkazy) doplňovat nebude, a tedy jejich odeslání žalobkyně neprokázala.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 2. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, přičemž tato výzva byla žalované odeslána téhož dne.
12. Další žalobkyní navržené důkazy nebyly pro rozhodnutí ve věci relevantní.
13. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
15. Účastníci uzavřeli dne 20. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce, která byla změněna a doplněna dodatkem ze dne 25. 4. 2024, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku v celkové výši 10 000 Kč bezhotovostně na účet žalované č. ú. [č. účtu]. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 2 554 Kč do 12. 5. 2023. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky v dohodnutém termínu žalobkyni nevrátila. Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě dluhu opětovně upomínána.
16. Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná v právním vztahu vystupovala jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb.
22. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 o. z. a na to, že sama žalobkyně uvedla, že na výzvu soudu ohledně doplnění tvrzení k tomu, zda před uzavřením smlouvy, resp. jejího dodatku, řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tato uvedla, že ničeho doplňovat nebude a žádá o vydání bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a žalovaná je povinna žalobkyni vrátit poskytnutou, avšak žalovanou nesplacenou, jistinu ve výši 9 843 Kč po zohlednění žalobkyní tvrzené uhrazené částky ve výši 157 Kč žalovanou (tedy 10 000 Kč - 157 Kč), a to v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z., který soud žalobkyni přiznal v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě před podáním žaloby, jelikož dřívější doručení výzvy k úhradě dluhu nebylo žalobkyní prokázáno. V souladu s § 573 o. z. se za datum doručení výzvy považuje třetí pracovní den po odeslání zásilky, tedy 13. 2. 2024. Z uvedených důvodů proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na téměř totožný poměr úspěchu vůči neúspěchu obou účastníků řízení ve věci.
25. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).