Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 426 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 302,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 3. 1. 2024. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut revolvingový úvěr v částce až 20 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, když vždy nejpozději ke dni splatnosti měla žalovaná splátce žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohla žalovaná splatit kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 4. 5. 2024, a to ke dni 7. 5. 2024, přičemž současně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 13 000 Kč, dále 5 200 Kč představujících kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru a 5 226 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne 8. 5. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy dne 14. 6. 2025. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výplatní listy za období září 2023 až listopad 2023, dále byla žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na 9. 3. 2026 se nedostavila žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila podáním ze dne 5. 3. 2026, a bez omluvy ani žalovaná, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.
5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč, s tím, že smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti , a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Dne 3. 1. 2024 byla částka úvěru odepsána z bankovního účtu žalobkyně ve prospěch účtu vedeného na jméno žalované (viz potvrzení o provedené platbě). Dne 4. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru ke dni 7. 5. 2024 (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025, vč. potvrzení o odeslání).
6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala kopii jejího občanského průkazu (viz fotografie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalované), žalovaná jí sdělila údaje o svém příjmu a měsíčních výdajích a žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI (viz Žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Žalovaná dále předložila žalobkyni své výplatní pásky za období září až listopad 2023 (viz výplatní lístek žalované za období 9, 10, 11/2023). Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie (viz Všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno].[Anonymizováno].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a Přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností [právnická osoba]., a společností [Jméno žalobkyně]., soud nic podstatného pro předmětnou věc nezjistil, neboť žalobkyně (sama poskytovatel úvěru žalované) netvrdila, že by pohledávka za žalovanou z tohoto úvěru byla předmětem postoupení na jiný subjekt a ani z uvedených předložených důkazů nic takového vyplynulo (žalovaná není uvedena v předloženém Seznamu pohledávek Dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv).
8. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli blíže zkoumala příjmy a výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd.
15. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovanou nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud vycházela při posouzení její úvěruschopnosti toliko z dokladů o jejím příjmu za období tří měsíců z doby dva měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 13 000 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti úvěru do zaplacení (výrok I.), ve zbytku (nárok na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku a kapitalizované smluvní pokuty) žalobu zamítl (výrok II.).
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 55,5 % (13 000 Kč s příslušenstvím) proti 44,5 % (10 426 Kč s příslušenstvím) žalované, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 11 % (302,83 Kč) svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 2 753 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 938 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 2. a. t. a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřekročila částku 50 000 Kč.
18. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.