Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky jdoucím od 15. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 14 920 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 920 Kč jdoucím od 15. 2. 2024 do zaplacení, částky 46 770,24 Kč, úroku ve výši 54,43 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2024 do 9. 3. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 10. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 911,07 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 161 690 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 7. 11. 2023. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 5 148 Kč. Úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 54,43 % ročně. Žalovaný však nesplnil svou povinnost hradit splátky řádně a včas, přičemž neuhradil žádnou splátku. V důsledku prodlení s úhradou první splátky o více než 65 dnů došlo dne 13. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlé úroky, částku 113 522,70 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 15. 2. 2024 do dne podání žaloby ve výši 46 770,24 Kč, úrok ve výši 54,43 % ročně z částky 100 000 Kč od 15. 2. 2024 do 9. 3. 2024 ve výši 3 502,80 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 10. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15. 2. 2024 dosáhne částky 296 524 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úroky v sazbě 54,44 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 8 148 Kč (předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, návrh smlouvy o úvěru smlouva o úvěru s datem 7. 11. 2023, oznámení o schválení úvěru s datem 7. 11. 2023).
5. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný vyplnil příslušné formuláře dne 7. 11. 2023 v 9:05 hodin, přičemž úvěr byl schválen téhož dne v 9:09 hodin (technický popis uzavření smlouvy, doklad o umístění dokumentů do klientské zóny).
6. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu (kopie občanského průkazu).
7. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost zaprvé lustrací žalovaného v registru SOLUS, NRKI a Cribis (výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z Nebankovního registru klientských informací, výpis z databáze Cribis).
8. Dále měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce červenec až říjen 2023. Z výpisu za červenec 2023 je patrno, že žalovaný měl příjem ve výši 76 636 Kč, přičemž vynaložil částku 14 000 Kč na platby na ifortuna.cz a částku 13 938,81 Kč na splátky úvěrů (výpis z běžného účtu žalovaného červenec 2023).
9. Z výpisu za srpen 2023 je patrno, že žalovaný měl příjem ve výši 72 830 Kč, přičemž vynaložil částku 13 200 Kč na platby na ifortuna.cz a částku 13 773,41 Kč na splátky úvěrů (výpis z běžného účtu žalovaného srpen 2023).
10. Z výpisu za září 2023 je patrno, že žalovaný měl příjem ve výši 74 519 Kč, přičemž vynaložil částku 65 950 Kč na platby na ifortuna.cz, částku 19 500 Kč na platby na [právnická osoba] a částku 21 828,09 Kč na splátky úvěrů. Žalovanému bylo v září 2023 poskytnuto 6 úvěrů v souhrnné výši 65 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného září 2023).
11. Z výpisu za říjen 2023 je patrno, že žalovaný měl příjem ve výši 78 454 Kč, přičemž vynaložil částku 43 400 Kč na platby na ifortuna.cz, částku 18 035 Kč na platby na [právnická osoba] a částku 12 957,97 Kč na splátky úvěrů. Žalovanému byly v říjnu 2023 poskytnuty 3 úvěry v souhrnné výši 16 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného říjen 2023).
12. Žalobkyně dne 7. 11. 2023 poskytla částku 100 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného (doklad o vyplacení úvěru s datem 7. 11. 2023).
13. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobkyni nezaplatil ničeho (klientská karta ze dne 1. 4. 2025).
14. Žalobkyně výzvami ze dne 10. 1. 2024 a 12. 2. 2024 upozornila žalovaného na jeho prodlení se splátkami, vyzvala ho k jejich úhradě a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení ze dne 10. 1. 2024 a 12. 2. 2024).
15. Žalobkyně prohlásila dne 13. 2. 2024 závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 114 920 Kč (oznámení ze dne 13. 2. 2024).
16. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 1. 2025 (viz výzva k plnění ze dne 16. 1. 2025 vč. podacího archu).
17. Z ostatních předložených a neprovedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
22. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
27. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
28. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
29. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, které ověřovala oproti relevantním dokladům, zejména výpisům z účtu. Kdyby však žalobkyně načerpaným informacím věnovala náležitou pozornost a tyto kriticky zhodnotila, nemohla by na základě těchto údajů dospět k závěru o dostatečné bonitě žalovaného.
30. Ačkoli žalovaný vykazoval měsíční příjem v rozmezí 72 830 Kč až 78 454 Kč, nelze přehlédnout jeho nehospodárný způsob života, zejména v oblasti sázení. Žalovaný totiž pravidelně utrácel desítky tisíc korun měsíčně ve prospěch sázkových společností ifortuna.cz a [právnická osoba]; v září 2023 dosáhla tato částka 85 450 Kč, tedy přesáhla jeho měsíční příjem. Již tato skutečnost činí poskytnutí úvěru vysoce rizikovým.
31. Soud dále poukazuje na to, že žalovanému byly v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru poskytnuty další úvěry v souhrnné výši 81 000 Kč. Současně žalovaný hradil měsíční splátky ve výši od 12 957,97 Kč do 21 828,09 Kč. I tato skutečnost měla žalobkyni vést ke zvýšené obezřetnosti při posuzování finanční situace žalovaného.
32. Pokud žalobkyně všechny výše uvedené skutečnosti opominula, nelze její posouzení úvěruschopnosti žalovaného považovat za řádné. Skutečnost, že žalobkyně vyžádané doklady blíže nezkoumala, dokládá i to, že od podání žádosti žalovaným do schválení úvěru žalobkyní uplynuly pouhé 4 minuty.
33. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že Smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně neposoudila řádně konkrétní a individuální situaci žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
34. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky a platby, které vycházejí z neplatné smlouvy. Žalovaný je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky v režimu bezdůvodného obohacení (dle § 2991 a násl. o. z.) ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 100 000 Kč, a to od 15. 2. 2024, tj. v návaznosti na zesplatnění úvěru, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 911,07 Kč, přičemž tato částka představuje 14,72 % z jejich celkové výše 46 950,20 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 30. 9. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 123 968,67 Kč a zamítnuta částka ve výši 92 144,89 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 57,36 % ku 42,64 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 085 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 161 690 Kč sestávající z částky 7 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odpovídající 21 % DPH ve výši 6 745,20 Kč.
36. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).