7 C 124/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8.12.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 184 099,81 Kčpokračování - 2 - , spisová značkas příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČ: [IČO], uzavřela dne 24.8.2022 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [hodnota] ( dále jen „ Smlouva „ ), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 128 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet sděleným žalovaným ve Smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný za tím účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, právní předchůdkyně si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků zaplatit právní předchůdkyni úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční sazbou. Celou částku se zavázal uhradit ve 30 měsíčních splátkách po 8 313 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu uhradil žalovaný pouze částku ve výši 16 626 Kč. Vznikla mu tak dále povinnost zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení delším než 30 dnů. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení delšího než 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 26.1.2023 vyzvala žalovaného k úhradě. V důsledku zesplatnění byl žalovaný dle Smlouvy povinen platit dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 142 270,25 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 124 041,06 Kč a dlužného úvěru přirostlému k jistině ve výši 18 229,19 Kč ke dni zesplatnění. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 124 041,06 Kč jako dlužné jistiny, 18 229,19 Kč jako dlužného úroku za úvěr přirostlého k jistině ke dni zesplatnění, dlužné smluvní pokuty ve výši 41 829,56 Kč, vyčíslené ke dni 9.11.2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty, úroku ve výši 29,67 % ročně z dlužné jistiny 124 041,06 Kč od 27.1.2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 ročně z dlužné nové jistiny ve výši 142 270,25 Kč od 6.2.2023 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany [právnická osoba]., IČ: [IČO], na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 a v souladu se Společným prohlášením stran o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2023 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy žalobci. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí výzvy byla též doložka, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřila tak, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se i přes řádné doručení výzvy nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, který pro rozhodnutí považoval za postačující : Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.8.2022 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [hodnota] ( dále jen „ Smlouva „ ), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 128 000 Kč, bezhotovostním převodem na účetpokračování - 3 - , spisová značkasděleným žalovaným ve Smlouvy a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 8 313 Kč při zápůjční úrokové sazbě 59,83 % ročně (návrh na uzavření smlouvy ze dne 24.8.2022 s akceptační doložkou, doklad o vyplacení úvěru ze dne 24.8.2022 – elektronický otisk účtu ). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 26.1.2023 pro nesplácení sjednaných splátek žalovaným zesplatnila a vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku 143 668 Kč ( oznámení o zesplatnění ze dne 26.1.2023 ). Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 16 616 Kč ( platební historie ke Smlouvě ). Na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 v souladu se Společným prohlášením stran o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2023 byla pohledávka včetně příslušenství a se všemi právy postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní ( Rámcová smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2023, seznamy postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek ve lhůtě do 5.12.2023, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (předžalobní upomínka ze dne 20.11.2023 vč. podacího lístku).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného získala vybrané informace o jeho poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], sídlem v [právnická osoba], dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 32 005 Kč, výplatní den je 20. den v měsíci, bydlí v pronájmu Klecanech a jeho výdaje činí 9 229 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 4 609 Kč, výdaje na živobytí činí 4 620 Kč a ostatní výdaje činí 0 Kč ( hodnocení klienta ). Vyžádány byly dle žalobkyně též informace z veřejných registrů SOLUS, NRKI, ISIR, bez negativních poznatků ( výpisy ). V měsíci dubnu 2022 byl žalobcem doložen příjem 47 222 Kč, v měsíci květnu příjem 36 168 a v měsíci červenci příjem 33 138 Kč a v měsíci červenci příjem 26 709 Kč. Za měsíc srpen, kdy výplatní termín předcházel uzavření smlouvy o úvěru, nebyl žádný výpis z účtu dokládán ( detaily z účtu žalovaného ).

6. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.pokračování - 4 - , spisová značka11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.17. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. Z karty klienta se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 32 005 Kč ze zaměstnaneckého poměru u společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Příjem bylo doložen pro měsíce duben až červenec 2022 se zjevnou klesající tendencí, za měsíc srpen, kdy by již dle výplatního termínu měl žalovaný obdobným výpisem disponovat rovněž, jeho příjem doložen nebyl. Co se týče výdajů žalovaného, omezila se žalobkyně toliko na výpočet z částky životního minima, k němuž připočetla žalovaným uváděný údaj o výši nájmu, včetně inkasa, 4 609 Kč. Výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.18. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.19. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byla zjištěna podrobně jeho osobní situace. Předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného blíže nezkoumala. U příjmu se spolehla na neúplné zjištění, aniž se dotazovala na důvod, proč není za měsíc předcházející uzavření smlouvy dokládán žádný příjem. Kdyby právní předchůdkyněpokračování - 5 - , spisová značkažalobkyně načerpaným informacím věnovala náležitou pozornost a tyto kriticky zhodnotila, nemohl by jí ujít klesající a nakonec nedoložený příjem žalovaného a tuto alarmující skutečnost by měla ověřit. Nezkoumala ani, jaké konkrétní výdaje vynakládá žalovaný na nájemné a na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením ( voda, elektřina, příp. plyn ), které lze doložit poměrně snadno ( např. výpisem z účtu, nájemní smlouva ). A to v situaci, kdy tvrzené výdaje byly zjevně podhodnocené a činily částku 4 609 Kč. Předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Přitom již pouze ze vzdálenosti mezi bydlištěm žalovaného a sídlem jeho zaměstnavatele, která činí cca 40 km, bylo zjevné, že žalovaný bude vynakládat měsíčně nemalé částky i k dojíždění do zaměstnání.20. Pokud se tedy jedná o výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že se žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním (některých) údajů do shora uvedené karty klienta a žádné další listiny od žalovaného dokládající jeho tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.21. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně všechny výše uvedené skutečnosti pominula a blíže nepátrala po skutečné výši jeho příjmů i výdajů, nelze její posouzení úvěruschopnosti považovat za řádné. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že výše žalovanému poskytovaného úvěru byla poměrně značná. A i u nižších částek jest třeba přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit „ nezkoumanému „ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině byl sjednán značný úrok z úvěru a k tomu rovněž nemalá smluvní pokuta. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti.22. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).23. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorempokračování - 6 - , spisová značkaEvropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Rozhodnutí zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.24. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 111 374 Kč ( 128 000 Kč – 16 626 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení ( předžalobní výzvou byl vyzván k úhradě dlužné částky do 5.12.2023 ) a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznané částky 111 374 Kč od 6.12.2023 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).25. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 23.3.2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka v nižší výši, než se kterou zůstala ve sporu neúspěšná. V řízení byl tedy z větší části úspěšný žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).