7 C 346/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 212,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2023 (dále také jako „Smlouva“). Tvrdila, že po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti žalovanému poskytla úvěr ve výši 92 087 Kč, který měl být splácen v 60 měsíčních splátkách po 2 762 Kč při úrokové sazbě 25,1 % ročně. Žalovaný uhradil celkem 20 434 Kč. V důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Po žalovaném, který nadále neplnil, se žalobkyně nyní v tomto řízení domáhá zaplacení částky 89 212,69 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 86 695,69 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2023 smlouvu o účelovém úvěru č. [hodnota] (součástí Smlouvy je též smlouva o revolvingovém úvěru, která však není předmětem nadepsaného řízení). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 92 087 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 25,10 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 762 Kč se splatností k 15. dni v kalendářním měsíci. Účelem úvěru byla konsolidace dříve poskytnutého úvěru žalovanému žalobkyní, a to ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 22. 1. 2014, kdy byl poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč a ke dni 31. 1. 2023 žalovaný dlužil 91 087 Kč (prokázáno Smlouvou vč. přílohy č. [hodnota]). Žalobkyně žalovanému dne 3. 2. 2023 poskytla smluvenou částku, žalovaný na úvěr poskytnutý žalobkyní zaplatil toliko částku 20 434 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 10. 1. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě částky 96 080,97 Kč do 14 dnů (prokázáno výzvou ze dne 10. 1. 2024 vč. potvrzení o odeslání ze dne 11. 1. 2024). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno výzvou ze dne 1. 2. 2024 vč. potvrzení o odeslání ze dne 2. 2. 2024).

6. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně od žalovaného získala vybrané informace o jeho poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba]., dosahuje čistého měsíčního příjmu 53 000 Kč, je ženatý, má 1 dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, čistý měsíční příjem domácnosti činí 22 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 21 000 Kč. Žalobkyně z těchto údajů vyšla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje ověřila výpočtem MLS a lustrací v externích registrech (prokázáno Smlouvou, kartou klienta a metodikou posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný byl již zatížen úvěry v souhrnné výši 678 074 Kč při měsíčních splátkách 6 962 Kč, a dále měl na kreditních kartách vyčerpáno 78 647 Kč, z čehož 3 111 Kč bylo po splatnosti, při měsíčních splátkách 3 037 Kč. Žalovanému bylo odmítnuto 6 žádostí o úvěr (prokázáno úvěrovou zprávou). Na účet žalovaného č. [č. účtu] byla od [právnická osoba]. dne 11. 11. 2022 připsána částka 57 695 Kč a dne 12. 12. 2022 částka 57 383 Kč; v lednu 2023 není platba od [právnická osoba]. z doloženého výpisu z účtu č. [č. účtu] patrná. Dne 3. 1. 2023 a dne 4. 1. 2023 přišly na účet žalovaného platby v celkové výši 31 000 Kč s popisem „pujčka [Anonymizováno] “ (prokázáno výpisy z účtu č. [č. účtu] za období 9. 11. – 8. 12. 2022 a 9. 12. 2022 – 6. 1. 2023 a z účtu č. [č. účtu] za období 1. 1. 2023 – 31. 1. 2023).

7. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

18. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

19. Žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 53 000 Kč, přičemž platbami v listopadu a prosinci 2022 bylo toto potvrzeno, v lednu 2023 však platba od jeho zaměstnavatele z účtu (z jiného účtu než za předchozí dva měsíce) není patrna. Žalovaný tedy buď o příjem přišel nebo žalobkyni z nějakého důvodu výpis z účtu č. [č. účtu] nedoložil, přičemž obě tyto varianty měly být pro žalobkyni alarmující. Z karty klienta vyplývá, že příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu.

20. Z úvěrové zprávy se podává, že žalovaný měl již v době uzavření Smlouvy vysoké úvěrové zatížení – celkem 756 721 Kč s měsíčními splátkami 9 999 Kč, přičemž 3 111 Kč bylo po splatnosti. V takovém případě je na poskytovatele úvěru potřeba klást zvýšené nároky, pokud jde o zkoumání bonity žadatele o úvěr. Skutečnost, že žalovaný si v roce 2014 od žalobkyně půjčil 90 000 Kč a v roce 2023 (tj. po 9 letech) dlužil částku 91 087 Kč, měla být pro žalobkyni alarmující, když je z ní zřejmá finanční situace žalovaného či jeho platební morálka.

21. Žalovaný si dále zjevně zapůjčoval finanční prostředky od dalších subjektů, když na jeho účet přišly v lednu 2023 platby v souhrnné výši 31 000 Kč s popisem „pujčka fr. mašek“, přičemž z žalobních tvrzení nevyplývá, že by s těmito „neoficiálními“ zápůjčkami bylo kalkulováno.

22. Žalobkyně tak řádně nezjišťovala, resp. nezohlednila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. Z dokladů doložených žalobkyní se nadto podává, že žalovaný měl již v době poskytnutí úvěru několik dalších úvěrů a půjček. Přitom v kartě klienta žalovaný žádné splátky neuváděl. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je nutno hodnotit jeho příjmy, výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly řádně přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace.

23. Pakliže žalobkyně výše uvedené skutečnosti pominula a blíže nepátrala po skutečné výši příjmů a výdajů žalovaného, nelze její posouzení úvěruschopnosti považovat za řádné.

24. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť se žalobkyně nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

25. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 92 087 Kč, a tak při zohlednění žalovaným uhrazených splátek (20 434 Kč) byla žalobkyni přiznána částka 71 653 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané jistiny ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968, § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 71 653 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí stanovené 14denní lhůty k úhradě dle výzvy 10. 1. 2024, tj. od 25. 1. 2024, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 437,51 Kč, přičemž tato částka představuje 29,64‬ % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,82 % a neúspěchu žalovaného v rozsahu 35,18 %) z jejich celkové výše 21 719‬ Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 569 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 89 212,69 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odpovídající 21 % DPH ve výši 3 150 Kč. K poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu soud doplňuje, že ten je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky, nikoli pouze k jistině a soud tak kapitalizoval příslušenství pohledávky k datu vyhlášení rozsudku.

27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).