Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky ve výši 12 649,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 123,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 396,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 550,91 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 14,75 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 550,91 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 9 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení ve výši 2,75 % ročně a úroku 14,75 % ročně z částky 9 550,91 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 5. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu spolu s poplatkem 9 274 Kč v 45 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 4. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, na svůj dluh uhradila toliko částku 1 000 Kč. Ke dni 1. 10. 2023 činila dlužná jistina 9 550,91 Kč a dlužné poplatky 9 723,09 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností od 27. 1. 2025 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Požadovaná jistina ve výši 21 649,64 Kč představuje dlužnou jistinu 9 550,91 Kč, poplatek 7 098,73 Kč a smluvní pokutu 5 000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 6. 2023 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala za úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek 7 609 Kč a dále pojistné ve výši 1 665 Kč. Celková částka (jistina vč. poplatku a pojistného) byla splatná ve 45 pravidelných týdenních splátkách po 429 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 10 000 Kč převzala (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Žalovaná uvedla, že má příjem 28 000 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek, a další příjem domácnosti činí 22 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč (zákaznická karta). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 18. 10. 2023 částku 500 Kč, dne 28. 11. 2023 částku 300 a dne 16. 12. 2023 částku 200 Kč, celkem tedy částku 1 000 Kč (tabulka umoření). Předmětná pohledávka za žalovanou byla dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 27. 1. 2025, přičemž žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. podacího lístku). Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 vč. podacího lístku).
5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
15. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 a násl. o. z.).
16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
18. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy údaje ověřila z výplatních pásek a dále zjistila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
19. Příjem žalovaného byl řádně ověřen z výplatních pásek, avšak ostatní příjmy domácnosti v tvrzené výši 22 000 Kč nikoliv.
20. Především však právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované. Tyto výdaje žádným prokazatelným způsobem neověřovala oproti doloženým podkladům a k jejich výši ani k procesu jejich zjišťování ničeho netvrdila, a to ani po výzvě soudu. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná odhadla své celkové měsíční výdaje na částku 4 000 Kč, aniž by specifikovala jejich složení. Uvedla přitom, že bydlí v nájmu, a právní předchůdkyně žalobkyně měla proto ověřit výši nájemného (např. z nájemní smlouvy). Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Deklarované výdaje ve výši 4 000 Kč se, zejména za situace, kdy z této částky má být hrazeno nájemné, jeví jako zjevně nedostatečné, a žalobkyně je proto měla ověřit. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování výdajů neměla spoléhat pouze na tvrzení žalované.
21. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
22. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala, v jaké výši platí nájemné ani jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala další příjem domácnosti žalované, vystačila si pouze s jeho tvrzenou výší 22 000 Kč měsíčně. Přitom, jak se podává z judikatury, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (Nejvyšší soud ČR, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud se jedná o výdaje žalované, tak je zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním údajů a žádné další listiny od žalované dokládající její tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následné ověření ve veřejných registrech nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.
23. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
24. Žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 10 000 Kč. Pakliže žalovaná v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradila 1 000 Kč, je nadále povinna vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 15. 3. 2025 (ve výzvě byla stanovena desetidenní lhůta, výzva žalované v souladu s § 573 o. z. došla dne 4. 3. 2025), neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla v řízení z větší části úspěšná, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.). Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 30. 12. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 9 861,04 Kč a zamítnuta částka 16 909,32 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 36,84 % ku 63,16 %.
26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).