Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 696,67 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 30 574,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 794,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 480,40 Kč, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 58 347,07 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 247,60 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 69 271,20 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a zákonného úroku z prodlení, to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem [adresa]) a žalovaným dne [datum], kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr, který mu byl poskytnut ve výši 60 000 Kč, a zaplatit sjednaný úrok. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, došlo k zesplatnění veškerých dlužných plateb k [datum]. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyně se celková dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 58 347,07 Kč, „poplatku“ ve výši 900,53 Kč, úroků kapitalizovaných do zesplatnění ve výši 10 023,60 Kč, zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do [datum] ve výši 10 794,21 Kč a úroků a zákonných úroků z prodlení naběhlých v následujícím období až do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni.
2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum] č. j. [spisová značka] podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu, žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k tomuto postupu nevyjádřil, ačkoli předmětné usnesení mu bylo řádně doručeno dne [datum] (na základě tzv. fikce doručení dle § 49 odst. 2 o. s. ř. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČ: [IČO]) smlouvu o úvěru, na jehož základě mu byla poskytnuta půjčka až do výše 60 000 Kč.
4. Výpisem přehledu plateb má soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 60 000 Kč ([datum] – 20 000 Kč, [datum] – 14 400 Kč, [datum] – 8 000 Kč, [datum] – 7 600 Kč, [datum] – 2 000 Kč a [datum] – 8 000 Kč).
5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem [adresa] a žalobkyní dne [datum] (včetně seznamu postupovaných pohledávek) má soud za prokázané, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z titulu Smlouvy o úvěru č. [hodnota] na žalobkyni.
6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období [Anonymizováno] se podává, že žalovaný dosahoval příjmů za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru ([Anonymizováno]) cca 166 000 Kč, jeho výdaje však činily za shodné období cca 170 000 Kč, přičemž z transakční historie vyplývá, že žalovaný jednak splácel jiné úvěry ([právnická osoba], [právnická osoba], jednak průběžně inkasoval a platil drobnější částky v řádech jednotek tisíc Kč od fyzických osob bez bližšího účelového určení.
7. Rozpisem plateb má soud za prokázané, že přibližná měsíční splátka z poskytnutého úvěru činila cca 4 200 Kč.
8. Věc byla po právní stránce posouzena jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. §§ 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
16. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) – srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
17. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel. Proto je třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
18. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s dostatečnou mírou odpovědnosti a obezřetnosti, když řádně nevyhodnotila tento předpoklad v návaznosti na předložený výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný přinejmenším za poslední 3 měsíce před poskytnutím posuzovaného úvěru nebyl s to hospodařit s finančními prostředky tak, aby si vytvořil alespoň drobnou finanční rezervu na splácení úvěru, o jehož poskytnutí žalobkyni požádal. Pokud by žalobkyně řádně posoudila transakční historii z běžného účtu žalovaného, musela být nutně dospět k pochybnostem o jeho schopnosti splácet úvěr ve výši cca 100 000 Kč (jistina + úrok) s nastavenou měsíční splátkou ve výši přes 4 000 Kč, nota bene v situaci, kdy se jednalo přinejmenším v pořadí o třetí úvěr žalovaného. Pochybnost u právní předchůdkyně žalobkyně musela v této souvislosti vzbudit i okolnost svědčící o relativně netransparentním hospodaření žalovaného s finančními prostředky, který sice dosahoval pravidelného příjmu ze zaměstnání ve výši cca 23 000 – 25 000 Kč, nicméně každý měsíc obdržel od různých fyzických osob různě vysoké finanční částky, aniž by bylo zřejmé, o jaké platby se jedná, to samé pak platí i u plateb, které z předmětného účtu odcházely.
19. Vzhledem k shora uvedenému dospěl soud k závěru, že posuzovaná Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní a žalovaným je absolutně neplatná pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. Žalobkyni, na kterou byla předmětná pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o úvěru postoupena, tak svědčí pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v návratnosti poskytnuté úvěrové jistiny. Jelikož žalovaný zaplatil na splátkách částku 21 303,33 Kč, náleží žalobkyni pouze rozdíl mezi jistinou úvěrové pohledávky (60 000 Kč) a žalovaným uhrazenou částku (21 303,33 Kč), tj. částka ve výši 38 696,67 Kč.
21. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky ve výši 38 696,67 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného (výrok I.).
22. Co do zbytku pak soud žalobu musel zamítnout (výrok II.), a to včetně požadovaného příslušenství.
23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s ohledem na přibližně stejný (ne)úspěch žalobkyně a žalovaného ve věci.
24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), a to s ohledem na pasivitu žalovaného, který v řízení neuplatnil žádné námitky (nejen proti nároku ve věci samé, nýbrž ani ve vztahu k případné lhůtě k plnění, jež má v daném případě specifický charakter dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru).