Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 494 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 160 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 9. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25 654 Kč, představující nesplacenou jistinu a nesplacený poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 20 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 8. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobkyni vrátit do 8. 9. 2023, avšak tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, na svůj závazek zaplatil pouze 10 506 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny, poplatku, zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu, ale bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v podaném žalobním návrhu a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav ve věci samé. Žalovaný uzavřel dne 9. 8. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce prostřednictvím formuláře na webových stránkách žalobkyně www.[Anonymizováno].cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč na jeho účet číslo [č. účtu] a žalovaný se zavázal žalobkyni zápůjčku vrátit do 8. 9. 2023 spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně žalovanému poskytla na výše označený účet dne 9. 8. 2023 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvami ze dne 15. 9. 2023, 22. 9. 2023, 29. 9. 2023, 8. 10. 2023 a 23. 10. 2023 (prokázáno kopiemi těchto upomínek). V čl. 2.3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku. V čl. 2.3 smlouvy byl dále sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku představující účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobkyně ze dne 1. 8. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku).
5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
9. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
16. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně si žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalovaného a dále pak prověřila poskytnuté informace prostřednictvím dostupných databází za účelem zjištění majetkových poměrů žalovaného. Žalobkyně však toto své tvrzení nikterak neprokázala, na výzvu soudu ničeho nedoplnila, resp. sdělila, že doplňovat nic nebude. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 494 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovaným zaplacených splátek ve výši 10 506 Kč (výrok I.). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud podanou žalobu zamítl.
18. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř., dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měl žalovaný převážný úspěch, avšak jemu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody k jejímu prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).