Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 499,98 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z této částky od 17. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 13 752,63 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 294,73 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení a částku 261,19 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že s žalovanou uzavřel dne 17. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalované poskytl úvěrový rámec 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet spolu s úrokem 0,98 % denně z dlužné částky a poplatkem ze vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené částky. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná dluh neuhradila, žalobce tudíž požadoval poskytnutou jistinu 11 499,98 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 65,88 Kč, smluvní úrok 13 457,90 Kč a smluvní pokutu za období od 18. 7. 2024 do 16. 10. 2024 v částce 261,19 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že strany dne 17. 6. 2024 projevily vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěrový rámec 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet spolu s úrokem 0,98 % denně z dlužné částky a poplatkem ze vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené částky. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou spolu se záznamem o podpisu a obchodními podmínkami). Žalobce žalované vyplatil celkově částku 11 500 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí). Dle předpisu splátek pak žalovaná měla denně platit 118,17 Kč, tedy měsíčně 3 545,1/3 663,27 Kč (prokázáno předpisem plateb). Žalovaná dluh neuhradila, takže byla vyzvána elektronicky k zaplacení dne 16. 10. 2024 (prokázáno touto upomínkou) a následně předžalobní výzvou (prokázáno touto výzvou včetně podacího lístku),5. Žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit tak, že převzal její deklarované příjmy v hodnotě 50 000 Kč. Tyto ověřil na základě bankovních výpisů a stanovil její příjem na 80 870 Kč. Žalovaná deklarovala své výdaje částkou 5 000 Kč na půjčky, 18 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na nezbytné výdaje a 5 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Žalobce bez jakéhokoliv vysvětlení vyšel z výdajů v částce 16 155 Kč a rezervy 700 Kč. Při tom neprokazoval, že by zkoumal úvěrovou historii žalované (prokázáno výpisem úvěruschopnosti a přehledem příjmů). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil další relevantní skutečnosti.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Soud konstatuje, že žalobce této povinnost nedostál, když zcela zjevně podstatně ponížil výdaje deklarované žalovanou, aniž by k tomu měl jakýkoliv důvod. Výdaje žalované spolu se splátkou úvěru pak tímto postupem snížil z částky 31 000 Kč na částku 16 155 Kč. Tím opticky navýšil rozdíl mezi příjmem a výdaji. Žalobce pak nezkoumal úvěrovou historii žalované. Žalobce si tak nikterak neověřil existenci rezervy žalované na příjmu, kterou účelově navýšil. Tím zatížil svůj postup ověřování schopnosti žalované dluh splnit závažnou vadou.8. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky pak ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaná byla bezpečně schopna jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od doručení elektronické výzvy, neboť o této lhůtě nebylo mezi stranami sporu.9. Soud tak přiznal žalobci poskytnutou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s počátkem prodlení od 17. 10. 2024.10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.11. Soud následně zamítl nárok na uhrazení neposkytnuté jistiny, všech poplatků, smluvní pokuty, neboť byly sjednány neplatně, jakož i úroků z prodlení z částky, se kterou žalovaná nebyla v prodlení.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly.