Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 782,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 616,19 Kč za období od 10. 8. 2022 do 10. 12. 2025, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 88 782,42 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 313,79 Kč od 19. 12. 2024 do 10. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 88 782,42 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 101,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 88 782,42 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. GNN122444351 uzavřené dne 10. 8. 2022. Tvrdila, že žalované poskytla úvěr ve výši 121 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 9,99 % ročně. Z důvodu prodlení se splácením žalobkyně odstoupila od smlouvy a celý dluh se tak stal splatným; nejpozději k 18. 12. 2024 se dostala žalovaná do prodlení s úhradou nesplacené jistiny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím dotazů do bankovních a nebankovních registrů klientských informací, databází sdružení SOLUS, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, kontroly evidence neplatných dokladů a adresních evidencí, dále prověřením interních registrů žalobkyně a vyhodnocením údajů a dokladů předložených žalovanou; současně zohlednila i dostupná statistická, demografická a historická data.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 10. 8. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 121 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit do 17. 8. 2028 spolu s úrokem 9,9 % ročně a pojistným za pojištění schopnosti splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 543,52 Kč splatných k 17. dni každého měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Při prodlení se splácením dluhu byla sjednána možnost žalobkyně od smlouvy odstoupit (zjištěno z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů žalobkyně). Žalované byla částka 121 000 Kč zaslána bezhotovostně na její účet dne 10. 8. 2022 (zjištěno z transakční historie účtu žalované). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru, protokolu o posouzení úvěruschopnosti, záznamů o lustraci žalované v databázích). Žalobkyně žalovanou dopisem z 18. 10. 2024 upozornila, že je v prodlení se zaplacením více než dvou splátek, a pro případ, že do 7 dnů dlužnou částku neuhradí, je tento dopis též odstoupením od smlouvy s povinností úhrady celého dluhu (zjištěno z výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy vč. potvrzení o odeslání). Žalovaná následně dluh neuhradila, zůstala na jistině žalobkyni dlužna částku 88 782,42 Kč (zjištěno z historie úvěru). Žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu dne 26. 11. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy vč. potvrzení o odeslání). Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost. Žalovaná netvrdila, tedy ani neprokázala, že by žalovanou částku, byť i částečně, uhradila.
5. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr, který se žalovaná zavázala společně s úrokem žalobkyni vrátit. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně žalovaného příslušenství, neboť včasným neuhrazením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vznikl též nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 101,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 552 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 88 782,42 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 15 330 Kč ve výši 3 219,30 Kč.
14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).