46 C 96/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel dne [datum] ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) tak, že provedl tzv. verifikační platbu na účet právní předchůdkyně žalobkyně v rozsahu 0,01 až [částka] (verifikace byla provedena u první ze smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným, předmětem řízení je čtvrtá v pořadí). Na základě smlouvy pak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které se zavázal splatit formou 3 pravidelných měsíčních splátek ve výši 24 092, [částka], splátka přitom zahrnuje poměrnou část úhrady smluvního kapitalizovaného úroku v celkové výši [částka]. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně v rámci schvalovacího procesu rovněž úvěruschopnost žalovaného. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu, resp., dodatek ke smlouvě předchozí, kdy byl původní závazek mezi stranami upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 41 858, [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit ve dvou měsíčních splátkách spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem v celkové výši [částka], měsíční splátka tak činila [částka], přičemž celkovou sjednanou částku se žalovaný zavázal uhradit do [datum]. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslala výzvu k úhradě dluhu, v níž ho zároveň informovala o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, i ta se však dle tvrzení žalobkyně minula účinkem, když žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala částku [částka] představující dlužnou jistinu úvěru, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši [částka] vypočtenou jako 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením dlužné jistiny; dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Od postoupení pohledávky žalobkyni již žalovaný ničeho neuhradil.[právnická osoba] výzvě soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně zpět žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka] s tím, že již není schopna od právní předchůdkyně žalobkyně předložit důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalovaného.3. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.5. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] na účet právní předchůdkyně žalobkyně tzv. verifikační platbu ve výši [částka] (důkaz: potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků umožňujících komunikaci na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou následně dne [datum] doplnili smlouvou téhož čísla. Na základě této v pořadí druhé smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] s úrokovou sazbou 119,03 % ročně a RPSN 138,50 % (důkaz: smlouva o úvěru ve znění ze dne [datum] a [datum], obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně). Již při prvotním sjednání smlouvy o úvěru dne [datum] převedla právní zástupkyně žalobkyně na shora uvedený účet žalovaného částku ve výši [částka], z níž ke dni uzavření v pořadí druhé smlouvy zbývalo doplatit částku 41 858,94, tj. jistinu dle doplněného znění úvěrové smlouvy (důkaz: výpis z běžného účtu – potvrzení o platbě ze dne [datum]). Ve dnech [datum], [datum] a [datum] právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného k zaplacení dlužné částky s narůstajícím příslušenstvím (důkaz: upomínka ze dne [datum], opakovaná výzva ze dne [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum] s příslušným výpisem z podacího archu). Žalobkyně se pokusila domoci se mimosoudního vymožení pohledávky osobním jednáním jejího zástupce s dlužníkem dne [datum], avšak bezvýsledně (důkaz: výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum]). Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně na straně postupitele a žalobkyně na straně nabyvatele dohodu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla (mj.) pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným, vzniklá z nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota], převedena na žalobkyni s účinností od [datum] (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum]). Žalobkyně pak žalovanému dne [datum] oznámila postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu v celkové výši [částka] (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně následně dne [datum] vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dluhu (důkaz: výzva před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu).6. Soud se nejdříve zabýval částečným zpětvzetím žalobního návrhu.7. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř. je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.8. V daném případě vzala žalobkyně návrh částečně zpět před zahájením jednání ve věci, soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka] zastavil, aniž k tomu potřeboval souhlas nebo vyjádření žalovaného.9. Ve zbývající části po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění ke dni uzavření smlouvy ze dne [datum].10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit kapitalizované příslušenství. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že před uzavřením této smlouvy hodnotila řádně úvěruschopnost žalovaného, přičemž sama uvedla, že tak není s to učinit. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další). Soud tak nemá za prokázané, že mezi stranami byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Soud má za to, že uvedeného pochybení si byla žalobkyně nejméně v okamžiku částečného zpětvzetí žaloby vědoma, jestliže sama omezila svůj žalobní nárok pouze na vrácení zapůjčené částky a zákonného příslušenství plynoucího od lhůty, kterou sama k vrácení v předžalobní výzvě žalovanému stanovila a která se váže k první výzvě učiněné právní předchůdkyni žalobkyně ve vztahu k žalovanému (oznámení o zesplatnění).18. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde není totiž dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalovanému částku [částka]. Žalovaný přitom na tuto částku ničeho neuhradil. Vzhledem k uvedenému se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Soud proto žalobě zcela vyhověl (když žalobkyně žalobou požadoval zaplacení právě této částky) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu (resp. částky vyšší) oznámením o zesplatnění pohledávky, ve kterém byla splatnost dlužné částky stanovena na [datum]. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to ve výši 12,75 % ročně, jak žalobce požadoval. Pokud jde o požadovanou částku [částka], soudu ji považuje za příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 o. z., přičemž žalobkyně prokázala, že tyto náklady byly na vymáhání pohledávky vynaloženy a soud má tuto částku za přiměřenou.19. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.