Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 310,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 310,90 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 7 461,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 654,05 Kč od 2. 6. 2020 do 24. 2. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 032,68 Kč od 2. 6. 2020 do 24. 2. 2023, úroku ve výši 12,2 % ročně z částky 12 672,26 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 361,36 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovaným její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „Banka“). Banka postoupila svou pohledávku za žalovaným na společnosti [Anonymizováno] a.s. (dále jen „přechodný věřitel“), který postoupil pohledávku dále na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že Banka uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 6. 2020, na jejímž základě Banka poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 446,91 Kč, počínaje dnem 22. 7. 2020. Úvěr měl být úročen sazbou 12,20 % ročně. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, proto Banka využila svého oprávnění a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 24. 2. 2023. Žalovaný dosud svůj dluh neuhradil. Žalobkyně tak po něm nadále požaduje zaplacení nesplacené jistiny 12 672,26 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 654,06 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 032,69 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Banka s žalovaným jednala o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2020. Banka od žalovaného získala vybrané informace o jeho poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, dosahuje čistého měsíčního příjmu 16 099 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, čistý měsíční příjem domácnosti činí 26 000 Kč, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 61,92 %, interní splátky činí 5 490,42 Kč, externí splátky činí 1 200 Kč a ostatní výdaje činí 0 Kč. Banka pro přezkum úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy využila matematické modely výpočtu úvěruschopnosti schválené ČNB. Dospěla k závěru, že maximální měsíční splátka v případě žalovaného činí 737,34 Kč, ukazatel DSTI činí 44,34 % a ukazatel DTI činí 1,61 %. V rámci matematického výpočtu žalobkyně zohledňovala příjem žalovaného ve výši 16 099 Kč, součet interních a externích splátek ve výši 6 690,42 Kč a životní náklady ve výši 8 355,24 Kč (prokázáno vyjádřením k procesu úvěruschopnosti ze dne 2. 7. 2024).
6. Banka ověřovala příjem žalovaného nahlédnutím do výpisů z jeho účtu č. [č. účtu] vedeného u Banky pro období březen 2020, duben 2020 a květen 2020, ze kterých jsou patrné následující příchozí platby: dne 16. 3. 2020 částka 22 191 Kč, dne 17. 4. 2020 částka 26 467 Kč a dne 15. 5. 2020 částka 22 758 Kč. Z výpisů dále vyplývají zůstatky na účtu za uvedená období: za březen 2020 byl počáteční zůstatek -1 894,75 Kč a konečný zůstatek -6 638,93 Kč; za duben 2020 byl počáteční zůstatek -6 638,93 Kč a konečný zůstatek -6 636,14 Kč; za květen byl počáteční zůstatek -6 636,14 a konečný zůstatek -938,36 Kč. Konkrétní výdaje za toto období z účtu nejsou zřejmé, neboť tyto údaje byly anonymizovány (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za předmětná období).
7. Banka se následně dne 2. 6. 2020 se žalovaným dohodla, že mu poskytne úvěr ve výši 20 000 Kč s čerpáním téhož dne. Úvěr měl být dle smlouvy splacen v 60 měsíčních splátkách po 446,91 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje 22. 7. 2020. Úvěr byl poskytnut s roční úrokovou sazbou ve výši 12,20 %, s tím, že bude načerpán na běžný účet č. [č. účtu] a z něj pak bude splácen na účet č. [č. účtu] formou zápočtu. Dle čl. III. odst. 11 Smlouvy je Banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení mimo jiné tehdy, ocitne-li se žalovaný v prodlení se splněním jakékoli pohledávky Banky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 2. 6. 2020).
8. Dne 2. 6. 2020 byla na účet žalovaného č. [č. účtu] připsána částka 20 000 Kč označená jako čerpání úvěru (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za červen 2020).
9. Na úvěrovém účtu žalovaného č. [č. účtu] bylo dne 2. 6. 2020 zaevidováno čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč. Na úvěr žalovaný splatil celkem 12 689,10 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. [č. účtu], platební historií).
10. Banka prohlásila úvěr č. [č. účtu] poskytnutý žalovanému za okamžitě splatný ke dni 24. 2. 2023. Žalovaného vyzvala k úhradě částky 15 483,55 Kč do 13. 3. 2023. Oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 28. 2. 2023 (prokázáno oznámením ze dne 25. 2. 2023 vč. potvrzení o odeslání).
11. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka Banky za žalovaným postoupena na přechodného věřitele (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, seznamem postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky Banka oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 9. 2023, odeslaným dne 26. 9. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 vč. potvrzení o odeslání).
12. Dále byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena přechodným věřitelem žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 13. 10. 2023). Postoupení pohledávky oznámil přechodný věřitel žalovanému dopisem ze dne 9. 10. 2023, odeslaným téhož dne. Téhož dne právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy č. [hodnota] předžalobní výzvou (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023 vč. potvrzení o odeslání).
13. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
23. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
24. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že Banka dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že Banka provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
25. Banka sice ověřila příjem žalovaného, avšak nikoliv deklarovaný příjem ostatních členů domácnosti.
26. Banka zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů (vedle výdajů na splátky) žalovaného, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Tyto zjistila pouze automatizovaným výpočtem, kdy vycházela z částky životního minima a dále z částky normativních nákladů na bydlení, přičemž dospěla k částce 8 355,24 Kč. Banka se omezila toliko na výpočet výdajů žalovaného pomocí statistických údajů, avšak tyto sama blíže neověřovala oproti dokladům, nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.
27. Soud dále konstatuje, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již značně zatížen, když jeho dosavadní splátky ve výši 6 690,42 Kč činily téměř 42 % jeho deklarovaného příjmu. K tomu soud poukazuje na to, že Banka při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že index DSTI překračuje doporučenou hodnotu o 4,34 % (40 % je doporučená horní hranice dle ČNB). I tento faktor měl přispět tomu, aby Banka postupovala při hodnocení úvěruschopnosti maximálně obezřetně. Takto však nejednala, na zjišťování výdajů zcela rezignovala a spokojila se výlučně se statistickými modely. Tyto modely v případě zvýšeného rizika není možné vnímat jako dostatečné a je třeba se je pokusit alespoň ověřit s ohledem na konkrétní situaci. Za situace, kdy žalovaný byl již v době žádosti o úvěr úvěrově zatížen četnými splátkami, vyžadoval proces ověření jeho úvěruschopnosti zvýšenou obezřetnost, kterou však Banka nevynaložila.
28. Soud dále poukazuje na stav účtu žalovaného v měsících předcházejících uzavření smlouvy, když z výpisů vyplývá, že žalovaný byl nezřídka se svým hospodařením v mínusu (konečný zůstatek za březen 2020 činil -6 638,93 Kč, za duben 2020 činil -6 636,14 Kč a za květen 2020 činil 938,36 Kč).
29. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
30. Soud má tedy za to, že Banka řádně nezjišťovala konkrétní výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Je tedy zřejmé, že se Banka spokojila s pouhým vyplněním údajů do shora uvedené žádosti o úvěr a žádné další listiny od žalovaného dokládající jeho tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následný výpočet za pomocí statistických modelů nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
31. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť Banka se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
32. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 20 000 Kč, a tak při zohlednění žalovaným uhrazených splátek (12 689,10 Kč) byla žalobkyni přiznána částka 7 310,90 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. od data požadovaného žalobkyní, tj. od 19. 9. 2023. Žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému po zesplatnění úvěru, tj. od 14. 3. 2023, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění, nicméně v období od 14. 3. 2023 do 18. 9. 2023 žalobkyně úrok z prodlení nepožaduje (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 27. 3. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 8 978,39 Kč a zamítnuta částka 12 721,71 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 41,37 % ku 58,63 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
34. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).