Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 999,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 999,99 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 6 027,01 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 027 Kč od 7. 9. 2024 do 25. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 027,01 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 23 999,99 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 038 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou měla žalovaná uzavřít dne 29. 5. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 24 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 9. 2024. Kromě jistiny žalobkyně uplatňuje také smluvní úrok ve výši 5 115 Kč a smluvní pokutu ve výši 912 Kč. Podle žalobních tvrzení byl úvěr žalované vyplacen převodem na její účet. Žalovaná dosud úvěr nesplatila. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, přičemž sdělila, že nedisponuje dokumentací k těmto lustracím. Pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení z titulu smlouvy, žádala žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota] a následně dne 31. 5. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 4. 6. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 6. 6. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 6. 6. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 8. 6. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 8. 6. 2024 dodatek č. [hodnota], dne 9. 6. 2024 dodatek č. [hodnota] a dne 4. 7. 2024 dodatek č. [hodnota] k této smlouvě. Na základě smlouvy ve znění jejích dodatků se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr do dne 3. 8. 2024 vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 115 Kč. Výše jistiny úvěru se postupně zvyšovala, z původních 4 000 Kč až na 24 000 Kč (smlouva o úvěru č. [hodnota], dodatek č. [hodnota] až dodatek č. [hodnota]). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 4. 2024 obdržela na její účet platbu ve výši 0,01 Kč z účtu č. [č. účtu] s názvem [jméno FO] a s popisem „identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od [právnická osoba] “. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet č. [č. účtu], tj. na účet žalované, dne 29. 5. 2024 částku 4 000 Kč, dne 31. 5. 2024 částku 6 000 Kč, dne 4. 6. 2024 částku 3 000 Kč, dne 6. 6. 2024 částku 3 500 Kč a částku 2 000 Kč, dne 8. 6. 2024 částku 2 000 Kč a částku 2 000 Kč a dne 9. 6. 2024 částku 1 500 Kč, tedy celkem 24 000 Kč (výpisy z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznam postoupených pohledávek); dopisem ze dne 18. 1. 2025 bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky). Téhož dne byla žalované odeslána předžalobní upomínka, ve které byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu do 3 dnů (předžalobní výzva vč. podacího lístku).
6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
17. Právní předchůdkyně žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalované pouze lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoložila žádné důkazy, přičemž dodala, že těmito nedisponuje. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Nezabývala se konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
19. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky po odečtení identifikační platby ze strany žalované, tj. 23 999,99 Kč (24 000 Kč – 0,01 Kč). Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 26. 1. 2025 (ve výzvě k úhradě žalobkyně stanovila třídenní lhůtu, výzva žalované v souladu s § 573 o. z. došla dne 22. 1. 2025) (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 038 Kč, přičemž tato částka představuje 52,24 % z jejich celkové výše 3 901 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 28. 8. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 25 704,31 Kč a zamítnuta částka ve výši 8 064,60 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 76,12 % ku 23,88 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) – částka 700 Kč za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci, tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud v dané věci aplikoval § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu [adresa] -východ pod sp. zn. 7 C 340/2022, 7 C 267/2022, 7 C 391/2022, 7 C 131/2023 či 7 C 425/2023) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.
21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.