Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 804 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 804 Kč od 19. 6. 2023 do 30. 3. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 804 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba o zaplacení částky 2 381,32 Kč se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 392,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky s tím, že dne 19. 5. 2023 s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalované dne 19. 5. 2023 poskytla částku 30 000 Kč a ta se ji zavázala vrátit spolu s poplatky ve výši 7 804 Kč dne 18. 6. 2023. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, takže se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala po žalované uhrazení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou za nedodržení termínu splnění kapitalizovanou ke dni 19. 6. 2023 částkou 2 381,32 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Po provedeném dokazování je nepochybné, že žalobkyně dne 19. 5. 2023 s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku 30 000 Kč (prokázáno přehledem platby a sdělením společnosti [právnická osoba]. ze dne 4. 12. 2024) a ta se ji zavázala vrátit spolu s poplatkem 7 804 Kč dne 18. 6. 2023, tj. do jednoho měsíce (prokázáno smlouvou). Žalovaná svoji povinnost nesplnila, takže se dostala do prodlení. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024 odeslanou téhož dne vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů (prokázáno předžalobní výzvou vč. podacího archu).
5. Žalobkyně zkoumala schopnost žalované splnit dluh a zjistila, že žalovaná má měsíční příjem 26 678 Kč ( přesto, že jí tvrdila částku 29 000 Kč ), pravidelné výdaje na půjčky 4 000 Kč, výdaje na bydlení 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč (prokázáno potvrzením o prověření příjmu a výpisem o posouzení úvěruschopnosti). Soud již z těchto údajů uzavřel, že žalovaná nebyla ani teoreticky schopna za 1 měsíc uhradit částku 37 804 Kč na úvěru, když i bez jakýchkoliv výdajů tato splátka dalece převyšovala její doložený příjem.
6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).
7. Soud konstatuje, že žalobkyně zcela ignorovala svoji povinnost řádně zkoumat schopnost žalované dluh splnit, když již z prostého výpočtu rozdílu příjmů a výdajů je nepochybné, že splátka převyšuje měsíční příjem žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobkyni toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Splatnost pohledávky pak ve smyslu § 87 zákona stanovil tak, aby žalovaná byla bezpečně schopna jistinu vrátit, přičemž ji odvodil od doručení (§ 573 o. z.) předžalobní výzvy s žalobkyní stanovenou třídenní splatností.
8. Soud tak přiznal žalobkyni poskytnutou jistinu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s počátkem prodlení od 31. 3. 2024.
9. Soud následně zamítl nárok na uhrazení všech poplatků, smluvní pokuty, neboť byly sjednány neplatně, jakož i úroků z prodlení převyšující úrok z prodlení stanovený dle bodu 7 odůvodnění tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 392,49 Kč, přičemž tato částka představuje 36,78 % z jejich celkové výše 3 786 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 68,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,61 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 608 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 40 185,32 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Dle názoru soudu podaná žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje pojem „formulářová žaloba“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatnila více žalob s obdobnými nároky, na obdobném skutkovém základu (např. v řízení vedených u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 35 C 353/2024, 21 C 467/2023, 7 C 322/2024). V daném případě tak jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a. t.
11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).