7 C 374/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 284,89 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se shora uvedeného nároku domáhá z titulu smlouvy o půjčce ze dne 26. 7. 2021 č. [hodnota], kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno], a. s.; dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 350 Kč spolu s úrokem ve výši 31,90 % ročně, poplatkem za pojištění ve výši 45 Kč měsíčně a dalšími poplatky vyplývajícími ze smlouvy a obchodních podmínek. Vzhledem k nesplácení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni 15. 12. 2023 a požadovala okamžité splacení veškerých závazků. Žalovaná jistina se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 924,89 Kč, poplatků ve výši 360 Kč, smluvního úroku ve výši 2 694,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 692,48 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a z informací získaných z registrů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR. Žalovaný uhradil dne 16. 5. 2024 částku 2 500 Kč a dne 17. 6. 2025 částku 2 500 Kč; celkem žalovaný z titulu smlouvy č. [hodnota] uhradil částku 28 244,12 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 4. 2021 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb (rámcová smlouva ze dne 30. 4. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 7. 2021 smlouvu o půjčce č. [hodnota], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 350 Kč při úrokové sazbě 31,90 % ročně a měsíčním poplatku za pojištění schopnosti splácet 45 Kč (návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2021, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného získala vybrané informace o jeho poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaný je zaměstnán, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 16 000 Kč (žalovaný deklaroval tutéž částku), je svobodný, bydlí ve sdíleném bydlení a jeho výdaje činí 9 000 Kč, z toho výdaje na splátky půjček činí 0 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěru činí 4 000 Kč (žalovaný deklaroval 1 700 Kč), výdaje na živobytí činí 5 000 Kč (žalovaný deklaroval tutéž částku) a rodinné náklady a ostatní výdaje činí 0 Kč (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ke smlouvě č. [hodnota] vč. příloh – manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu a tabulky s přehledem údajů). Právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 30 000 Kč dne 26. 7. 2021 zaslala na účet žalovaného (výpis z účtu č. [č. účtu] za červenec 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 12. 2023 dluh ze smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě 19 671,76 Kč (prohlášení o okamžité splatnost zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 15. 12. 2023 vč. potvrzení o odeslání). Smlouvou o postoupení pohledávky č. 12/2023/02 ze dne 27. 2. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisy ze dne 12. 3. 2024 a 13. 3. 2024 (smlouva o postoupení pohledávky č. 12/2023/02 ze dne 27. 2. 2024, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2024 a 13. 3. 2024 vč. dokladů o odeslání). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů, kterou žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (předžalobní upomínka ze dne 11. 4. 2024 vč. dokladu o odeslání).

6. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).

17. Po právní stránce soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

20. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti vč. příloh se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 16 000 Kč ze zaměstnání, avšak tuto informaci právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala, žalobkyně ji nemá ničím doloženu (např. pracovní smlouvou, mzdovými výměry či výpisy z účtu).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Žalobkyně nedoložila, zda (a popř. jakým způsobem) právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala skutečnost, že žalovaný bydlí ve sdíleném bydlení. Žalovaný deklaroval výdaje na bydlení ve výši 1 700 Kč (tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně při procesu posuzování úvěruschopnosti navýšila na částku 4 000 Kč) a výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč. Avšak ani tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, žalobkyně je nemá ničím doložené. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování výdajů žalovaného neměla spolehnout tvrzení žalovaného, měla tyto výdaje ověřit, např. vyžádáním výpisů z účtu žalovaného.

22. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

23. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Neověřila, zda žalovaný skutečný bydlí ve sdíleném bydlení, nezkoumala, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjem žalovaného, vystačila si pouze se žalovaným tvrzeným příjmem ve výši 16 000 Kč měsíčně. Přitom, jak se podává z judikatury, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (Nejvyšší soud ČR, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud se jedná o výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním údajů a žádné další listiny od žalovaného dokládající jeho tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následné ověření ve veřejných registrech nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

24. Žalobkyní odkazovaný judikát Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na věc není použitelný, neboť se týká skutkového stavu, kdy dlužník poskytnutý úvěr zcela splatí (a je tak reálně doloženo, že byl schopen úvěr splácet). V dané věci však žalovaný úvěr zcela nesplatil, proto došlo k jeho zesplatnění.

25. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 30 000 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou dle tvrzení žalobkyně uhradil 28 244,12 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 1 755,88 Kč (30 000 Kč – 28 244,12 Kč). Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 24. 4. 2024 (ve výzvě k úhradě odeslané dne 11. 4. 2024 stanovila žalobkyně sedmidenní lhůtu, výzva žalovanému v souladu s § 573 o. z. došla dne 16. 4. 2024), přičemž soud zohlednil platby ze dnů 16. 5. 2024 a 17. 6. 2024 (výrok I.).

27. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 29. 8. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 2 183,79 Kč a zamítnuta částka ve výši 21 097,64 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 9,38 % ku 90,62 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).