Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně jdoucím od 16. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 91 488,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 34 075,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 940,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 200,25 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 44 234 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 86 434,25 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 10 929,56 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu spolu s úroky a poplatky, když celková částka k úhradě činila 189 190 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 7 883 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 3. 2024. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 23. 6. 2022, a na svůj dluh zaplatila do postoupení pohledávky pouze částku 15 766 Kč. Ke dni 29. 10. 2022 činila dlužná jistina 86 434,25 Kč a dlužné poplatky 79 288,03 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností od 21. 10. 2024 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Po postoupení žalovaná uhradila dne 20. 3. 2025 částku 30 000 Kč, která byla započtena na dlužné poplatky. Požadovaná částka ve výši 135 722,28 Kč představuje dlužnou jistinu 86 434,25 Kč a dlužné poplatky 49 288,03 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 14 940,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 35 005,88 Kč, jakož i úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 86 434,25 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve stejné výši a za stejné období.
2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nepopírá uzavření smlouvy, namítla však, že smlouva byla uzavřena neplatně, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Podle žalované žalobkyně ani její právní předchůdkyně neprokázaly, že by byly před uzavřením smlouvy ověřeny příjmové, majetkové a výdajové poměry žalované jinak než na základě jejích vlastních tvrzení. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni uhradila dne 19. 3. 2025 částku 30 000 Kč (tuto úhradu žalobkyně uvedla již v žalobě).
3. Na základě zjištění provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 3. 2022 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala za úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek 99 190 Kč, který se skládá z úroku ve výši 78 151 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 19 539 Kč. Celková částka (jistina vč. poplatku) ve výši 189 190 Kč byla splatná ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 7 883 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 90 000 Kč převzala (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Žalovaná uvedla, že má příjem 25 420 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmu. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). K datu 23. 6. 2022 uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 766 Kč, dále dne 19. 3. 2025 uhradila žalobkyni 30 000 Kč (tabulka umoření, potvrzení o odchozí platbě). Předmětná pohledávka za žalovanou byla dne 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 vč. seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024 (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 vč. informace o zpracování osobních údajů). Žalované byla ze strany žalobkyně odeslána nespecifikovaná písemnost dne 11. 11. 2024 (podací lístek). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky do 15. 1. 2025 (předžalobní výzva ze dne 31. 12. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne).
4. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
13. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 a násl. o. z.).
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
15. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
16. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, kdy údaje ověřila z potvrzení o výši příjmu a dále zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
17. Příjem žalovaného ve výši 25 420 Kč byl řádně ověřen z potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalované.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně však zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované. Tyto výdaje žádným prokazatelným způsobem neověřovala oproti doloženým podkladům a k jejich výši ani k procesu jejich zjišťování ničeho netvrdila, a to ani po výzvě soudu. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná odhadla své celkové měsíční výdaje na částku 10 000 Kč, aniž by specifikovala jejich složení. Uvedla přitom, že bydlí v nájmu, a právní předchůdkyně žalobkyně měla proto ověřit výši nájemného (např. z nájemní smlouvy). Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Deklarované výdaje ve výši 10 000 Kč se, zejména za situace, kdy z této částky má být hrazeno nájemné, jeví jako zjevně nedostatečné, a právní předchůdkyně žalobkyně je měla ověřit a nespoléhat se při zjišťování výdajů pouze na tvrzení žalované. Ve formulářovém vzoru žaloby je sice výčtem listin s odkazem na „ Ověřené dokumenty „ v zákaznické kartě uváděna nájemní/podnájemní smlouva, ale v tomto konkrétním případě bylo ze zákaznické karty zjištěno, že žádná listina, kterou by byla ověřována výše nájemného, předložena nebyla.
19. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
20. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že výše žalované poskytovaného úvěru byla poměrně značná. A i u nižších částek je třeba přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit „nezkoumanému“ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině byl sjednán značný poplatek (žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky) a k tomu rovněž nemalý smluvní úrok. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti.
21. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala, v jaké výši platí nájemné ani jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Pokud se jedná o výdaje žalované, tak je zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním údajů a žádné další listiny od žalované dokládající její tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následné ověření ve veřejných registrech nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.
22. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
23. Žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 90 000 Kč. Pakliže žalovaná v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradila 45 766 Kč, je nadále povinna vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 44 234 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 16. 1. 2025 (ve výzvě byla stanovena lhůta k úhradě do 15. 1. 2025), neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění. Žalobkyně požadovaný úrok z prodlení částečně kapitalizovala, v žalobě kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 16. 1. 2025 do 20. 3. 2025 z přiznané částky by tedy odpovídal částce 930,73 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
24. Soud pro účely určení počátku prodlení nevycházel z výzvy k úhradě obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, neboť žalovaná namítala, že jí toto nebylo doručeno a žalobkyně doručení (ani odeslání) oznámení neprokázala.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 929,56 Kč, přičemž tato částka představuje 52,12 % z jejich celkové výše 20 970 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 2. 1. 2026. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 49 353,03 Kč a zamítnuta částka 156 776,08 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 23,94 % ku 76,06 %. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 135 722,28 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor, účast na jednání), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.
26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).