Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 50 000 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 483 078,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ soudní poplatek ve výši 2 100 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce (jakožto insolvenční správce společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B].[IČO] IČO, , sídlem [Adresa žalobce B], dále jen „[právnická osoba] [Jméno žalobce B].“) se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal zaplacení 50 000 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaného, s odůvodněním, že dne [datum] v rámci provádění interního auditu za účelem návrhu na prodloužení moratoria [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., zjistila, že její tehdejší prokurista [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal dne [datum] částku výší odpovídající částce žalované na pokyn a bankovní účet žalovaného, aniž by k tomu byl právní důvod, neboť žalovaný v té době již nevykonával funkci předsedy představenstva společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., navzdory tomu, že ji fakticky řídil, a to až do doby podání návrhu na prodloužení mimořádného moratoria dne [datum], kdy již byl předsedou představenstva [tituly před jménem] [jméno FO]. [právnická osoba] [Jméno žalobce B], tak neměla o provedené platbě povědomí až do doby, než byly připravovány účetní doklady [tituly před jménem] [jméno FO], tehdejším členem představenstva společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [Adresa žalobce B], která v daném období zajišťovala jak pro [právnická osoba] [Jméno žalobce B], tak i pro další společnosti skupiny [právnická osoba] vedení účetnictví.
2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, uvedl, že důvodem platby ve výši 50 000 000 Kč byl smluvní vztah mezi [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], jejímž byl žalovaný v té době statutárním orgánem, jehož předmětem byla kapitálová výpomoc k posílení cash flow společnosti [právnická osoba]. [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., měla zájem na obchodech, kterých se společnost [právnická osoba]. účastnila, avšak v určitých okamžicích nebyla ve společnosti [právnická osoba]. dostatečná hotovost. Zmíněná platba 50 000 000 Kč nebyla jediným případem kapitálové výpomoci. Na účet jmenované společnosti č. [č. účtu] žalovaný téhož dne částku stejné výše odeslal, sám proto byl pouze platebním místem. Osoba žalovaného pak byla zvolena z důvodu ochrany dobré pověsti společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., neboť společnost [právnická osoba]. podnikala tržně velmi agresivním způsobem a [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., nechtěla být jako financující subjekt přímo vidět. Platba přitom byla již jen podle tvrzení žalobce provedena tehdejším prokuristou [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., tedy osobou zmocněnou jednat za ni navenek, a proto se [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., musela o provedené platbě okamžitě; z tohoto důvodu žalovaný vznesl námitku promlčení. Žalovaný popřel, že by [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., v době provedení platby ovládal.
3. Žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] s pobytem tamtéž, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), (Brusel I bis), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci soudů České republiky, neboť odpovědnost z bezdůvodného obohacení je kvazideliktní odpovědností ve smyslu citovaného čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2021 sp. zn. 30 Cdo 240/2021). Stran rozhodného práva soud aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), konkrétně v čl. 4 odst. 1 a dospěl k závěru, že rozhodným právem je podle místa, kde škoda vznikla, právní řád České republiky. V případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení se „škoda“, tedy finanční ztráta ochuzeného projevila odepsáním prostředků z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., ve prospěch žalovaného. Za relevantní pro určení místa, kde „došlo ke škodě“ ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis, potažmo, „kde škoda vznikla“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II lze tedy za těchto okolností zásadně považovat místo, s nímž jsou spjaty činnosti vykonávané společností, v jejíchž poměrech se projevila tato finanční ztráta, jakož i finanční situace související s těmito činnostmi (srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4352/2017). V poměrech projednávané věci je proto místem, kde došlo ke škodné události, místo, s nímž jsou spjaty činnosti vykonávané ze strany [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., která bez právního důvodu plnila, a její finanční situace související s těmito činnostmi, tedy její sídlo, které se k datu zahájení řízení nacházelo na adrese [Adresa žalobce B], tedy na území České republiky.
4. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] bylo mj. zjištěno, že téhož dne odešla z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., na účet č. [č. účtu] ve výši 50 000 000 Kč.
5. Z mimořádného výpisu z účtu č. [hodnota] za období od [datum] až [datum] vedeného u [právnická osoba]. na jméno žalovaného a výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla přijata platba ve výši 50 000 000 Kč z účtu č. [č. účtu] a téhož dne byla částka ve stejné výši zaslána na účet č. [č. účtu] vedený na jméno společnosti [právnická osoba]. Ostatní pohyby na účtu byly začerněny.
6. Z částečného výpisu platných údajů ohledně společně [právnická osoba].[IČO] IČO, , s údaji platnými k datu [datum] bylo zjištěno, že jeden ze tří skutečných majitelů jmenované společnosti je od [datum] žalovaný [tituly před jménem] [Jméno žalovaného], konkrétně nepřímý skutečný majitel s podílem na hlasovacích právech ve výši 100 %.
7. Z e-mailu ze dne [datum] od [jméno FO] adresovaného [jméno FO], [jméno FO] a žalovanému bylo zjištěno, že jeho obsahem byla žádost o finanční prostředky ve výši [částka] pro výplatu dividendy fondu [Anonymizováno], jejíž termín byl stanoven na [datum], z toho čistá dividenda ve výši 38 797 668 Kč (ve výši 4 763 619 Kč pro [Anonymizováno], ve výši 3 762 430 Kč pro [Anonymizováno], ve výši 318 850 Kč přímo pro [Anonymizováno] a ve výši 829 010 Kč pro [Anonymizováno] prostřednictvím [Anonymizováno], ve výši 3 826 200 Kč pro [Anonymizováno]) a daň ve výši 6 832 332 Kč, a to nejlépe na „[Anonymizováno] “, odkud by šly finanční prostředky dále na [Anonymizováno] jako příplatek do ostatních kapitálových fondů a následně do [Anonymizováno].
8. Podle § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) byl k důkazu proveden úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., s údaji platnými k [datum], ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl předseda jejího představenstva v období od [datum] do [datum] a jeho člen v předcházejícím období od [datum] od [datum], [tituly před jménem] [jméno FO] byl statutárním ředitelem v období od [datum] do [datum], předsedou správní rady od [datum] doposud a členem dozorčí rady v období od [datum] do [datum], [tituly před jménem] [jméno FO] byl jejím prokuristou v období od [datum] do [datum], v neposlední řadě pak jejím jedinými akcionářem je v současné době od [datum] společnost [právnická osoba] Investments, a.s.[IČO] IČO, , sídlem [adresa].
9. Z vyjádření žalovaného v rámci insolvenčního řízení č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se rozhodl sdělit předběžnému insolvenčnímu správci v rámci insolvenčního řízení dlužníka, společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., podstatné skutečnosti mj. ohledně částky 50 000 000 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný ze strany [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., vyzván. Žalovaný považoval výzvu za nepoctivé jednání dlužníka vedené úmyslem umělého vytváření neexistujících pohledávek vůči žalovanému a manipulace s účetními operacemi dlužníka, přičemž v tomto vyjádření žalovaný poukázal rovněž na tvrzenou pohledávku dlužníka, potažmo společnosti [právnická osoba] Investments, a.s., ovládané [tituly před jménem] [jméno FO], za společností [právnická osoba]. z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] rovněž ve výši 50 000 000 Kč. Podle žalovaného však v účetnictví společnosti [právnická osoba]. (dříve [jméno FO] [právnická osoba].) žádná taková zápůjčka nebyla evidována, naproti tomu byla částka v uvedené výši společností [právnická osoba] [Anonymizováno], vložena v roce 2017 do společnosti [právnická osoba]. jakožto příplatek mimo základní kapitál. Stejně tak podle žalovaného nebyla do srpna 2020 v účetnictví dlužníka vedena žádná pohledávka vůči žalovanému a dlužníkovi byla dobře známa existence dohody o vypořádání žalovaného jakožto exitujícího akcionáře uzavřená s [tituly před jménem] [jméno FO], na základě které mělo postupně docházet k vypořádání exitu žalovaného ze společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno], a jí ovládaných společností včetně dlužníka, a bankovní účet žalovaného, na který byla částka poukazována, byl pouze platebním místem10. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého finančních manažera a prokuristy [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., bylo zjištěno, že v pozici finančního manažera vystupoval svědek asi 13 let v období od listopadu 2006 do ledna 2020. V době jeho nástupu byl předsedou představenstva až do 2018 žalovaný, který byl současně jedním z akcionářů společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno], jejíž byla [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., dceřinou společností. V rámci své pozice měl svědek rovněž na starosti platební styk, sám činil platby týkající se běžných nákladů provozu (např. nájmu), a to podle data splatnosti faktury a po jejím věcném odsouhlasení, naproti tomu ostatní platby činil na pokyn vedení, jednalo se o transakce vysokého počtu, které byly převážně podloženy papírovou dokumentací a týkaly se úhrady za nákup obchodního podílu, úhrady za nákup akcií nebo o vzájemné půjčky mezi společnostmi skupiny [právnická osoba]. Svědek vysvětlil systém tzv. cash poolingu, který skupina [právnická osoba] využívala a který spočívá ve využití dočasně volných finančních prostředků některé ze společností na financování projektu jiné ze společností prostřednictvím tzv. vnitroskupinové půjčky na základě smlouvy. Stejný systém byl využíván se slovenskou odnoží, společností [právnická osoba] [Anonymizováno], jehož systému na slovenské úrovni byla společnost [právnická osoba]., která byla podle povědomí svědka na počátku rovněž ze strany [právnická osoba] [Anonymizováno] financována. Tyto vnitropodnikové půjčky byly často domlouvány mezi žalovaným a [jméno FO], který vystřídal žalovaného v jeho pozici někdy v roce 2019, jakožto hlavními akcionáři skupiny. Z hlediska technického to fungovalo tak, že svědek dal pokyn účetní, která platbu zadala do internetového bankovnictví, odeslána však byla až poté, co ji svědek zkontroloval a validoval. O každé transakci byl sepsán protokol, který podepisovala účetní a rovněž svědek poté, co transakce proběhla. V protokolu, který byl řádně archivován, bylo mj. uvedeno, kdo transakci provedl, komu je platba posílána a její splatnost; finanční transakce tak byly dokonale zdokumentovány. Transakce, které tímto způsobem probíhaly, byly účtovány podle toho, jak to podklady, které k jednotlivým platbám byly, dovolily. Auditu za rok 2019 se svědek s ohledem na svůj odchod v lednu 2020 již neúčastnil. [adresa], kdy ve společnosti začala působit rovněž [jméno FO], popsal svědek nikoliv jako dobu přátelskou, měl pocit, že se ho jak [jméno FO], tak žalovaný chtěli zbavit, neboť finanční situace společnosti nebyla moc dobrá. Svědek si nevzpomněl na konkrétní platbu ve výši [částka], která měla odejít dne [datum] z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., na účet žalovaného. Svědek nevyloučil, že by se nemohlo stát, že by platba odcházela přímo na účet žalovaného, avšak zároveň uvedl, že to nebylo běžné a jednalo se spíše o výjimečnou situaci. Svědek rovněž nevyloučil, že by taková platba technicky nemohla odejít z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., aniž by si toho kdokoliv všiml, avšak to označil za velmi nepravděpodobné s odůvodněním, že přístup a dispoziční oprávnění k účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., měl vedle svědka také [jméno FO] a žalovaný, kteří svědkovi rovněž dávali pokyny k provádění plateb a sami mohli pohyby na účtu kontrolovat. Stejně tak nebyl svědek s to vyjádřit se k četnosti plateb přesahujících [částka], avšak potvrdil, že se v kontextu prováděných finančních transakcí jedná skutečně o vysokou částku a že o takto vysokých transakcích se vedly porady. Svědek v době shora zmíněné transakce dohlížel asi na 14 společností a transakcí zabezpečoval takřka stovky, nepamatoval si proto na bližší finanční vztahy se společností [právnická osoba]. navzdory tomu, že potvrdil, že i s touto společností nějaké finanční vztahy existovaly. Když byla svědkovi nabídnuta pozice prokuristy ze strany [jméno FO], vysvětloval si tento krok jako jakýsi projev důvěry za své dosavadní působení v [právnická osoba] [Jméno žalobce B]. Přijal ji však s tím, že oprávnění plynoucí z této pozice by využil jen ve chvíli, kdy by nebyla přítomna jiná osoba oprávněná činit předmětné úkony; svědek sám za společnost navenek nevystupoval. Za celou dobu výkonu prokuristy podepsal z této pozice pouze dva dokumenty. Jeho prokura byla do obchodního rejstříku zapsána společně s [jméno FO], když vystřídal žalovaného v srpnu 2018 nebo 2019. Naproti tomu výmaz prokury musel svědek řešit přes právního zástupce, neboť společnost [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., na jeho rezignaci nereagovala, výmaz byl proto proveden až na základě rozhodnutí soudu. Návrh na zaslání finančních prostředků na účet žalovaného, obsažený v e-mailu svědka ze dne [datum], svědek vysvětlil jako návrh činěný z jeho pozice finančního manažera, neboť společnost [právnická osoba]. měla v určitých letech záporný vlastní kapitál a v této souvislosti pro ni plynuly ze zákona o obchodních korporacích jisté povinnosti. Poskytnutými finančními prostředky by tak došlo ke zvýšení záporného vlastního kapitálu, což mohlo být realizováno pouze žalovaným jakožto v té době jejím jediným akcionářem, případně investorem. Svědek však nevěděl, zda skutečně k realizaci jeho návrhu došlo.11. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], finančního manažera projektů společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno], a to projektů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a dočasného nástupce [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto finančního ředitele, bylo zjištěno, že svědek byl z pozice dočasného nástupce [tituly před jménem] [jméno FO] pověřen vedením týmu účetních, z nichž se [jméno FO] specializovala právě na účetnictví [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a zpracovával audit [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., za rok 2019 i rok 2020. Ke kontrole účetnictví [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., se svědek sám dostal někdy v druhé polovině roku 2020, přesněji na přelomu října a listopadu toho roku, v souvislosti s dotazy auditorky [jméno FO], které byla agenda předána právě [tituly před jménem] [jméno FO]. Řešila se rovněž částka 50 000 000 Kč, která odešla na účet žalovaného, a v roce 2019 byla na účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., zaúčtována jako splátka zápůjčky společnosti [právnická osoba], což byla společnost, která někdy v roce 2017 zapůjčila peníze společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a to po několika částech. Někdy v roce 2020 pak došlo ke změně účetního zápisu ve vztahu k této částce tak, že tato byla dále vedena jako zápůjčka pro žalovaného. Taková změna účetního zápisu měla však z hlediska účetnictví zásadní dopad, neboť pokud se z částky, která snižovala závazky společnosti, stala zápůjčka, muselo se to zákonitě projevit v bilancích. Sám svědek se při řešení tohoto problému telefonicky obrátil na [tituly před jménem] [jméno FO], kterým mu bylo sděleno, že v té době existoval jakýsi písemný pokyn [jméno FO], která byla statutárním orgánem společnosti [právnická osoba], podle kterého mělo jít o splátku zápůjčky společnosti [právnická osoba] avšak s místem plnění na účet žalovaného. Písemný pokyn se svědkovi v té době nepodařilo dohledat, naproti tomu byl dohledán jakýsi dokument ve wordu, který nebyl ani kompletován, ani podepsán. S ohledem na nastavení přístupů k účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a navzdory tomu, že v době pokynu k této platbě v [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., svědek nepůsobil na pozici náhradníka [tituly před jménem] [jméno FO], měl za to, že platbu ve výši [částka] provedl s největší pravděpodobností [tituly před jménem] [jméno FO] a s ohledem na to, že se jednalo o účet právě [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., měl svědek za to, že pokyn k platbě měl vzejít od žalovaného. Svědek nevěděl ani blíže nezjišťoval, kdo provedl zmíněnou změnu účetního zápisu. Pokud jde o kontakt s žalovaným, svědek s žalovaným komunikoval poměrně často, považoval ho též za svého šéfa, stejně tak se účastnil pravidelných porad z pozice nástupce [tituly před jménem] [jméno FO], kterých se dále vedle žalovaného účastnila také [jméno FO] jakožto právní zástupkyně žalovaného, [jméno FO] jakožto marketingová manažerka a pan [jméno FO] jakožto místopředseda [právnická osoba] [Anonymizováno].12. Pokud jde o provedený důkaz neúplným novinovým článkem, nebylo z jeho obsahu zjištěno ničeho relevantního pro rozhodnutí věci.13. Další důkazní návrhy byly zamítnuty, a to důkazní návrhy žalobce e-mailem žalovaného ze dne [datum] ohledně odměňování, e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] ohledně mezd, faktur a výdajů [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., (reporting) včetně e-mailu, neboť tyto byly ze strany žalobce označeny poté, co v řízení nastaly účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b o.s.ř., jakož i důkazní návrhy smlouvou o financování či e-mailem ze dne [datum] z důvodu jejich nadbytečnosti (a to i v případě výjimky stanovené v § 118b odst. 1 věty třetí o.s.ř.).14. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odstavce 2 plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.17. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.18. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.19. Podle § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odstavce 2 bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.20. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002 sp. zn. 25 Cdo 246/2001 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. 32 Cdo 5215/2017).21. Žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že byla z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., odeslána na účet žalovaného, proto tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání (převodu) peněžních prostředků, na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat, případně s nimi jinak naložit. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5299/2015).22. V řízení přitom bylo bezpečně prokázáno, že dne [datum] došlo k převodu částky ve výši 50 000 000 Kč z účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., na účet žalovaného, stejně tak, že částka stejné výše byla téhož dne převedena z účtu žalovaného na účet společnosti [právnická osoba]., jakož i skutečnost, že k uvedenému datu byl statutárním orgánem [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., [tituly před jménem] [jméno FO] v pozici statutárního ředitele a předsedy správní rady, a prokuristou [tituly před jménem] [jméno FO], předně také v pozici finančního manažera. [tituly před jménem] [jméno FO] ve funkci statutárního orgánu od [datum] vystřídal právě žalovaného, který do té doby v [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., působil jako předseda představenstva, a po tomto datu, konkrétně od [datum] do současnosti vystupuje jako nepřímý skutečný majitel společnosti [právnická osoba].23. Žalovaný jakožto právní důvod získaného plnění v řízení nejprve tvrdil smluvní závazek mezi [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a společností [právnická osoba]., jejímž statutárním orgánem v té době byl. K výzvě soudu svá tvrzení následně upřesnil tak, že předmětem smluvního vztahu jmenovaných společností byla (nikoliv pouze ojedinělá) kapitálová výpomoc k posílení cash flow společnosti [právnická osoba]. a že [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., měla zájem na obchodech, kterých se účastnila společnost [právnická osoba]., avšak sama neměla v určitých okamžicích dostatečnou hotovost. Žalovaný, který téhož dne přijatou částku ve výši [částka] odeslal na účet společnosti [právnická osoba]., tak při zmíněné transakci vystupoval pouze jako platební místo z důvodu podnikání společnost [právnická osoba]. agresivním způsobem, pro který nechtěla být [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., navenek přímo vidět jako financující subjekt.24. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že k právnímu důvodu převodu žalované částky se žalovaný rovněž vyjadřoval v rámci insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., vedeného u Městského soudu v Praze, kterým měl být vklad společnosti [právnická osoba] Investments, a.s., provedený v roce 2017 do společnosti [právnická osoba]. představující příplatek mimo základní kapitál, s tím, že žalovaný byl pouze platebním místem. Společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., současně měla být dobře známa existence dohody o vypořádání žalovaného jakožto exitujícího akcionáře uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO], na základě které mělo postupně docházet k vypořádání exitu žalovaného ze společnosti [právnická osoba] Investments, a.s., a jí ovládaných společností včetně [právnická osoba] [Jméno žalobce B].25. Žádný z žalovaným uvedených důvodů provedené platby dne [datum] se však v řízení prokázat nepodařilo, jeho tvrzení byla naopak vyvrácena přinejmenším výpovědí svědka [jméno FO], který jednak popsal, jakým způsobem byla odchozí platba ve výši [částka] v účetnictví [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., v roce 2019 původně evidovaná (tj. jako splátka zápůjčky poskytnuté [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., ze strany společnosti [právnická osoba]), a jakým způsobem byla evidována v průběhu roku 2020 na základě změny účetního zápisu (tj. jako zápůjčka ze strany [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., ve vztahu k žalovanému), jednak popsal okolnosti přípravy auditu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., za rok 2019, v důsledku kterých se v druhé polovině roku 2020 zmíněná platba stala předmětem řešení. Svědek [jméno FO] naproti tomu potvrdil, že k vnitroskupinovým půjčkám (potažmo kapitálové výpomoci) mezi společnostmi skupiny [právnická osoba] skutečně docházelo, a popsal způsob, jakým byla každá transakce technicky zpracována a zdokladována v účetnictví, stejně tak, že každá z větších transakcích, o kterých byly vedeny porady, byla činěna na pokyn osob ve vedení (tj. žalovaného či [tituly před jménem] [jméno FO]), které měly rovněž přístup k bankovnímu účtu [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a pohyby na účtech mohly samy kontrolovat. Bližší okolnosti ohledně platby ve výši [částka] či bližší finanční vztahy společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., a společnosti [právnická osoba]. si svědek však nepamatoval. Existenci odchozí platby přímo na účet žalovaného svědek nevyloučil, nicméně takovou situaci označil za výjimečnou, a nikoliv za běžnou praxi. Žalovanému se tak nepodařilo prokázat, že by částka odpovídající svojí výší částce žalované byla určena pro společnost [právnická osoba]. a že žalovaný měl být pouze platebním místem. Jiné důkazní návrhy, kterými by žalovaný svá tvrzení prokázal, žalovaný neoznačil. Původně navržený výslech žalovaného nemohl být proveden, neboť žalovaný následně svůj souhlas s jeho provedením odmítl (viz § 131 odst. 1 o.s.ř.). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil v okamžiku, kdy na jeho účet byla předmětná částka připsána.26. Pro posouzení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci žalovanou částku bylo dále nutno posoudit důvodnost námitky promlčení, kterou žalovaný vznesl s odůvodněním, že pokud byla platba provedena prokuristou [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., již dne [datum], tedy osobou jednající za společnost navenek, byla žaloba podána k soudu dne [datum] podána po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty.27. S ohledem na rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního (popsané v odstavci 20. tohoto rozsudku) má soud za to, že rovněž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žalovaného jakožto obohaceného ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro určení počátku promlčecí lhůty tak, aby mohla být vznesená námitka promlčení soudem náležitě posouzena. I v tomto případě pak nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jdou k tíži příjemci plnění. Za předpokladu, že se v řízení nepodařilo prokázat pravý důvod odchozí platby [částka] dne [datum] z účtů [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., na účet žalovaného, nelze počátek promlčecí lhůty mechanicky vázat pouze na datum provedené transakce, neboť nelze vyloučit, že se mohlo jednat například o peněžitý závazek, jehož splatnost by nastala v budoucnu, tedy až datem pozdějším, než bylo datum samotné transakce.28. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení jsou uvedeny v § 621 o.z. a jsou jimi vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a vědomost o totožnosti obohacené osoby. O bezdůvodném obohacení se ochuzený dozví tehdy, jsou-li mu známy skutečnosti, podle kterých lze podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, tedy pokud má ochuzený kumulativně vědomost o vzniku (popř. rozsahu) neoprávněného majetkového prospěchu a o osobě obohaceného.29. Skutečnost, že předmětná částka byla zaslána na účet vedený na jméno žalovaného, nebyla mezi účastníky sporná, v řízení však bylo prokázáno, že o okolnostech určujících vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného se [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., dozvěděla až v druhé polovině roku 2020, konkrétně na přelomu října a listopadu v souvislosti s přípravou auditu jmenované společnosti za rok 2019, a to především z toho důvodu, že původně uvedený účetní zápis předmětné platby byl v průběhu roku 2020 změněn, do té doby však byla předmětná platba evidována jako splátka zápůjčky společnosti [právnická osoba], a snižovala závazky společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]. Nadto lze rovněž poukázat na judikaturní závěry (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2018 sp. zn. 28 Cdo 1445/2018), že za okolnost rozhodnou pro povědomí o vzniku bezdůvodného obohacení na úkor ochuzeného je rovněž pokládána existenci konsenzu ohledně důvodů účastníky činěných úkonů. Za situace, kdy podle účetnictví společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., byla za důvod provedené platby považována splátka zápůjčky společnosti [právnická osoba], avšak žalovaný tento považoval za kapitálovou výpomoc společnosti [právnická osoba]., a to až do doby, než byl k úhradě částky odpovídající částce žalované vyzván ze strany [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., poté, co byl rozhodnutím insolvenčního soudu ustanoven jmenované společnosti předběžný insolvenční správce, což bylo zjištěno z vyjádření žalovaného v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Již z uvedeného plyne, že do přelomu října a listopadu 2020 nepanoval mezi žalovaným a [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., konsenzus ohledně důvodu předmětné platby. Žaloba tak byla dne [datum] podána před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, proto soud námitku promlčení shledal nedůvodnou a žalobě v plném rozsahu vyhověl.30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 483 078,98 Kč, neboť [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., žalovanému v souladu s § 142a o.s.ř. zaslala výzvu k plnění, což bylo mezi účastníky nesporné. Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka (tj. [právnická osoba] [Jméno žalobce B]., před přerušením řízení z důvodu prohlášení jeho konkursu) nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. (tj. podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v částce 600 Kč za dva úkony po 300 Kč (výzva k plnění, návrh ve věcí samé) a dále za zastoupení advokátem (po návrhu na pokračování v řízení včetně), kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 000 Kč sestávající z částky 64 300 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, replika k vyjádření žalovaného ze dne [datum], účast na ústním jednání před soudem dne [datum], dne [datum] a dne [datum]) a ve výši jedné poloviny odměny za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a.t. (návrh na pokračování v řízení ze dne [datum] a účast při jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku) včetně sedmi náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. Náklady žalobce dále tvoří hotové výdaje zástupce žalobce v podobě cestovného, které bylo vypočteno podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve výši 2x 3 512,48 Kč [za cestu z [adresa] a zpět, tj. celkem 2x 415 km při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km, ceně pohonných hmot 38,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,6], v podobě jízdného za cestu vlakem z [adresa] a zpět dne [datum] ve výši 394 Kč + 424 Kč a v podobě náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. ve výši 3 000 Kč za celkem 3x 10 půlhodin strávených na cestě po 100 Kč při jedné cestě v délce trvání dvě a půl hodiny. Odměna zástupce žalobce a hotové výdaje byly dále podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny o 21% daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 83 736,02 Kč, jelikož zástupce žalobce doložil, že je jejím plátcem.31. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána za úkon vyúčtovaný jako doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum], doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum] a vyjádření žalobce ze dne [datum], neboť tyto úkony nebyly soudem shledány ve smyslu § 142 o.s.ř. jako potřebné k účelnému uplatňování a bránění práva, neboť obsah vyjádření ze dne [datum] byl přednesen u jednání soudu konaného následujícího dne, vyjádření ze dne [datum] bylo činěno bez výzvy soudu a obsahem se podobalo závěrečnému návrhu, neboť v logických souvislostech hodnotilo doplnění skutkových tvrzení ze strany žalovaného. V neposlední řadě nebylo jako účelně vynaložený úkon k uplatňování a bránění práva shledáno vyjádření ze dne [datum], neboť bylo učiněno poté, co již v řízení nastaly účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b o.s.ř., a nebylo možné k jeho obsahu přihlédnout; pokud pak obsahovalo právní hodnocení věci, mohlo být toto rovněž předneseno u nadcházejícího jednání či v závěrečném návrhu.32. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 první věty před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).33. Soud současně podle výsledku řízení rozhodl ve smyslu § 148 o.s.ř. o povinnosti žalovaného zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení, které platil stát, spočívající v náhradě hotových výdajů a ušlého výdělku svědka [jméno FO], přičemž k datu vyhlášení rozsudku nebylo soudu známo, zda vyslechnutý svědek své právo plynoucí z § 139 odst. 1 o.s.ř. uplatní či nikoliv, tedy soudu nebyla známa jejich přesná výše, proto si vyhradil stanovení jejich výše do samostatného usnesení postupem podle § 155 odst. 1 o.s.ř. Povinnost k jejich plnění pak byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 první věty před středníkem o.s.ř.).34. S ohledem na skutečnost, že žalobce, potažmo [právnická osoba] jakožto dlužník je osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, je podle § 2 odst. 3 věty první zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za podání žaloby povinen zaplatit žalovaný. Soudní poplatek činí 2 100 000 Kč podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, neboť se nejedná o výjimku stanovenou v § 6a odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Při vyhlášení rozsudku však došlo k početní chybě, kdy byla výše soudního poplatku stanovena nesprávně ve výši 2 000 000 Kč právě s ohledem na limitaci uvedenou v § 6a odst. 7 zákona o soudních poplatcích, avšak správně měla být výše určena částkou 2 100 000 Kč. Soud proto v písemném vyhotovení rozsudku výši soudního poplatku změnil a opravil ve smyslu § 164 o.s.ř., přičemž tento postup rovněž umožňuje znění § 12 zákona o soudních o poplatcích pojednávající o nesprávném rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek. Splatnost soudního poplatku pak byla určena v souladu s § 7 odst. 1 větu druhé zákona o soudních poplatcích. Žalovaný je tak povinen zaplatit soudní poplatek ve lhůtě tří dnů od doručení rozsudku pod variabilním symbolem [var. symbol] na účet soudu č. [č. účtu].